BURNING WITCHES - The Dark Tower

Zdá se, že Hořící čarodějky konečně zlomily personální prokletí, protože novinka "The Dark Tower" vznikla ve stejné sestavě, jako předešlý zápis "The Witch of the North". Kytaristku Larissu Ernst sice z důvodu těhotenství pro živá vystoupení dočasně nahradila Courtney Cox (The Iron Maidens), jinak se ale pětičlenné švýcarské těleso nachází v pevné pozici, připraveno obdarovat (převážně) pánské obecenstvo nejen svým půvabným vizuálem, ale také řízným a v každém ohledu poctivým metalem.

A právě s tím je velká potíž. Švýcarky tradičně prezentují roli jakýchsi novodobých převaděček původních žánrových vzorců, nejsou k tomu ale schopny přidat dostatek vlastní skladatelské osobitosti. Nové album v tomto ohledu není výjimkou, dokonce si dovolím tvrdit, že západoevropský kvintet hudebně zakrněl a spoléhá se hlavně na profit pramenící z netradičního ženského složení. Je pravda, že to na koncertech může dobře fungovat, při domácím poslechu se ale potenciální síla muziky mění v křehké hudební sklo, které se rozdrtí pokaždé, když v muzice - krom nudopudných účinků - identifikujeme jakékoli vnější vlivy.

A že je takovými momenty album vyloženě nasáklé, o tom nemusíme dlouho pochybovat. Úvodní skladba "Unleash the Beast" ještě k takovému uvažování záminku nedá - intenzivní a dravý song měnící v refrénu heavy metal na power (a v sólu na thrash) má potřebný tah, který korunuje působivý výkon zpěvačky Laury. Ze zpětného pohledu ale pozitivní dojmy kazí zjištění, že jde o nejlepší kousek celého alba, k jehož kvalitě se švýcarská pětice už nedokáže přiblížit, přestože tracklist přesahuje šedesát minut hrací doby. Hned začátek navazující "Renegade" celkem bezostyšně vykrade Iron Maiden, což nenávratně poznamená vnitřní - jakkoli ne vyloženě špatný - obsah dané skladby.

Ve stopě "Evil Witch" se poprvé a nikoli naposled odhalí snaha hudebnic o přiživení se na slávě alba "Painkiller" od Judas Priest. Znát to bude ve zvuku (na produkci krom V. O. Pulvera tradičně dohlížel nevlastní otec kapely Schmier z Destruction) i stavbě riffů, vše je ale příliš průhledné a skladatelsky mdlé na to, aby skladba mohla slavit výraznější úspěch. Ještě o kus níž spadne položka "World on Fire", ve které se důvody k doposlouchání písně hledají opravdu velmi těžko, přestože jde vlastně o nepřiznaný coversong "Judas Rising" od Judas Priest. Nevalné dojmy na chvíli zvedne ucházející balada "Tomorrow", možná i thrashově potemnělá titulka, další hudební dění ale opět dojíždí na malou tvůrčí invenci (všechny skladby složila kapelnice Romana Kalkuhl), a také nepříjemnou ucajdanost nabízeného materiálu.

Švýcarky (a jedna Nizozemka), přestože věkově pořád velmi mladé, tentokrát nenabídly mnoho energických temp, což výsledku dvakrát nepřidalo. Hlavním problémem ale zůstává nepůvodnost materiálu, případně neschopnost "vykradené" plochy uspořádat v chytlavý celek. Hořící čarodějky tak opětovně dokazují, že je příjemnější se ně dívat, nežli je poslouchat.