TRANSATLANTIC RADIO - Midnight Transmission

Transatlantic Radio jsou novým pojmem na rockové scéně, ačkoliv jejich členové žádnými nováčky nejsou, a hudba, kterou tvoří, zažívala vrchol před čtyřiceti nebo dokonce padesáti lety, v době, kdy tito muzikanti ani nebyli na světě. Kapela (nebo jde pouze o projekt v režii Frontiers Music?) se specializuje na klasické AOR, jehož kořeny leží v hitových chvilkách Journey nebo Toto a bere si trochu glam metalového pozlátka z Los Angeles osmdesátých let. V tomto světovém hlavním městě showbyznysu mají Transatlantic Radio kořeny, i když prvotní impulz vzešel od švédského basisty a producenta Victora Brodéna, jenž do věci zapojil i krajana Matthiase Osbäcka. Zbytek kapely je americký a pozornost na sebe strhává jméno bubeníka Chrise Reevea, který byl v minulosti členem alternativních industrialistů Filter a hrával s kanadskou pop-punkovou princeznou Avril Lavigne. Na první pohled jde o nesourodou sestavu, ale, světe div se, funguje.

Kapela hlásá, že její vize je vrátit melodickou rockovou hudbu do centra pozornosti a k tomu jí mělo dopomoci pár dobře přijatých singlů a zejména aktuální debutové album „Midnight Transmission“. „Dokončení alba je milostným dopisem hudbě, která formovala můj život, hudebně i jinak. Kluci v kapele vzali běžné nápady a proměnili je v něco, co předčilo mé nejdivočejší sny,“ hlásil Brodén před vydáním desky. Klasické promo žvásty? Možná, ale jisté je, že deska sílu má. Nenabízí nic objevného, nic neslyšeného a nic, v čem byste neslyšeli odkazy na ikony žánru, ale má dostatek silných skladeb, které rostou s každým dalším poslechem. Od prvotního odmávnutí, přes zvýšení pozornosti při zhruba třetím poslechu se postupně dostanete do stavu, že si budete chtít album pouštět znovu a znovu.

Nejprve se deska tváří tuctově, a když jste ve stavu, že nazpaměť znáte slavné desky od Foreigner, Journey, Toto, Night Ranger nebo Danger Danger, myslíte si, že vás ničím nedokáže oslnit. Jenže jak jí dáváte znovu šanci, nejprve oceníte, jak je kalifornsky prosluněná a v tomto ohledu vás jako první uhrane hitová „Fever Dream“. K ní se postupně přidávají další věci, v nichž kapela zní svižně a je plná energie, která je živnou půdou pro výrazné refrény, které všem devíti skladbám dávají potenciál stát se výrazným současným zástupcem dávno mrtvého žánru. Transatlantic Radio mají tolik rozumu, že se tvorbu nepokusili brát jako čisté retro a zvukovou stránku ošetřili soudobým stylem, kterým sice maskují, že doba alb velkých a nákladných produkcí je dávno pryč, ale že i ve skromnějších podmínkách lze natočit velikášsky znějící desku.

Kapela vsadila na systém velmi vyrovnané kolekce, takže i když „Fever Dream“ můžete považovat za největší hit, na paty jí šlapou další, a je jedno, jakou ze skladeb zvolíte. Ať je to úvodní „That's What You Get (For Falling In Love)“, následující provolání lásky domovskému městu „City Of Angels“, výrazně optimistická „Good Times“ nebo striktně osmdesátková (klávesy mluví jasnou řečí) „All For You“, vždy dostanete poctivý derivát nejslavnějších dob AOR, který ani v dnešní době nepůsobí nepatřičně, protože zde platí okřídlené rčení o tom, že dobrá skladba se prosadí bez ohledu na to, jaké trendy showbyznysu vládnou. Obzvlášť v době, kdy rocková scéna stagnuje na jednom místě, takže obrat do doby největší slávy je stále častější a posluchači vyhledávanější.

Vstup na scénu se Transatlantic Radio podařil velice dobře. Kapela přesvědčila o tom, že je životaschopná i na koncertních pódiích (kde oprášila kdysi slavnou a dnes spíše zapomenutou „Love Cries“ od norských Stage Dolls), čímž se snad definitivně zbavila pochybné nálepky projektu Made In Frontiers. Je třeba tomu věřit, protože, když si tuhle desku oblíbíte, což není zas tak těžké, asi byste se neradi cítili povedeni…