ANETTE OLZON - Rapture
Anette Olzon asi bude vždy nejznámější pro své působení v symfo-metalových Nightwish. Jistě si už dávno zvykla na to, že nebude vyprodávat velké haly jako se finskými kolegy, ale budou jí muset stačit daleko menší prostory. To však neznamená, že by netočila zajímavé desky. Před deseti lety na „Shine“ kombinovala rock a folk. Krásná, takřka písničkářská deska měla punc jedinečnosti. Později se Anette vrátila k metalu v uskupení The Dark Element. Před třemi lety natočila druhé sólové album „Strong“, které nebylo špatné, ale nedá se hovořit o zásadní desce. Zpěvačka se usadila v power metalu, na novince „Rapture“ ho rozhazuje plnými hrstmi a navíc přitvrdila.
Úvodní „Heed The Call“ zaujme energií a sebevědomím. Skladba šlape jak hodinky a Anette ihned vysype na stůl své trumfy. Kytary zní sytě, nabroušeněji než dříve, nechybí pořádná dávka symfoničnosti a sbory. Není to jako Nightwish, Anette se více drží klasického power metalu, ale s epičností se nešetřilo. Na desce Anette Olzon uslyšíte i prvky extrémního metalu, a ne jednou! Kromě growlu zažijete i nefalšovaný breakdown a jako kontrast i dětský sbor. „Rapture“ vás nejspíš nenechá odpočinout od přívalu energie. Svižný kousek více sází na symfo-metalový sound a velmi chytlavý refrén, v melodii můžete zaslechnout i inspiraci od Nightwish. S „Day Of Wrath“ jako by se Anette Olzon rozhodla vše metalově rozsekat. Song opět nabídne growl, který velice dobře Anettin hlas doplňuje. Až devátá „Hear My Song“ je ryzí baladou. Teprve tady uslyšíte klidnější Anette, jinak je album velmi ostré.
„Rapture“ je překvapivé album, jež nabízí hromadu energie, velkolepost, dobré melodie a koketování s moderními prvky. Anette zpívá standardně jako vždy, to znamená skvěle. Přesto na sebe trochu strhává pozornost fakt, že hudba zní masivně. Druhá polovina nahrávky již nabídne velké hitovky a prvotní nadšení lehce opadá. „Rapture“ je výborné symfo/power metalové album, které se nebojí ani tvrdších moderních momentů, jež se podařilo skvěle propojit s klasickým power metalem. Anette Olzon jede.
★ 8/10
Seznam skladeb:
1. Heed the Call
2. Rapture
3. Day of Wrath
4. Requiem
5. Arise
6. Take a Stand
7. Cast Evil Out
8. Greedy World
9. Hear My Song
10. Head Up High
11. We Search for Peace
Sestava:
Anette Olzon - zpěv
Magnus Karlsson- kytara
Johan Husgafvel – baskytara, growl
Anders Köllerfors - bicí
Rok vydání: 2024
Čas: 51:54
Label: Frontiers records
Země: Švédsko
Žánr: Symfo/power metal
Diskografie:
2014 - Shine
2021 - Strong
2024 - Rapture
Související články
Foto: archiv Anette Olzon
Přečteno: 1917x
Komentáře
Když stála Anette Olzon za mikrofonem symfonických metalistů Nightwish, byl jsem ještě dítě školou povinné, takže jsem její éru přímo nezažil, nicméně obě alba, jež stihla za těch zhruba pět let s kapelou nazpívat, mě dodnes baví a spoustu pecek z tohoto období si rád poslechnu. Její sólová tvorba mě nějak minula, když jsem však narazil na informace, že nedávno vyšla nová, veskrze pozitivně hodnocená deska, hned jsem zpozorněl. Novinka „Rapture“ sklízí chválu za svou tvrdost, svižnost, ale i melodičnost a rozmanitost, čímž byla má zvědavost vyšponovaná na maximum. Vrhnul jsem se tedy naplno do poslechu a byl jsem vskutku mile překvapen. Album má naprosto luxusní začátek, na „Heed the Call“ mě nejvíce zaujalo zkombinování čistého zpěvu, growlingu a dětského sboru, což je společně s chytlavým melodickým refrénem fakt pecka. U „Rapture“ se mi hned na první dobrou vybavila kapela Nightwish, skladba jako by vypadla z jejich repertoáru, opět chytlavá a energická záležitost. V tempu a přívalu energie nepolevuje ani řízná „Day of Wrath“, která se postupně rozjede do totálního masakru. „Requiem“ představuje i přes zajímavý motiv spíše takový průměr, naopak taková „Arise“ má všechny předpoklady k tomu, stát se největším hitem celého alba. Jako druhou nejsilnější položku pak vnímám neméně povedenou „Cast Evil Out“, jež mě naprosto odzbrojila svým refrénem a fungujícími změnami temp. Přes riffově přísnou „Greedy World“ se dostáváme k příjemné baladě „Hear My Song“, kde krásně vynikne zpěvaččin hlas a rozsah. Závěrečné dvě skladby jsou pak o něco temnější a atmosféričtější, větší prostor zde dostane growling basáka Johana Husgafvela, přesto na mě působily lehce průměrněji. Jak už jsem zmínil na začátku, Anette Olzon mě svou novinkou velice potěšila, deska je přímo napěchována energií a zajímavými nápady, z vhodně zakomponovaného growlingu mě místy až mrazilo. Naprostá spokojenost. Kdo by to byl řekl, že jedno z nejpovedenějších powermetalových alb letošního roku natočí zrovna Anette Olzon.