GRAVEN SIN - Veil of the Gods

Za novou formací Graven Sin stojí dvojice Villů, konkrétně kytarista a basák Pystynen a bicmen Markkanen. Oba hudebníci mají své "sívíčko" zaplněno výčtem obrovského množství jiných kapel, jejichž názvy jako True Black Dawn, Mortualia nebo Necroslut svědčí o temné žánrové minulosti. Tentokrát ale dvojice Finů dostala zálusk na heavy metal, který má být rytmicky úsporný a zároveň náležitě epický, k čemuž mělo výrazně dopomoci hrdlo kyperského zpěváka Nicholase Leptose.

Ten je známý z účinkování ve výborné kapele Arrayan Path, která byla dost možná inspiračním předobrazem finských autorů. Je to zřejmé okamžitě po spuštění debutové nahrávky "Veil of the Gods", kde zaslechneme těžká pochodová tempa zahuštěná orientální atmosférou, a vokální linky se sugestivním teatrálním napětím, na jehož budování je kyperský zpěvák vyložený kádr. Pocitové propojení obou kapel ještě prohloubí navazující stopa "From the Shadows", která se kompoziční rafinovaností řadí na úroveň Leptosova domovského spolku. Poté ovšem nálada desky výrazně potemní a dostaví se první komplikace...

S příchodem "Bloodbones" očekávejme sice ambiciózní, ale ve výsledku značně utahanou uměleckou vizi. Do předtím atraktivně vystavěného heavy metalu (s jemným ozvukem poweru) vstoupí doomová tempa, ostré thrashové sekvence, tíživé sbory a hlavně testování posluchačovy pozornosti. Tu se díky několika slušným nápadům a Nikolasově zpěvu daří udržet, ačkoli je zřejmé, že ani kyperský autor nepodává zrovna životní výkon. Kolem čtyřicáté minuty se album šoupavě vleče, a z čím dál větší odtažitosti dokáže vytrhnout až předposlední kousek "Wand of Orcus", který unavené tóny nahrávky osvěží vnesením maidenovských vyhrávek a vzdušně protaženého refrénu. Tím ale výčet kladných bodů alba končí. Najmutí zpěváka Nicholase Leptose se stalo výhodou i nevýhodou zároveň. Jeho dobrý zpěv vytahuje dílo nad šedou úroveň, zároveň ale neustále připomíná kapelu, která podobný styl zvládá o několik kvalitativních levelů lépe.