MŇÁGA A ŽĎORP, SLOBODNÁ EURÓPA - KD Šeříková, Plzeň, 12. 4. 2026

Nedělní večer byl důvod slavit, alespoň pro Mňágu a Žďorp a její fanoušky. Den předtím moravská parta zcela nečekaně dostala cenu Anděl za kapelu roku a kvůli televiznímu přenosu musel být plzeňský koncert přesunut ze sobotního termínu na nezvyklý nedělní čas, což mohlo některé lidi zaskočit (druhý den se přece jen jde do práce), ale i tak byla plzeňská Šeříkovka příjemně zaplněná. Dalo se dýchat, plný dům pořadatelé vyhlásit nemohli, přesto na nedělní večer, který bývá nejospalejším v týdnu, byla návštěva více než slušná. Mohla za to nejen popularita Mňágy, která se táhne už desítky let, ale také výběr sparring partnera pro tento večer, kterým se stala slovenská punková legenda Slobodná Európa. Její vyjadřovací prvky jsou sice o poznání jiné, než skladby Mňágy, ale přesto mají obě kapely svým přístupem k sobě blízko, protože kořeny Fialovy formace jsou takřka ryze punkové.

Ví to i fanoušci, a proto Slobodná Európa nastupovala před zaplněný sál. Zvukař se sice pral s tím, co lezlo z beden a frontmanovi Whiskymu nebylo ze začátku rozumět (úplně se to nepodařilo napravit až do konce), ale bylo znát nasazení, s nímž se Slováci do setu pustili. Na kapelu, kterou v polovině devadesátých let skoro rozežraly drogy, to byl obdivuhodný výkon, ačkoliv z té doby v ní působí jen Whisky a kytarista Sveťo Korbel (basista Braňo Alex a bubeník Ďuro Černý už spolu hrají v nebeské kapele), i tak člověk tento fakt ocenil. Sice jsou (stejně jako ostatní tři členové) pánové v letech a vypadají spíše na chlápky v typicky předdůchodovém věku než na zasloužilé pankáče, ale neklid v jejich hudbě i vystupování, zejména u Whiskyho, stále cítit je. Hudba Slobodné Európy je dnes energickým rock n'rollem a vzdálila se punkovému modelu, který představují například domácí party E!E nebo S.P.S.

Diskografie Slobodné Európy je poměrně strohá a obsahuje pouze čtyři položky. Poslední album nese letopočet roku 2013, z čehož je jasné, že současné koncerty jsou koncipovány ve stylu best of, největší důraz je kladen na debutovou desku „Pakáreň“, která zůstává největší klasikou kapely a odrazem lepších časů, kdy do  života muzikantů ještě drasticky nezasáhl heroin. Proto skladby „Pakáreň II“, „Čo sa stalo s naším životom?“ nebo Korbelem zpívaná protiruská „Ivan“ vzbudily pravděpodobně největší ohlas. Druhou desku, drogami prolezlou „Unavení a zničení“, zastoupila titulní věc nebo „Dry '69“, z nichž bylo znát, že bezstarostné dny debutu byly v roce 1994 tytam a na kapele ležel velký depresivní stín. Nebylo to tak markantní jako u Plexisu, kteří s „Trojkou“ zajeli do zcela negativistického absťákového bahna, ale i tak je změna znát do dnešních dnů. Koncert Slobodná Európa ukončila hitovou „Analýza dokázala hovno“, což byla ideální tečka za slušným, ačkoliv nijak oslnivým vystoupením.

Jistá únava, která Slobodnou Európu provázela v méně punkových skladbách v druhé polovině setu, se na Mňágu nepřelila. Nástup šestice bylo euforický, kapela si přinesla Anděla z předešlého slavnostního večera a první skladbu „Písnička pro Tebe“ očividně rozjařený Petr Fiala doplňoval skandováním a výkřiky směrem k publiku. Úvod koncertu obstaraly hlavně prověřené skladby „Hodinový hotel“, „Nagasaki Hirošima“, „I cesta může být cíl“ a „Měsíc“, a v tu chvíli to vypadalo, že Mňága a Žďorp pojme večer jako oslavu vlastní existence („Taková ocenění nám dávají vždycky jednou za třicet tři let,“ zmínil Fiala), k čemuž ale nedošlo. Současné koncerty jsou stále koordinovány v rámci propagace aktuálního alba „Hoříš? Hořím!“ a i když jde o jednu z nejméně podařených desek kapely, na její prezentaci došlo velmi záhy.

Fiala a spol. jsou na album hrdí a proto se mu věnovali vrchovatě. Atmosféra začala trochu uvadat ve chvíli, kdy po „Vlak přijel včas“ přišlo i „O čertovi, který láskou shořel“ nebo „Hezká písnička“, a posluchače z lehké letargie vytrhla až mrazivá a zcela netradiční „Poslední večeře Páně“ také z nové desky, která naživo dostala úplně jiný rozměr a byla jedním z vrcholu koncertu. K tomu se zařadila i okouzlující „Vteřina věčnosti“, ačkoliv její začátek zhatilo faux pas kytarového technika, jehož za to Fiala odeslal směrem k Chinaski. Fanoušky výrazně potěšila dvojice „Goin' Blind“ a „Matahari“, která rozproudila celou Šeříkovku a odstartovala finální část koncertu. V ní dominovaly prověřené „Nejlíp jim bylo“, „Spaste svoje duše“ a Ve 4 ráno“, což byla s obligátním „Jablkovým sadem“ velmi přesvědčivá tečka, včetně tradičního punkového šramlu v závěru, v němž bohužel zanikla kytarová razance a konec byl jen o bicích a Fialovi.

Mňága oslavila svůj úspěch v Plzni důstojně a i když nešlo o koncert bez chyb (bylo jich možná více než na předchozích shlédnutých vystoupeních) šlo o velmi zábavné představení, které dokreslovalo slavnostní momenty předchozího večera a mohlo působit jako dobře rozjetá after párty. Díky tomu šlo o zcela specifické vystoupení, které se už opakovat nemusí.