LINKIN PARK - Minutes to Midnight

Svět ležel Linkin Park u nohou a kapela stála na rozcestí. Po „Hybrid Theory“ a „Meteoře“ měla skupina nu-metalu plné zuby. Styl, kterým se proslavila, se jí začínal zajídat a Linkin Park měli před sebou možná nejdůležitější otázku kariéry: budeme hrát stále dokola jednu a tu samou písničku anebo se vymaníme ze škatulky jednoho subžánru a půjdeme jinou cestou?

Třetí řadová deska se nerodila lehce. Po úspěchu „Meteory“ si Mike Shinoda založil hip hopovou skupinu Fort Minor a Chester Bennington se objevil v projektu Dead by Sunrise. Navíc se rozváděl s první ženou, což nenesl vůbec dobře a začal se kamarádit s alkoholem až do takové míry, že přestal vycházet z domu. Mezitím svět napjatě očekával třetí desku populárních Linkin Park. Ve světle těchto událostí se začaly šířit fámy o rozpadu kapely. Ta zatím sbírala nápady na další fošnu a dala vale Donu Gilmorovi, se kterým spolupracovala na prvních dvou deskách. Linkin Park toužili po jiném přístupu a svěžím větru ve svém zvuku, což legendární producent Rick Rubin splňoval do puntíku. Kapela se přestěhovala do jeho paláce a následovalo deset měsíců nahrávacího procesu.

Linkin Park si vzali do hlavy, že tentokrát budou daleko více experimentovat a vymaní se ze škatulky nu-metalu. „Minutes to Midnight“ je od prvních tónů daleko „špinavější“ a rockovější na poslech. Rick Rubin otestoval limity kapely a stal se nesmlouvavou nemesis. Vyhodila se spousta nahraného materiálu a stohy popsaných papírů textů. Nahrávací proces v obrovském paláci byl úplně jiná zkušenost než psát a nahrávat v přívěsu mezi koncerty. Členové měli volnou ruku a vše konzultovali s Rubinem. Nahrávalo se na třech místech najednou – v jednom patře zněla surová hudba, v dalším se psaly texty a dodělávala elektronika a kukaň na vokály byla také jinde. Písně se neustále měnily a přepisovaly na základě momentálních nápadů. Dny a týdny cvičení některých pasáží byly k ničemu, když Rick Rubin všechno hodil do koše. Nakonec se částečně vracelo k původním nápadům, dodělávaly se aranže a hlavně se zkoušelo hrát písně dohromady, aby fungovaly na koncertech v živém provedení.

Pilotní singl „What I've Done“ se stal i díky spojení s filmem Transformers hitem a umetl třetí desce cestu velice rychle. „Bleed It Out“ a „Given Up“ částečně připomínaly starší tvorbu, balady „Shadow of the Day“ a „Leave Out All the Rest“ zabrnkaly na popovou notu a do mrtě využily přednosti obou vokalistů, včetně úžasného citu pro stadiónové refrény a nosné melodie. Nová tvář Linkin Park byla na světě. Melodičtější, klidnější, mainstreamovější, zároveň více nekompromisní v uchopení kapelního výrazu a drzejší v textech, které se začaly opírat o globálnější témata a sem tam vyklouzlo i nějaké sprosté slovíčko. Materiál se stal rockovější a atmosféričtější, dospělejší, ale zoufale chyběla větší dravost, punkovost a nezřízená energie. Vokální linky donutily Mikea Shinodu spíše zpívat než rapovat, i když jeho devíza nezmizela a patřičně vyplula na povrch v „Bleed It Out“ nebo „Hands Held High“. Poprvé na desce také zazněla kytarová sóla („In Pieces“).

Stejně jako bylo spoustu verzí různých písní, tak byla i spoustu variant názvu alba. Chester Bennington přišel s nápadem Hodin Posledního soudu, tedy „Minutes to Midnight“. Jedná se o symbolické hodiny, reprezentující odpočet k možné globální katastrofě. Čím blíže je minutová ručička hodin k půlnoci, tím je svět zranitelnější. V podstatě geniální tah, který nejen, že koresponduje s některými tématy na albu, ale jedná se i o poetickou paralelu s rozhodnutím kapely udělat kariérní posun do neznáma a zariskovat. „Minutes to Midnight“ bylo přijato rozporuplně a vlažně, ale i to stačilo, aby se Linkin Park stále pohybovali na rockovém výsluní.

Linkin Park vyjeli s novým album na turné pojmenované „Projekt Revolution“. Turné bylo úspěšné, výstupem z něj bylo live DVD „Road to Revolution: Live at Milton Keynes“, které symbolicky zapečetilo nejsilnější, nejvýraznější a nejúspěšnější etapu kapely. Mimochodem, na turné se Chester Bennington poprvé potkal s Chrisem Cornellem…Linkin Park v následujících letech navázali na spolupráci s Rickem Rubinem a postupně zabředávali do čím dál tím větších experimentů s elektronikou a zvukem obecně. Původní masivní nu-metalový zvuk a spojení naléhavého Chesterova zpěvu s rapujícím Mikem už se však navždy zapíše zlatým písmem do novodobé hudební historie.