ANGUS McSIX - Angus McSix and the All-Seeing Astral Eye

Noví hrdinové, nové úkoly, nová dobrodružství, láká na poslech novinky „Angus McSix and the All-Seeing Astral Eye“ mezinárodní projekt Angus McSix pod vedením Sebastiana Levermanna. Jenže stará ošuntělá vesta, chce se mi potměšile utrousit, byť jednak jde teprve o druhou nahrávku Angus McSix a jednak diskometal není tak letitý žánr, aby zněl tak vyčerpaně. Přitom fakt, že kromě kytaristky Thalìe Bellazeccy nezůstal po boku Levermanna nikdo z party, se kterou nahrával debutové album, nabízel možnost, že čerstvá krev (na světlo vytáhnout stojí jen frontmana Samuela Nymana z Manimal) přinese i čerstvé ovzduší. Nestalo se, a kdyby Angus McSix nepřizvali ke společné taškařici Rhapsody Of Fire, Van Canto, Turmion Kätilöt a Freedom Call, kteří děj nahrávky dokázali aspoň na chvíli navléct do jiných barev, vylezl by z toho (navzdory silnému začátku) těžký diskotékový kolovrátek, rotující kvalitativně poměrně daleko od hlavního víru, roztočeného prostřednictvím Battle Beast či Beast In Black.

Aktuální kolekci lze snadno roztřídit na tři hromádky. První je z hlediska osobitosti nejdůležitější a zároveň kvalitativně nejrozkolísanější. Tvoří ji skladby, ve kterých Angus McSix stojí čistě za sebe. Není náhoda, že první dvě skladby na albu se zároveň staly pilotními singly, protože z nehostovské části jsou jediné, které mají nějakou relevanci a jsou schopny samostatně přežít. Otvírák „6666“ má v úvodu docela vzletný nápěv, pak si vypůjčí něco z Powerwolf, stříknutých estrádou, a zásadní je fakt, že obsahuje přesně vychytanou, univerzálně funkční a pulsující chytlavost žánru, podtrženou jasným sloganem. Je méně přesvědčivější než standardní kompozice stylových lídrů a to je hlavní kámen úrazu alba, když výkladní skříň alba je v porovnání s běžnou produkcí konkurence trochu ušmudlaná. V podobném duchu se dá mluvit i o následné „The Fire Of Yore“ s fistulkovým vokálem, jež hned na úvod klišovitým sloganem preventivě deklaruje, o jaký žánr se jedná, navzdory tomu, že záhy skladbu prosytí elektronikou a diskorytmem. Ve zbývajících třech skladbách z této hromádky dominuje tepající rytmus, vše podstatné bylo řečeno a kolotoč jede na plné obrátky.

Ze skladeb s hostující čtveřicí je nejzásadnější „Dig Down“ s výpomocí od zpěváčků Van Canto, kteří vlastní DNA rozpustí do tanečního rytmu Angus McSix nejvýrazněji, ale problém je, že prokousávání se skrz poměrně bezpohlavní pasáž vlastních buněk Angus McSix je až na povedenou refrénovou melodii poněkud nezáživné. „Techno Men“ (název je dostatečně varovný) vyroste díky drnčivé mateřštině finských Turmion Kätilöt, v představovačce „I Am Adam McSix“, kterou bych si dovolil označit jako vskutku signifikantní položku současné formy a celkového zaměření kapely příspěvek Rhapsody Of Fire není kdovíjak dominantní, a „The Power Of Metal“ s Freedom Call, úvodní vánoční náladou a dlouhým povídáním se trochu naspíduje, rozveselí a zpowermetaluje (i tak by za kombinaci názvu a zpracování Angus McSix zasloužili za uši), ale nemůžu se zbavit dojmu, že propojení je propojení násilné. Přidejte dvě celkem zbytečné brzdící instrumentálky, obě zařazené do poslední třetiny alba, kdy už se nic zásadního neděje, a důvod toho, proč novince „Angus McSix and the All-Seeing Astral Eye“ dochází dech a celkem rychle se opotřebuje, je nabíledni. Možná to někdy měla být sranda, ale tady došla.