WRECK-DEFY - Dissecting the Leech

Kanadský spolek Wreck-Defy si žije svůj nenápadný, ale evidentně plodný život. Za deset let existence najdeme v jeho studiovém katalogu šest alb a haldu singlů, ale také divoké hýbání se sestavou. Na svém místě zůstává pouze kapelník a kytarista Matt Hanchuck, jenž k sobě průběžně zve zvučná jména, jen málokteré z nich ale dokáže udržet ve svém okolí delší dobu. Jelikož je ale Matt hlavním autorem, dané změny se dotknou leda promo materiálů, hudební povaha zůstává víceméně stálá.

Její popis přitom není úplně snadný. Oficiální vsunutí do thrashové škatulky jen částečně odpovídá realitě, která je pestřejší minimálně o jeden zásadní žánr. Velkorysý přístup k vokálům a důraz na jejich teatrálně expresivní přednes, složitě strukturovaná instrumentace s progresivními prvky a temně náladotvorná atmosféra, to vše jsou atributy typické pro americký power metal, kterému se Matt Hanchuck věnuje úplně stejně, jako thrashi. Jenže US power bývá zároveň nepěkně často spojován s horší produkcí, a Wreck-Defy nejsou výjimkou, mix je chrastivě zašmodrchaný a méně čitelný. Časem se na něj nicméně dá přivyknout.

Příležitostí k tomu bude spoustu, protože ten, kdo chce skutečně proniknout do tajů alba "Dissecting the Leech", nemůže počítat s jedním či dvěma poslechy. Autorský přístup je komplexní a rozvětvený do mnoha bodů. Vychytat všechny tak, aby dávaly smysl, není jednoduché, přičemž si dovolím tvrdit, že chyba nemusí vždy být na straně posluchačů. Občas je vokálně / instrumentální haluze příliš a člověk se v obtížně přístupném kompozičním roští snadno ztratí. Lépe by se měli orientovat fanoušci US poweru, kteří dobře znají práci těles Vicious Rumors, Jag Panzer, Nevermore nebo Witherfall. 

Některé momenty svým poklidným, bluesově ovátým charakterem sahají až někam do sedmdesátek a jejich obsah byste se nemuseli bát pustit ani svému rockovému tatíkovi. Nicméně pochybuji o tom, že by někdo udržel hlubokou pozornost celých padesát minut hrací doby. Jako ukázka kvalitativní amplitudy poslouží přilehlá dvojice songů "Dissecting the Leech" a "Another Day". Zatímco první se zauzluje v nijak libozvučných motivech, druhý nabízí chytlavý obsah s nejlepšími vokálními úseky vůbec. Kapela Wreck-Defy umí umělecky nadchnout i přimět k mírnému klimbu. Minimálně jednu šanci si ale určitě zaslouží.