REO SPEEDWAGON - Lost In A Dream

S lepším umístěním alba „Ridin' The Storm Out“ v hitparádách se pozice Mikea Murphyho na frontmanském postu výrazně posílila, a přes původní nedůvěru ze strany kytaristy Garyho Richratha a klávesisty Neila Doughtyho Murphy dokázal přesvědčit, přestože bylo jasné, že po stránce frontmanství a charismatu mu do osobnosti Kevina Cronina ještě mnohé chybí. Soudě podle dobových materiálů Murphy působil na koncertech k albu stále více sebejistěji, a když kapela v srpnu 1974 turné dokončila, byl Murphy na svém postu pevně usazen. Do studia nastupoval jako právoplatný člen a Richrath ho dokonce pustil do kompozičního procesu. Murphy mu nekladl odpor jako předtím Cronin, ale i přesto je pozoruhodné, že zpěvák nasbíral více autorských kreditů. Je nutné zmínit i zajímavost, že u titulní skladby „Lost In A Dream“ je kromě Murphyho podepsán jako spoluautor Bruce Hall, jenž o čtyři roky později nahradil původního basistu Gregga Philbina. 

Mohlo to vypadat, že v době po „Ridin' The Storm Out“ se REO Speedwagon dostávali do větších obrátek a začínali být slavnou kapelou, ovšem to je pouze zdání. Jejich těžiště stále leželo v domovském Illinois a i když odjeli turné po Spojených státech, žádný přelomový úspěch to nepřineslo. Nebylo to tak, že by kapela hrála po velkých halách či arénách, ale vystupovala spíše v divadelních prostorách. Nad vodou ji držela podpora společnosti Epic Records, která v REO Speedwagon spatřovala potenciál a kapele věřila i přesto, že se nedalo mluvit o milionových nákladech alb. Ale vytrvalost a schopnost tvořit nová alba každý rok se měla v budoucnu vyplatit. Důležitou věcí bylo, že se kapela vyvíjela a na konci první poloviny sedmdesátých let mohla být stále považována za soudobou a moderní.

Čtvrtá deska „Lost In A Dream“, která začala vznikat v době, kdy kapela dojížděla turné k albu předchozímu a pro jejíž natáčení se znovu využilo služeb sanfranciského studia Wally Heider Studios, takový vývoj skvěle dokumentuje. Bývá řazena k první fázi existence REO Speedwagon, ale pravděpodobně nejlépe mapuje nejvíce hard rockovou fázi vývoje kapely. Takřka se zbavila původních blues rockových tendencí, projev kapely výrazně zmelodičtěl a práce s některými refrény jako kdyby předznamenávala věci budoucí. Kapela je sebejistá ve vokálních harmoniích, v nichž Murphy získal potřebné ostruhy a zní velmi přesvědčivě. Je si jistá i v songwrittingu, i když se jí nepodařilo vytvořit takový hit jako „Ridin' The Storm Out“. A je si jistá i v experimentech, nevoť zvuk ozvláštnily syntezátory, což korespondovalo s vlnou progresivního rocku. 

Pestrost desky těží ze skutečnosti, že se v kompozičním procesu vystřídali tři autoři. Richrath podle očekávání dodal nejdivočejší hard rockové kusy, mezi nimiž dominuje „Down by The Dam“, prodchnutá skvělými kytarovými sóly a vytvářející kontrast k „Wild As The Western Wind“, kterou kapela vyvedla skoro až v kabaretním duchu. Svou troškou do mlýna přispěl i na minulých dvou albech prakticky nečinný klávesista Neil Doughty, jehož „Sky Blues“ je díky rozverné atmosféře vítaným osvěžením desky. Nejsilnější skladby dodal Murphy, o čemž se snaží přesvědčit od samotného úvodu, v němž nasadí energickou a melodicky zajímavou „Give Me A Ride (Roller Coaster)“ a naváže na ní baladickou (ačkoliv době asi nejpoplatnější) „You Can Fly“, do níž funkovou baskytaru a klávesy natočil legendární Sly Stone. Nejvýraznější skladbou desky je titulní „Lost In A Dream“, se zajímavými, ale nijak vtíravými melodiemi, která se měla stát pokračovatelem „Ridin' The Storm Out“, ale stejného věhlasu se jí nedostalo. Plně ukazuje sílu amerického hard rocku, jenž oproti britskému kladl větší důraz na melodičnost a variabilitu. Pro fanoušky žánru se skladbami tohoto typu stávali REO Speedwagon jednou z důležitějších part, ačkoliv bylo jasné, že do první ligy se jim nepodařilo proniknout ani s tímto podařeným albem.

To zachycuje REO Speedwagon v nejlepší hodince s Mikem Murphym. Kapela je silná v kramflecích, zdokonalila se k v kompozicích a stále si ještě zachovává dostatečnou hard rockovou dravost. Album se úspěšným dílem nestalo, i když se dostalo do první stovky prodejní hitparády Billboard, absence hitu ve stylu „Ridin' The Storm Out“ jej staví za svého předchůdce, ačkoliv se jedná o vyrovnanější a mírně kvalitnější desku. Dnes může představovat utajený tip pro badatele napříč sedmdesátými lety a zejména milovníky tehdejší americké hard rockové scény.

Dobové umístění v žebříčku bylo o něco lepší než u předchůdce a proto Epic Records znovu zavřeli oči nad tím, že z REO Speedwagon po řadě investic nejsou hvězdy a kapele znovu prodloužili rozpočet. K tomu přispělo vcelku úspěšné turné, které bylo dosud nejvydařenějším podnikem kapely. To vše ukázalo, že kapela je na správné cestě, přestože se stále soudilo, že bude zastávat pozici dělníků žánru bez větších ambic do budoucna.