SAXON - Hell, Fire And Damnation
Že Saxon vydává čtyřiadvacátou řadovou desku, je spíše konstatování než nadšené zvolání. I když kapela rozvířila loni poněkud stojaté vody prohlášením, že se novým členem stává předák neméně legendárních Diamond Head Brian Tatler, je v zásadě všechno při starém a vydání alba „Hell, Fire And Damnation“ je jen rutinní záležitostí. Saxon je jistota, která si hraje na svém písečku a je jí úplně jedno, co se děje kolem ní. Proto ani Tatlerův příchod nijak zvlášť chod věcí nemůže narušit, zejména proto, že si kapela libovala, jak k ní slovutný pan Diamantová hlava zapadl. Zapadl, hraje hlavně pro potřeby Saxon, než aby do jejich hudby implantoval něco ze své kreativity a osobitosti, která ovlivnila i Metallicu. Ale to nevadí, protože řadoví příznivci Saxon změnu možná ani nepostřehli.
Proč by měla být nová deska britských zasloužilců velebena? Snad proto, že vůbec vyšla a že kapela stále hraje? Nebo proto, že nabízí znovu variace na důvěrně známé téma? Nebo snad proto, že nabízí lepší materiál než otřesná dvojice coverových alb, kterými Saxon zbytečně zaneřádili svou diskografii? To asi není žádný z důvodů, proč po „Hell, Fire And Damnation“ stáhnout. Pokud vám jde o typické Saxon, u nichž se zastavil čas a kapela ukazuje, že má nečekaně velké množství energie a hlas Biffa Byforda je v obstojné kondici, může být „Hell, Fire And Damnation“ dobrou volbou. Takovou, jakou jsou všechna alba za posledních patnáct či dvacet let. Za tu dobu se Saxon dostali do stavu, kdy jedou až obdivuhodně na setrvačník (že by perpetuum mobile?) a nenabízí mnoho kvalitativních výhybek, ačkoliv nejlepší léta mají dávno za sebou.
Někdo může argumentovat tím, že „The Inner Sanctum“ je jedna z nejlepších desek Saxon, jinému učarovala až magicky přitažlivá energie „Battering Ram“, či dobrá skladatelská hodinka na „Thunderbolt“, ale faktem je, že žádná z těchto desek (a vlastně žádná od „Dogs Of War“) se nemůže rovnat klasikám z osmdesátých a první poloviny devadesátých let. Ať už jde o třeskutě novovlné heavymetalové období „Wheels Of Steel“, „Strong Arm Of Law“ či „Denim And Leather“, o pokus o dobytí Ameriky v podobě „Crusader“, či výbornou, mainstreamově laděnou „Destiny“, pravý duch Saxon leží dávno v minulosti. Mohlo by se řadu let mluvit o nastavované kaši i o postzenitových aktivitách, ale Saxon je na svých řadových albech zárukou určité kvality a duch heavymetalové legendy jim kdokoliv odpáře jen stěží. „Hell, Fire And Damnation“ postzenitová je. Je typickým albem umělců, kteří mají svá divoká léta za sebou, tvoří jen z podstaty věci, pro svou vlastní potěchu a nachází se ve své velmi pozdní fázi kariéry. Už jen proto od nich lze čekat víceméně letitý standard.
Jsou tu typicky houpavé heavymetalové hymny, o nichž se dříve mluvilo jako o motorkářských, kam přesně zapadá titulní „Hell, Fire And Damnation“ jako výkladní skříň alba. Podobně zní i „Madame Guillotine“ nebo „Witches Of Salem“, v nichž se ale projevuje skutečnost, že to nejzásadnější Saxon dávno řekli. Když kapela zařadí vyšší rychlostní stupeň ve „Fire And Steel“, "Kubla Khan And The Merchant Of Venice" a "Super Charger", je možné žasnout nad energií, která jde z bardů, jimž už je nezřídka sedmdesát let. Nejvíce důvtipu a entuziasmu Saxon prokáží v „There's Something In Roswell“, ve které zahrají na epičtější notu. Nic tak kultovního jako byla „747 (Strangers In The Night)“ se jim vytvořit nepodařilo, ale jako jeden z několika vrcholů alba funguje „Roswell“ velmi dobře.
Po formální stránce není téhle desce co vytknout. Po obsahové se můžeme bavit o tom, že Saxon mlátí prázdnou slámu a že produkce Andyho Sneapa je zase až moc zaměnitelnou prací, která (jak bývá pravidlem u soudobé produkce) zabíjí originalitu zvuku kapely, ale i tak nelze album odsoudit. Je to deska dělaná rutinním způsobem, ale to staří fanoušci Saxon asi ocení nejvíce.
★ 7/10
YouTube ukázka - Hell, Fire And Damnation
Seznam skladeb:
1. The Prophecy
2. Hell, Fire And Damnation
3. Madame Guillotine
4. Fire And Steel
5. There's Something In Roswell
6. Kubla Khan And The Merchant Of Venice
7. Pirates Of The Airwaves
8. 1066
9. Witches Of Salem
10. Super Charger
Sestava:
Biff Byford - zpěv
Doug Scarratt - kytara
Brian Tatler - kytara
Nibbs Carter - baskytara
Nigel Glockler - bicí
Rok vydání: 2024
Čas: 42:24
Label: Silver Lining Music
Země: Velká Británie
Žánr: heavy metal
Diskografie:
1979 - Saxon
1980 - Wheels Of Steel
1980 - Strong Arm Of Law
1981 - Denim And Leather
1983 - Power And The Glory
1984 - Crusader
1985 - Inocence Is No Excuse
1986 - Rock The Nation
1988 - Destiny
1990 - Solid Ball Of Rock
1992 - Forever Free
1995 - Dogs Of War
1997 - Unleash The Beast
1999 - Metalhead
2001 - Killing Ground
2004 - Lionheart
2007 - The Inner Sanctum
2009 - Into The Labyrinth
2011 - Call To Arms
2013 – Sacrifice
2015 - Battering Ram
2018 - Thunderbolt
2021 - Inspirations
2022 - Carpe Diem
2023 - More Inspirations
2024 - Hell, Fire And Damnation
Foto: archiv kapely
Přečteno: 2270x
Komentáře
Já se přikláním tentokrát téměř ve všem k Pepsimu. U mě osobně Saxoni skončili s Dogs of War, to NEJ období bylo od Crusader po Destiny, přičemž ranné desky jako Strong Arm nebo Wheels jsou povinná metalová abeceda! Novodobá tvorba OK, nicméně jedním uchem tam a druhým zase ven - ostatně jako u většiny ostatních legend...
tak nechápu, proč se vyjadřuješ... Připomínáš mi tohoto kkta Merhauta, který kdysi zasíral kdeco, odborník super, naposlouchaných 20000 CD, kdo nesouhlasil, byl trubiroh, etc. Kdysi to tady šlo, současnost je o ničem.
O novinke ANI SLOVO? To bude asi tím, že jsi čítal jenom první dva odstavce, ve kterých osobně žádnou velkou kritiku, natož vylévání frustrací necítím. Proč taky, Saxon beru jako velmi dobrou kapelu, která umí udělat dobré desky (je snad 7 špatná známka?). ale je po 45 letech už za zenitem, což je pochopitelné a normální.
Poslední dvě dekády mi kapela nic moc neříká, al e je pravda, že v každém období mají desky, za které se rozhodně nemusí stydět. Osmdesátky jsou jasné, devadesátky taky - já teda jako celek moc nemusím vyvyšované Dogs of War, ale Solid Ball of Rock, Rock The Nation a Unleash The Beast jsou šlehy, stejně jako v další dekádě Lionheart či Inner Sanctum. Rozhodně je mi jejich přístup sympatičtější než přístup kolegů Mejdnů, od kterých v posledních cca 20 letech dostáváme rozplizlé hudební onanie. Judas Priest jsou na tom trochu líp, ale poslední album, které mě opravdu bavilo, je Redeemer of Souls a singly z nové desky mám tak na úrovni nových věcí Saxon, no, možná o kapku výš.
Tu nejde o to, ze som nesuhlasil s recenziou. Ak to tak autor citi a vie si to rozumne obhajit, tak nech tam kľudne nalepí aj 1/10. Ale kliknem na članok a čo tam vidim? Polovicu članku autor porovnava minulost s pritomnostou, kritizuje, kritizuje a vylieva si akesi frustráce... O novinke ANI SLOVO.
B.WOLF: k tebe sa snaď asi nema už ani cenu vyjadrovať - čo slovo, to perla. Tym tupym mastením mysliš, napr: The Pilgrimage, Lady in Gray, Nosferatu, Sons of Odin, Kingdom of the Cross, Walking The Steel a mnoho dalsich? Haha...ale o tych mnohych "daleko lepšich" HV kapelach mi prosim napiš viac. Som zvedavy, koľke z nich su iba tupé vykradačky NWOBHM...
Tak, páni, už ste si to vysvetlili....za mňa starý Saxon nič moc, sú tam síce nesmrteľné klasiky, ale dostala ma až trojica Solid Ball of Rock, Dogs Of War a Unleash ( kde len tam zavadzia Forever Free ). Potom predlho nič - až teraz. Titulka, Gilotína, Roswell, Piráti, 1066, Bosorky zo Salemu....samé dobré veci. Točím to už druhý týždeň, toto sa mi u Saxon už dlho nestalo. Za mňa 9/10
Já jsem tyhle diskuse nikdy nepochopil. Všechny recenze beru jako názor autora. Prostě má někdo radši jiný období Saxon než já a to je celý :)Napsat o recenzi, že je to "mix sraček",protože s ní nesouhlasím, mi přijde jako brek pětiletýho dítěte, který nedostalo hračku.
To, že muzikanti nad 40 netvoří přelomové desky je věc, které je dlouho známa. Hranice prolamují mladí. Mě je pořád milejší, když Saxon v 70 komponují novou tvorbu než přístup takových Twisted Sister, od devadesátek do ukončení činnosti, kteří asi 30 let spoléhali na songy z raných osmdesátých let a vymlouvali se, ž posluchač nechce žádnou novou tvorbu slyšet.
Já se původně nechtěl vůbec vyjadřovat a chtěl jsem nechat diskuzi volně plynout, ale jedna věc mě zaujala v posledním příspěvku. Ty si opravdu myslíš, že se k Saxon či heavy metalu celkově tady vyjadřují "dvacetiletí odborníci"? Člověče, ti ani neví, co to je :-)))
Demonicku, kašli na to, ztráta času se tady k něčemu vyjádřit...Po 40letech ježdění po celé Evropě, a tisících koncertech, jsem to zkusil 2x, a dostal jsem tak šílenou sodu od 20ti letých českých SUPERODBORNÍKŮ NA VŠECHNO kteří toho slyšeli aviděli ve 20ti 100X víc než já v 60ti, že držím hubu. Ani mi tu zase nemusí hateří zase nadávat, čísto nebudu, jen jsem náhodou mrknul na recenzi Saxon, které jsem viděl tak 25x, ale vím o nich h..... Nerozumím tomu, a poslední CD za mne zase hodně dobrý..)))) Haterům odborníkům na vše zdar, koukám, jak to tu vzkvétá ...a mizím...ať si tu duševně dál onanují..
Ahoj
Mám Saxon nejraději v 90. letech. Moc nechápu adoraci alba Inner Sanctum. Tomu jsem nikdy na chuť nepřišel a vlastně od něj a od alba Lionheart mi všechny jejich dílka tak nějak znějí stejně. 80.leta jsou nezpochybnitelnou klasikou, ale úplně je nemusím. Držím pánům pěsti ať to táhnou co nejdéle dál, ale už to jde mimo mě.
synček, okuliare nosím a vidím dobře. Saxon už dávno NEJSOU top HEAVY metalová kapela, mastí to tupě na jedno brdo. Naživo jsem byl jednou a to byl otřes. Heavy smeček, daleko lepších, jsou mraky, stačí hledat.
Já teda nevím, ale recenze podle mě sedí perfektně. Saxon v 80.letech naprostá špička, pak to šlo dolů. Občas nějaký záblesk, ale v tom množství se to ztrácí. Bylo by lepší, kdyby toho vydali polovic a tu vatu vyházeli.
Nesouhlasit i oponovat se dá i slušně... Já s novými deskami Saxon ztratil kontakt po Inner Sanctum. Koupil jsem si pak ještě Thunderbolt, trochu ovlivněn všeobecně kladnými recenzemi. Ale byl jsem velice zklamaný. Ale to je z velké části kvůli mé alergii na práci Andyho Sneapa. Už toho má chudák hodně a zní to všechno stejně... Nicméně naživo jsou pořád skvělí a v každém svém období dokázali stvořit výborné věci.
člověče, Demonicku, ty to máš se esebou v životě asi dost těžký. Jak není po tvým, tak si tu svojí pravdu musíš vyštěkat, co? Představ si, že jsou lidi, kteří Saxon nežerou, to je překvápko
B.Wolf: Treba okuliare? Pišem top HEAVY metalovu kapelu. Vymenuj mi inú HM veličinu, ktora vydáva takéto kvalitné albumy s rovnakou kadenciou 2-3 roky a je aspoň 40 rokov na scéne ty soudnost... Ale s človekom, ktory označil poslednych cca 30 rokov kariery SAXON za zbytočnosť sa asi niet o čom baviť....
P.Stepnička - Nič vulgarne som tu nenapisal, ibaže táto recenzia stoji za jeden veľky prd, takže svoje cenzuristické keci si strč niekam...
Saxon a top metalová kapela?! Ze začátku, jak jsem napsal, po Innocence. Potom už je to jenom stín; jasně, mají chlapi léta, o tom žádná, ale přece jenom jakási soudnost by měla být..
Možná bys naopak ty měl zvážit své komentování na této stránce, případně ji vůbec nenavštěvovat. Ani my zde nepotřebujeme podobně vulgární výlevy.
Väčší mix sračiek som na tejto stránke nečital už VEĽMI dlho a autor by mal zvážiť svoje povolanie "recenzenta" a možno sa venovať nejakým inym veciam...
Vypustiť toľko drístov behom pár odstavcov (recenziu som dočital do polovice, viac som nevydržal...) muselo dať vskutku ohromnú prácu...
PS1: Saxon si už prosim viac do huby ani radšej neber. Že nahravajú novinky so zotrvačnostou? Veď poslednych 20- 30 rokov SAXON platia za top heavy metalovu kapelu a maximálnu istotu v žanri! Kým Iron si pidlikaju svoje 10 minutove kolovrátky, Accept sa stali revivalom, Judaši striedaju lepsie veci s tymi priemernejšimi a Ozzy pravdepodobne skončil...
PS2: pred pár dňami som otočil komplet všetky albumy od Dogs Of War a je to až na malé výnimky jedna perfektná jazda!
Klasický nešvrar Skalových recenzí je tady zase a znovu. Srovnávání novinek s klasickou tvorbou kapel. Hodnoťme desky dle současných možností kapel a tady není konkrétně u Saxon o čem pochybovat. Posledních cca 5 desek je parádních, o parník převyšujících zbytek novodobých "hrdinů" v žánru. Takoví mistři ohraných klišé Hammerfall jsou v porovnání vyloženě směšní až dětinští. Ani špetka původnosti. Staří pardálové stále vládnou! 9/10
Díky, jinak ve své sbírce nosičů mám všechna alba Saxon právě do Unleash The Beast, ostatní už jen v digitální formě. Seriál Saxon jistě bude, ale teď dělám Pink Floyd a Motorhead a to je práce docela vyčerpávající, takže pak něco oddychovejsiho, protože 20 alb Saxon je docela hrozná kláda.
Naprosto respetuju názor autora, ale mám to úplně jinak. 80s alba nemám rád, od alba unleash the beast z roku 1997 začíná pro mě nejlepší Saxon. Jinak recenze super, ať se daří.
Chtělo by to už retrospektivní seriál alb Saxon.
dávám fošny po Innocence, navrch Inner Sanctum. Zbytek je zbytečnost.