VREID - The Skies Turn Black

Je jedno, jestli budete do života norských černokněžníků Vreid započítávat nultou kapitolu Windir, i bez ní (celkově trvala deset let, ale aktuálních členů Vreid se týkala poslední tři roky), lze čtveřici z městečka Songdal označit za zkušené veterány, kteří před dvěma lety začali malovat na hřbet třetí křížek, a právě rozšířili svoji diskografii o desátý studiový kousek s trefným názvem „The Skies Turn Black“.

Možná se po minulé desce „Wild North West“ mohlo zdát, že tvůrčí oheň Vreid začal lehounce vychládat, ale při nejdelší studiové pauze kapela zjevně našla novou chuť do života a vypadlo z ní album, jehož vkládání do blackové škatulky je tradičně obtížnější, protože Vreid obvyklými úkroky směrem k rockovějšímu vyznění roztáhli muziku do solidní žánrové šířky, nebáli se výrazně měnit atmosféru nahrávky a  hostující zpěvačku Agnete Kjølsrud nechali v jedné skladbě na sebe totálně strhnout pozornost, zároveň zní velice svěže, neboť s lehkostí prostopášníka, který ví, že má plné kapsy trumfů, ho pěchují kupou výborných melodických nápadů a přitom (navzdory tomu, že klávesy patří k výrazným elementům tvorby kapely) zní poměrně agresivně. A hlavně, aniž by měl člověk pocit, že nějak utíkají od své podstaty, nabízejí tak rozmanité menu, že si na své přijdou nejen příznivci černých hudebních myšlenek.

Těžko říct, co se v pětileté pauze ve Vreid odehrávalo, protože potemnělý singl „Flammen“, který kapela představila již téměř před třemi lety, by mohl naznačovat (a členové to i potvrzují) , že se songdalská parta nenacházela zrovna v ideálním rozpoložení. Pomocí této skladby si Vreid odbydou nejméně nápaditou, houževnatou a syrovou položku alba, která samostatně nepůsobí nevýrazně, ale v kolekci daleko poutavějších skladeb se jednoznačně stává černým vzadu. Když vloni začali Vreid představovat další singly, stálo za to zvýšit pozornost na maximum, protože „From These Woods“, kterou kapela opředla historkou o tom, jak vznikala během nočního nahrávání v odlehlé horské chatě, má naprosto pohlcující atmosféru – začne se zvolna a zádumčivě, aby píseň následně vybuchla do akčního tempa, opřela se o melodickou bzučící kytaru, sypající se bicí, nadýchané sbory, prokombinované s hrubým vokálem a zkřížila nekompromisní valivost s heroickou náladou i výpravností.

Těžko říct, zda v hudební složce titulní písně objevíte poctu basisty Jarle Kvåleho Ozzymu Osbourneovi (textová hláška o princi temnoty je jasná), každopádně sekané tempo a melodický motiv v kytarách působí stejně hrubě jako chytlavě. Totální náladový zvrat přijde s masivní a těžkopádnou instrumentálkou „Kraken“, použitou ve stejnojmenném norském thrilleru, ze které jednoduše jde strach. Tím zvraty nekončí, v následující více než osmiminutové sáze „Loving the Dead“ přijde velká chvíle pro Agnete Kjølsrud, která vás suverénně zavleče na čarodějnický sabat, vezme vás na bezelstně zasněnou procházku zimní krajinou a rozcupuje vás v rámci hysterického záchvatu, to vše v rámci jedné skladby. Druhá polovina alba už je více sevřená blackovými mantinely, nicméně výrazný klimpr ve „Smile Of Hate“, či prosakující gotika v závěrečné „The Earth Rambles“ jsou dokonalým důkazem toho, že Vreid nemají potřebu se nechat svázat žánrovými pravidly a nápadově jsou hodně při chuti.

Nahrávání bylo náročné, ale zároveň nás to znovu nakoplo, zní z kapely. O náročnosti nahrávání se z fragmentů desky dá usuzovat, že (alespoň z počátku) úplně po másle nešlo, o pořádném nakopnutí kapely však vypovídá necelá hodinka pod názvem „The Skies Turn Black“ víc než dostatečně.