Bryan ADAMS - On a Day Like Today

Hudební život Bryana Adamse byl trochu jako na houpačce. Zažil obrovský úspěch s albem „Reckless“ v roce 1984, o tři roky později album „Into The Fire“ přineslo určitý útlum, začátek deváté dekády odstartoval Adams totálním dobytím rockového trůnu s deskou „Waking Up The Neighbours“, s kterým dosáhl takových výšin, že asi nikdo nemohl čekat, že by jej s následnou deskou „18 Til I Die“ mohl (navzdory tomu, že kvalita hudby nijak razantně nekolísá) zopakovat. Bráno čistě podle této křivky bylo album „On a Day Like Today“ předurčeno k tomu, aby znovu ohromilo rockový svět. Nestalo se, a když si desku poslechnete, není na místě řešit otázku, proč se tak stalo. Trefnější dotaz by možná mohl znít, jestli o to Bryan Adams vůbec stál.

Jednak se v rozpětí druhé poloviny devadesátých let kromě dvou řadových desek objevil unplugged záznam „Bryan Adams MTV Unplugged“ a o dva roky později výběrovka „The Best of Me“, jednak se začal výrazně projevovat Bryanův zájem o fotografii, což byla oblast, ve které si muzikant také dokázal získat význačné postavení (mít v roce 1999 výstavu v Královském muzeu v Torontu, či být o tři roky později být přizván k fotografování Alžběty II, přičemž jedna z fotografií byla později použita na kanadské poštovní známce, to vskutku není cesta fotografického hobíka). Z hlediska hudebního však bylo nejpodstatnější, jak Bryan Adams pojal v roce 1998 tvorbu desky „On A Day Like Today“.

I bez srovnávání se zářícím a hity nabytým počinem „Waking Up The Neighbours“ je snadné „On a Day Like Today“ označit jako jedno z nejintimnějších (ne-li nejintimnější) album v diskografii Bryana Adamse. To, že na něj natočil skladbu s Melanií C. (Spice Girls), či to, že k produkci přibral Boba Rocka, jenž měl zkušenosti ze spolupráce s Bon Jovi, Metallicou nebo Mötley Crüe sice mělo svoji váhu, nicméně těžiště alba leželo v decentněji pojatých, laskavých písní s typickou melodikou, Adamsovým hlasovým charismatem a texty s vztahovým, romanticky laděným obsahem, které byly svým pojetím až nenápadné.

V takto nastavené úvodní „How Do Ya Feel Tonight“ s lehoučkou gradací příjemně poštipuje sólová kytara, „C'mon C'mon C'mon“ niternou náladu až do prvního dravějšího úderu bicích ještě posiluje, funkovější a poměrně obyčejná „Getaway“ se zpočátku tváří, jako by nakukovala za běžné Adamsovy mantinely, ale v rozezpívaném refrénu (žádná hitová divočina se nekoná) zapadne do klasických kolejí, titulní „On a Day Like Today“ s akustickou kytarou a smyčci lze zařadit mezi klasické Adamsovy balady, ovšem bez hvězdného espritu největších hitů. Trošičku důraznější (a přesto decentně uchopenou) „Fearless“ s tanečním podtónem a bez nějaké potřeby se někam tlačit by šlo použít jako ideálně reprezentativní vzorek alba, pohodově houpavá „I'm Liar“ má trošku poťouchlý výraz a vrcholí v trochu (v rámci desky) ukřičenější formě, a až v sedmé skladbě „Cloud Numer Nine“ dostane příznivec hitových trháků trochu útěchy, byť ani zde Adams nemá potřebu rozpumpovat davy. Z druhé poloviny desky, náladově obdobně nastavené, vykoukne zábavná lehoučká melodie „When You're Gone“ která nabídne velmi svěží odpich a ideální sladění hlasů Mel C. a Bryana, a přímočará „I Don't Wanna Live Forever“, která kdyby se objevila na jednom ze dvou nejslavnějších alb, nebylo by se čemu divit.

Už od začátku kariéry se o Adamsova alba staral label A&M. Ten již sice od roku 1989 patřil pod Polygram, ale stále vystupoval pod vlastní značkou, nicméně jeho éra se blížila do finále a „On a Day Like Today“ bylo posledním albem Adamsovy diskografie, které vyšlo pod touto značkou. Když o řadu let později Bryan Adams v jednom z rozhovorů zmínil, jak pro něj v tomto období bylo skličující, že jeho nahrávací společnost skončila, bylo zjevné, že tato vazba hrála v životě Bryana Adamse hodně důležitou roli.