EPIDEMIA - Gde skhodyatsya miry

Držet krok se současnou ruskou hudební scénou není snadné, zvlášť když našinec nevládne příslušným jazykem. Nechtěl bych se dostat do situace, kdy budu opěvovat album, jež jakýmkoli způsobuje pochlebuje tamějšímu diktátorovi (jistě, šance na něco takového není velká, ale člověk nikdy neví). Dle informací jednoho ruského fanouška se to netýká party Epidemia, která se ve svých textech věnuje pouze fantasy tématům a s režimem si (na rozdíl od takového spolku Aria) nijak nezadává (přičemž opačný názor by automaticky znamenal zákaz činnosti). Ale pryč od nepříjemných témat, nové album ruské formace je na světě a svým obsahem přímo volá po uvedení na našich stránkách. 

Epidemia existuje již několik dekád a na dobré skladby jsme v jejím katalogu zvyklí. Také nové album s názvem "Где сходятся миры" (Kde se světy setkávají") přináší několik vynikajících písní, které jsou samy o sobě jasným důvodem ke spuštění nahrávky. Pozornost nicméně zaslouží celé album, ať už pro precizní řemeslný přednes celé pětičlenné sestavy, včetně výborného zpěváka Evgenije Egorova, atraktivní a vrstevnaté aranže skladeb, lehkoruké nadžánrové výlety nebo dokonale vypulírovanou zvukovou produkci.

Nejlepší momenty přijdou ve druhé půlce díla. V té první si lze vychutnat např. hravé sólo ve stopě "Книга огненных страниц" (Stránky Knihy ohně), speedovými vichry povznesenou "Конан" (Conan) nebo lehkou melancholií ovlivněnou "Наваждение" (Posedlost). Snad jenom při poslechu stopy "Север помнит" (Paměť severu) lze vznést drobnou námitku k přílišné "upovídanosti" skladby. "Последний маг воздуха" (Poslední vládce větru) přijde s působivě vstřícnými melodiemi, které nemají daleko ke stylu AOR a jež lze brát jako příjemnou předzvěst toho, co v plné síle a kráse rozkvete hned vzápětí. 

Omamná přitažlivost skladeb "Где сходятся миры" (Kde se světy setkávají) a "Судьбу не обмануть" (Osud neoklameš) tkví v nádherně provzdušněných vokálních harmoniích, agilní rytmizaci a obecně popově / hitové auře. Kombinace těžko definovatelného slovanského patosu (kterému lze na emotivní úrovni rozumět i při hluboké neznalosti ruštiny) s rockově odpíchnutou instrumentací je zázračný recept, kterým Epidemia umí výrazně zlepšit den (a někomu třeba umožnit na sekundu zapomenout na útrapy reálného světa). A protože pozitivní dojem nesníží ani výpravná, jemně symfonická "В неведомой стране" (V neznámé zemi) s hostující pěnicí Eleny Mininy, musíme o novém albu Epidemie mluvit ve výrazně pochvalných tónech.