Blaze BAYLEY - Circle Of Stone

Ač Blaze Bayley není hudebníkem, který by byl obletovaný médii a vydával desky u velkého labelu, těší se zájmu věrných žánrových fanoušků. Býval zpěvákem Iron Maiden, ale to nezaručuje, že bude o jeho novou hudbu zájem. Jenže Balze dělá svůj hevík poctivě, a tak není divu, že se mu daří oslovovat stabilní základnu fandů. Osmá řadová deska nesoucí jeho celé jméno dostala název „Circle Of Stone“ a na Stonehenge upomínající pěknou obálku. Album má dvanáct songů, které vás zabaví na tři čtvrtě hodiny.

Úvodní „Mind Reader“ jasně říká, že zpěvák pokračuje stejným způsobem jako dřív a nabízí energický heavy metal, kterému dominuje Blazeův hlas. On je principál a kolem něj se muzika točí. Dobrá hitovka na úvod. Ani „Tears In Rain“ nešokuje. Blaze využil nepříliš využívané hlasové efekty, jinak náladu alba změní až „Rage“, která začne jako tichá balada, aby explodovala v řízný hard rock. Song kulminuje až do metalu a v závěru jednoho z vrcholů nahrávky si užijete dvoukopák. „The Year Beyond This Year“ je jedna z nejpovedenějších vypalovaček jakou se Bayley prezentoval za spoustu let. Jestliže „Rage“ mátla tělem, a jako balada jen začínala, tak „The Broken Man“ se pomalého tempa drží celou dobu. Jde o klasickou smutnou heavy metalovou věc a přesto dokáže zapůsobit. Skotsky znějící mezihra „The Call Of Ancestors“ hraná na dudy je poněkud nečekaná a navazuje na ni titulní skladba s povedeným refrénem. Deska plyne ve velmi příjemném duchu, některé skladby lehce přitvrdí, ale stále je vše v mantinelech obvyklé Blazeovy produkce. Závěr patří další krásné baladě. „Until We Meet Again“ je doprovázena prakticky pouze akustickou kytarou a později skvělými houslemi, jež nahrála Anne Bakker. S Blazem zpívá skladbu něžná Tammy-Rae Bois a je to vynikající a jemná tečka za velmi energickým albem.

Blaze Bayley ničím nepřekvapil, přesto je „Circle Of Stone“ výborná heavymetalová deska. Kdo má rád předchozí zpěvákova alba, bude patrně spokojen. Je tu spousta energie, povedených melodií a dostatek nápadů. Není to nic víc než klasický „hevík“ bez žánrových odboček. Ale to není vůbec málo, když je album tak dobře zahrané a zábavné.