EBONHEART - Face Our Fear

Historie norských power progresivců Ebonheart se sice začala psát už téměř před čtvrt stoletím, ale vzhledem k jejímu otisku v hudebních dějinách to bylo velice drobounkým písmem. V druhém roce existence přivedla parta kolem kytaristy Lasseho M. Solem Jensena na svět kraťas „Battle“ a pak až do předloňského roku bylo ticho po pěšině. Na tom, že se během této doby z Ebonheart stal Jensenův solitérský podnik, proto není nic překvapivého, stejně jako na skutečnosti, že impulsem k vypouštění nových singlů se stalo angažmá křiklouna Jana Thoreho Grefstada, který metalové ostruhy kul v Highland Glory, Saint Demon, či v Divided Multitude.

Patříte-li k těm, pro které spolčení Jensena a Grefstadem bylo důvodem ke sledování jejich aktivit od první chvíle, bude pro vás novinka „Face Our Fear“ téměř zbytečná záležitost, neboť vyjma titulní skladby představili Ebonheart kompletní náplň desky v loňském roce při skoro pravidelné kadenci vydávání jedné písně za měsíc. Ale vzhledem k tomu, že titulní skladba patří k tomu lepšímu, co kolekce nabízí, a navíc dobře charakterizuje to, co se na většině alba děje – svižná, rychlá sypanice, energický sebejistý vokál, přímočarost, nezanedbatelná elektronika a nápad, který nijak nevybočí z power metalových standardů, takže uspokojí, potěší, ale jen těžko nadchne – pídění se po novince úplně marné nebude. V následné „The Bringer Of Life“ nejprve Ebonheart ukáží jemnější tvář, aby se vzápětí jejich muzika zase čile rozklokotala, ukázala, že nadužívání elektroniky nemusí být v tomto žánru zrovna přínos, to zásadní postavila na dobrém Grefstadově hlasu a malinko uvadala při zvolňování tempa. Od jemné pianovky „Hold Me Now“ s příjemně vyprávěčským vokálem se pokračuje v nastavené linii až k „You Are Alone“– chvíli je to nahoru, chvíli dolů, Ebonheart nenudí, ale nestrhnou, ani vás nerozervou emocemi.

Nejvýraznější položkou se paradoxně stane nejméně typická záležitost. U skočné „Don't Be Afraid“. Ebonheart odhodí veškeré zábrany a střihnou si fórek v duchu udovského ruského vlaku, či „Rasputina“ v barvách Turisas, jen jej vydatně prošpikují elektronikou. Tím odstartuje blok, který s předchozími převážně power metalovými barvami koresponduje jen částečně, „Mesmerized by the Same Moon“ vsadí vyjma melodického refrénu na agresivnější a přímočařejší notu, závěrečná „Why Can't You See“ dojede na přehnané elektronické chutě pana Jensena. Příznivce hudební rozmanitosti by mohla nalákat řada hostí, Jensen s Grefstadem využívají schopnosti kolegů z Blood Red Throne, Chrome Division, Megadeth, Trollfest, či TNT, ale i kdyby sahali do daleko různorodějších končin, na základním korpusu by to zřejmě nic nezměnilo, takže s faktem, že debut Ebonheart je příjemně poslouchatelná záležitost, která kdovíjakou díru do světa patrně neudělá, nic nehne.