DAMIENS - Tři smrtelné hříchy Ladislava Křížka

Pro někoho neposlouchatelný kýč, pro jiného zrada ideálů, pro dalšího guilty pleasure. Skutečnost je taková, že málokterý projekt budil ve své době tolik povyku a málokterý zpěvák si za něj vysloužil tolik urážek od dříve věrných fanoušků, jako Ladislav Křížek. Ať už se řadíte do jakékoliv skupiny, ať Damiens v přísném soukromí posloucháte (tak, aby se o tom nikdo nedozvěděl) nebo tím pro vás Křížek definitivně skončil a už navždy zůstane pouze oslizlým bratrem, je nutné uznat, že na přelomu milénia byla tahle dvojice fenomén. Na rozdíl od Vitacitu, Citronu nebo Kreysonu jej Křížek už nepřipomíná a proto upadl v částečné zapomnění. Křížkovi skalní však na něj nezapomněli a při „Mám tě rád“ se jedni dodnes rozplývají, druzí otřásají hnusem. Dnes je Silvestr a je skoro všechno dovoleno, proto si Damiens pojďme připomenout. Svým způsobem to byl bizár, ale pokud by každá bizarnost vypadala takto, byl by svět hezčím místem.

Kořeny Damiens je třeba hledat mnohem dříve než u singlu „Lásko měj se“, kterým vše začalo. Že Křížek nebude pouze heavymetalovým zpěvákem, ukázala sólovka „Zlatej chlapec“, která byla americky rozjařená a nejeden přesah do pop rocku ostře kontrastoval s předchozím dílem „Anděl na útěku“. Jak klesala popularita heavy metalu, měknul i Kreyson a album „Elixír života“ už byla hra na Bon Jovi či Bryana Adamse. Deska je mnohem podařenější než se tvrdilo v době jejího vydání, protože v roce 1993 to byl velký šok. Když všeobecná změna vkusu vyhnala Ladislava z velkých sálů zpět na vesnická pódia, kde začínal v polovině osmdesátých let, začal se lámat chleba. „Tenkrát jsem přijel za producentem Honzou Němcem do Německa a ten mi řekl, že jestli chci točit metalovou desku, tak ať se seberu a jedu zase pryč,“ vzpomínal Křížek na okamžik, který vdechl Damiens život.

„Vzpomněl jsem si na písničky, které jsme kdysi hráli s bráchou a taky na naše dětství, kdy jsme si hráli na indiány. Najednou se ve mně ty písničky začaly znovu probouzet. Bylo to něco jiného než Kreyson, nebyl to metal, ale takový melodický rock, prostě vzpomínka na dětství,“ zmínil Ladislav a s takovou vizí se vrátil do Hannoveru za Němcem. Ten ho nevyhodil a rok 1997 se dá počítat jako zrod projektu, který měl záhy udělat díru do světa tuzemské pop music.

Křídla (1999)
Singl „Lásko měj se“ v roce 1998 příliš velký ohlas nezískal. Kritika poukazovala na podobnost s americkou formací Nelson, která hrála hudbu založenou také na akustických kytarách a chytlavých poprockových aranžích, ale bratři Křížkové zabodovali druhým singlem. „Mám tě rád“ vlétla do hitparád jako uragán a jestliže fanoušky „Čarovné noci“ nebo „Radegasta“ nutila vrhnout do pytlíku, Damiens si našli nejvděčnější publikum. Najednou na ně na každém rohu čekaly patnáctileté holky, které objevily Křížkův silně charismatický vokál a zamilovaly se do jeho mladšího bratra, který se vedle slavného sourozence natřásal s kytarou. Deska, která vyšla v březnu 1999, podobně chytlavých melodií obsahuje celou řadu. Z podařenějších jmenujme „Má hvězda“ (jedno ze dvou míst, kde Ladislavův vokál vylétne do stratosféry), „Zpátky domů“ nebo „Tvých sedmnáct“. Z velmi nenáročného konceptu se vymykají dvě skladby – temná „Astro Yetti“, která působí jako by vypadla z repertoáru Depeche Mode a závěrečná „Nostradamus“, muzikálově dramatická věc z pera Karla Svobody. Ze všeho byl úspěch jako hrom.

Svět zázraků (2000)
Kout železo, dokud bylo žhavé, šlo Křížkovi vždy znamenitě. Nedbaje vlny nevole, kterou u starých fanoušků vzbudil „Křídly“, znovu s producentem Janem Němcem připravil druhé album. Vařilo ze stejné vody jako debut, ale postrádalo moment překvapení. Ještě více cílilo na nezletilé a mladistvé holčičky a proto se zde neobjevila odbočka jako o rok dříve byla „Astro Yetti“ či „Nostradamus“. Přibylo infantilních popěvků typu „Miluj mě víc“, „Jsem zamilovanej“ nebo „Ještě chvíli hřej“. Dají se najít i okamžiky, v nichž typicky křížkovské melodie ukáží, že hlavní protagonista talent zcela nepohřbil. Ačkoliv člověk má v paměti úděsné poskakování s indiánským členkami v Rychlých prachách (či v čem to bylo) s titulní „Svět zázraků“, nemá tato píseň úplně špatné melodie, stejně jako závěrečná „Jane“, která je jednou z podařenějších věcí. Pubertálnímu konceptu se vymyká mrazivý vrchol kolekce „První láska“, přestože největší úspěch slavila cukrkandlová „Stýská se mi“. Ač je „Svět zázraků“ horší než „Křídla“, úspěch se podařilo zopakovat.

Nechci zůstat sám (2002)
Po „Světu zázraků“ se Křížek nečekaně vrátil k Citronu a přetočil s ním desku „Radegast“. To byla zpráva, která ohromila fanoušky v roce 2001, ačkoliv Ladislav tvrdil, že jde o jednorázovou záležitost. Podivné machinace ohledně zrušeného turné a nejasná budoucnost ukázaly, že čas pro návrat k ostravské legendě ještě nedozrál a zpěvák se rozhodl znovu obnovit Damiens. Jenže jejich čas pomalu končil. Třetí deska není o mnoho horší než dvě předchozí a dokázala vygenerovat čtveřici hitů – „Super bílá myš“, „Nechci zůstat sám“, Toulám se“ a „Kdo má víc“, ale holky, které Damiens poslouchaly před třemi lety, pomalu dospívaly a měly už jiné starosti. Zbylé fanoušky Ladislav dopálil novou verzí „Vzdálené“, skladby z těch, na které se nesahá a Damiens tím dojeli do cíle. Přestože „Nechci zůstat sám“ ještě dostala zlatou desku, rozpad následující rok už zaregistroval málokdo a nad Křížkem jako kdyby se zavřela voda.

Řada fanoušků mu Damiens nezapomněla, přestože projektem se táhl jeho hlas, který dával skladbám punc osobitosti. Averze vůči projektu trvá dodnes, ačkoliv na scéně dnes vítězí mnohem větší zvěrstva, v nichž figurují lidé, kteří neumějí zpívat ani hrát. To Damiens nikdo nikdy vyčítat nemohl, ale Křížek se musel moc snažit, aby jej alespoň část dávných příznivců vzala na milost. Náboženská nahrávka s nádechem sebezpytování „Gloria“ (oficiálně nikdy nevyšla), ale zejména návrat Kreysonu na scénu byl jakýmsi zadostiučiněním. Po čtvrt století je už čas na zhojení ran a odpuštění, i pro přiznání, že Damiens pár slušných věcí skutečně vyprodukovali.