WALK WITH TITANS - Olympian Dystopia

Novou powermetalovou skupinu Walk With Titans z Kanady má na svědomí pětice zkušených a na domácí půdě etablovaných muzikantů, kteří už prošli nejednou kapelou. Překvapivě ale žádná z nich neměla mnoho společného s rychlomelodickým žánrem. Poslech alba "Olympian Dystopia" nás nicméně brzy přesvědčí, že daný styl je v krvi kanadských hudebníků zapsán hodně hluboko a že v žádném případě nejde o nějaké rozmařilé převlékání kabátů z důvodu dlouhé chvíle nebo čehokoli podobného (třeba covidové pauzy, během níž debutové album vzniklo).

Přestože úvod nahrávky, jejíž texty jsou inspirovány řeckou mytologií, je kompozičně nenápadný a trochu zavádějící (song "Herakles" začíná spíše jako hardrocková píseň), už v něm figurují slibné prvky zajímavého stylového dění. Všimnout si lze zpěvu Jonathana Veziny, který je víceméně libozvučný, ačkoli se občas nevyhne typickému matosovskému zajíknutí. Tím se hudební výraz ještě více přibližuje brazilské partě Angra, jež je evidentně velkou inspirací severoamerického tělesa. Ve skladbě "God of Pantheon" Jonathan ve zklidněných slokách evokuje Tima Kotipelta, a ani zde nebudeme vedle s tipem o přilnutí k finským Stratovarius. Resumé je jasné: kanadští hudebníci jdou především po čistých melodiích a rychlosti, přičemž z dané výzvy nevycházejí vůbec špatně.

Album postupně zalézá pod kůži. Díky agilnímu tempu, slušným refrénům a chytlavým vyhrávkám či sólům se nejlépe poslouchají kusy "As Titans Fall" (s nosným chorusem), "Final Dawn" (s působivě taženým sólem), "Gift of Fire" (s ukázněným Jonathanovým přednesem), "Seven Against Thebes" (s příjemně urputným symfo-speedem) či závěrečná stopa "Eurydice" (s neoklasickými kytarovými lákadly). Méně tradičně a v rámci nerušivé členitosti přijatelně působí mimožánrové vlivy, jako je gotický rock ("Gods of the Pantheon") nebo AOR ("Lost Ways"). Základem ale zůstává power a speed (s lehkým příspěvkem orchestrací či heavy metalu), který se na první poslechy jeví víceméně obyčejně, s postupným nasáváním ale čím dál silněji přesvědčuje o kvalitě materiálu a nutné pozornosti fanoušků žánru.