VOODOO CIRCLE - Hail To The King

„Voodoo Circle se nesnaží zamaskovat své vlivy a vědomě následují stopy ikonických kapel“. Pokud se oficiálně zaštítíte podobným prohlášením, alespoň částečně otupíte zlé jazyky, které by měly potřebu otloukat vám o hlavu, že po slavnějších kolezích pokukujete příliš okatě. Ale u Alexe Beyrodta a Voodoo Circle pošilhávání po Whitesnake či Rainbow stejně nikoho nepřekvapí (a snad ani nepohorší). Alex před lety objevil ideálního parťáka, frontmana Davida Readmana (byť jak ukázala epizoda s Herbie Langhansem, najít společnou řeč s Alexem není zásadní problém, i když máte blíž k jinému žánru, než k hard rocku), jehož hlas k muzice Voodoo Circle dokonale sedne. A vzhledem k tomu, že na aktuální novince Readman zpívá sevřeněji a méně vzletně, takže najít obvyklé paralely na Pink Cream 69 není úkol na první dobrou a Voodoo Circle získávají o špetku větší osobitost.

Novinka „Hail To The King“ přineslo po téměř obligátní tříleté pauze několik překvapení – posádku opustil další zdánlivě nepostradatelný Alexův souputník, basista Mat Sinner. Dvě skladby pocházejí z dílny klávesisty Tonyho Careyho, čímž se nejen podtrhla vazba na Rainbow, ale vzhledem k odchodu Mata Sinnera se trochu zamotal personální uzel – obě Careyho písně pocházejí z japonské verze alba „Respect“, jež vydala v letech 1993 (Evropa) a 1994 (Japonsko) Matova kapela Sinner. Faktem je, že obě skladby do alba dobře zapadají a dávají mu velmi zajímavý impuls, který však možná ani nebyl potřeba, jelikož Voodoo Circle sice zůstali řádně syroví, ale ve vlastních skladbách provětrali melodické cítění a smysl pro dramatičnost tak důkladně, že se jim podařilo dát dohromady jednu z nejsilnějších nahrávek své diskografie.

Vybírat je na „Hail To The King“ z čeho a nelze šlápnout vedle. Možná je vůči Voodoo Circle netaktní směřovat posluchače ze všeho nejdřív k oběma Careyho skladbám, ale zejména totální drama „Billy's Song“, podtržené zvukem hammondek si tuhle pozornost beze zbytku zaslouží. Plně se jí vyrovná úvodní šlapavka „Lay Down Your Lovin“, dravá „Let It Rock“ s jasným sloganem a parádním vyvrcholením, „On The Edge“ s krásně prokombinovanou jemností a houževnatostí, dokazující, že klávesy můžou být pro Voodoo Circle silná zbraň nejen tehdy, když je za nimi cítit Tonyho Careyho, „Castles Made Of Glas“ s výborným Readmanovým výkonem, rozvernější „Black Country“, dávnými rockovými časy vonící „The Sound Of The Eagles“, či vypjaté titulní finále.

I need to ask the question, are you ready to rock?
This fever it is my passion, and it never will stop – citace textu skladby „Let It Rock“ je nejlepším doporučením k poslechu alba, které nezapře vlivy zašlých rockových časů a na němž Voodoo Circle (byť to možná není na první poslech zjevné a je potřeba se ponořit hlouběji) objevili znovu to, co se na minulé desce z jejich hudby poněkud vytratilo.