Stále sa pytam sam seba, čo je tak skvele na doske, z ktorej do dnes prežila s prižmúrením oka maximálne titulka a balada. Zvyšok kapela uspešne ignoruje už roky...
Sodom - Agent či Kreator - Coma je zvukovo v porovaní s tymto paskvilom ako Pink Floyd vs. Sex Pistols...

Teď si říkám, jestli ten můj koment nevyzněl zbytečně moc negativně. Deska je to skvělá. Jen si říkám, že kdyby se tolik nespěchalo a některý věci se ještě trochu dotáhli, mohla bejt ještě skvělejší. I tak je to ale důstojný nástupce prvních dvou alb... A to žehrání na zvuk - při porovnání s německou thrash scénou té doby, byli v USA pořád o dost napřed. Mimo jiné i tím, že v zámoří už tenkrát všichni uměli počítat do čtyř :)

To je předpokládám Kreator :) No vidíš , a k tomu já se vlastně dodnes nedostal. Začal jsem až s Extreme Agression.

Tož fajne. U nás se tehdy fičelo hlavně na "originálních" kazetách z Polska. Já byl z kraje devadesátek ještě malé děcko, ale o 3 roky starší soused už si občas zajel něco koupit a pak mi to půjčil a já si to nahrál. Teda až na to pleasure To Kill, to muselo zůstat, jak říkal, v rodině, takže mi to jen jednou pustil :-).

Jo CD půjčovna byl tehdy malej zázrak. My samozřejmě přehravač neměli. Ale chlapík poskytoval takovou službu, že nahrával ty CD na kazety, který jsme si přinesli. Později i půjčoval na víkend CD přehravač a my jsme si CD na kazety kopírovali sami. Jeli jsme v tom tenkát 4 kluci a střídali si služby. Jeden z nás celej víkend nahrával :) :) :) Přehravač a první CD mám tuším od roku 1992.

Já se v roce 1990 dostak k albům Them Od Diamonda, Pleasure To Kill (jen náslech) a tuším, že k Seventh Son od IM a od Bon Jovi ke Slippery a New Jersey. Tedy vše se 2-4 letým zpožděním. CD půjčovna v tomto období je z mého pohledu téměř neuvěřitelnou záležitostí. U nás jsme do cd půjčovny začali chodit okolo roku 2000 a to nevznikla o moc dřív. První cd jsem si pořídil spolu se speciálem Sparku v roce 1997. Takže teď mám pocit, že mě drželi 10 let ve sklepě :-). Je pravda, že dost dlouho jsem preferoval, hlavně kvůli ceně, kazety.

Po 1990 trvalodlouho, než bylo vše k dostání. A bylo dost změn, které toto ovlivnily.

Musím čestně přiznat že v roce 1990 jsme byli nadšení v podstatě ze všeho metalového co se k nám dostalo. Řeči o tom, že tehdy bylo všechno k mání nemám moc rád. My měli osvíceného majitele CD půjčovny, který tyhle věci vozil a vychovával v nás příznivce hard n heavy. Nevím jestli bych dnes hodnotil Souls Of Black tak vysoko jako tehdy. Ale co se v mládí naučíš.... :)

Souls prý vzniklo opravdu jen jako záminka k účasti na v recenzi zmíněném turné. A je to bohužel dost slyšet...

Já tohle album docela rád mám. Už pro tu první a parádní baladu. A i jinak mi celkem sedlo. Poslouchám ho hned od doby vzniku a dodnes se neomrzelo.

Demonic a pecka? Najväčšia sračka v ich diskografii. To fakt nemuseli vydávať.

Testament je jedna z mála kapel, která nemá a nebude mít slabou desku! Ano, i Demonic je pecka! Neznám moc takových kapel Jedna z nejoriginálnějších thrashových kapel všech dob! Kytary na Souls jsou prostě lahůdka a o zpěvu škoda mluvit. Zvuk je pravda power metalový, ale to vůbec nevadí, ba naopak. Inteligentní thrash nejvyšší kvality! Slabé nahrávky hledejme u jiných kapel!

Tak toto je skutočne obrovský prúser a pre mňa jednoznačne najhorší album v diskografií Testament. Je až zarážajúce s akým odfláknutým materiálom v roku 1990 Testament vyšli na svetlo sveta, hlavne ak to porovnáme s vtedajšou produkciou, napr The Big Four, Overkill, ale i napr. Kreator. Kým tieto spolky v tejto dobe vydávali jeden legendárny album za druhým, Testament prišli s doskou, kde doslova nie je nič. Možno tak obal, hitová titulka a úžasná balada The Legacy. Okrem toho, skutočne NIČ, NOTHING, NICHTS! K tomu ešte dokonca otrasnejší zvuk (dá sa to vôbec?), ktorý je hnusne zahuhlaný a doslova neškodný...

Ono se říká, že Černá deska Metallicy byla ta, na kterou všichni reagovali. Podle mě vždycky Metallica zareagovala právě na tuhle skvělou desku Testament, jen to dotáhla do konce. SOB mě baví, má zvláštní atmosféru ( a opět naprosto debilní zvuk). Devadesátá léta přivítali Testament kvalitní deskou, která je dnes Klasikou. Jedinou věc, kterou jsem na desce nikdy neměl rád, je The Legacy. Ale je to tím, že nenávidím Rock/Metalové balady, ať je skládá kdokoliv. Ale zato šlehy jako Face In The Sky, Falling Fast, nebo titulka, ty naopak můžu. Za mě tak 8/10.

Souls of Black už se poslouchá trochu líp něž předchůdce. Zvuk je sice zase na hovno, ale člověk si odsud zapamatuje více skladeb, včetně titulky s legendárním klipem, která se mě osobně dost líbí. Úrovni prvních dvou desek se ovšem album zdaleka nepřibližuje, ale těch 6 bych Černým duším bez obav dal.