DOMAIN - Stardawn

„Úspěch dal kapele křídla a dvacátému výročí Domain vytáhli další geniální tah ze svého rukávu. Pod produkčním vedením Axella Ritta dostalo pozvánku několik významných hudebníků, aby si zahráli na novém albu,“ praví se v bookletu k albu „Stardawn.“ Bráno čistě statisticky, aby Domain dosáhli na dopsání druhého křížku, bylo třeba započítat i období pod názvem Kingdom a pominout poměrně dlouhou dobu hibernace. Na druhou stranu, v asi deseti reálně odžitých letech Domain vydali osm řadových alb, což je porce, která by řadě jiných kolegů vystačila na víc než jen na dvacet let, a i přes zjevně hektické tempo vydávání desek Domain nikdy nešlápli vyloženě vedle.

Optikou alba „Stardawn“ představovalo předchozí album „Last Days Of Utopia“ jakýsi úkrok z plynulého vývoje do čím dál větší složitosti. Na „Stardawn“ se Domain v řadě kompozic vrátili k hodně technickému vyjádření, byť občasné návraty k melodickým skluzavkám pár povedených háčků přichystalo. K zamyšlení o tom, kam Domain míří, byl především fakt, že nejchytlavějším kouskem se stala opět velmi šikovně zpracovaná výpůjčka od Chrise DeBurgha „Don't Pay The Ferryman“. Ambice Domain však zjevně ležely někde jinde. Závěrečná, velmi barevná, ze sedmi částí poskládaná upírská sága „Shadowhall“ evokuje koncepční choutky z minulého alba, díky vydatné proměnlivosti však působí docela nesourodě a roztříštěně, byť uspěchaná, následně hravě a dramaticky vykroužená titulní část patří k nejvydařenějším okamžikům alba.

Titulní skladba, natažená na téměř deset minut nenabídne kdovíjak zásadní nápad a těží především z instrumentální pasáže. V úvodní „In The Name Of Fire“ to chvíli vypadá, jako by Axel Ritt, který je opět ve výborné formě, měl chuť skočit do tandemu s Yngwie Malmsteenem, valivá „Crystal Stone Island (Warpath Pt. II)“ dotáhne Rittovy experimentální choutky do maxima. Baladická „I Ain't No Hero“ s jemným piánem a velmi podmanivým Carstenovým hlasem (jenž jako by v celkovém součtu dostal o něco méně prostoru než obvykle) coby nejpřirozenější položka desky tvoří nejpřirozenější záchytný bod alba.

Album „Stardawn“ vyšlo 13.září, nicméně v v Domain to zaskřípalo natolik, že ještě v téměž roce kapelu opustil Carsten Schulz i rytmická sekce Meyer – Köllner. Po boku Axela Ritta zůstal pouze klávesista Erdman Lange a s budováním nové sestavy se zasekla i do té doby hekticky fungující autorská mašina. Šlo o celkem pochopitelný stav, protože druhou etapu zakončili Domain dosud nejslabší a nejméně konzistentní albovou položkou.