SKULL & CROSSSBONES - Time

Potřebujeme další kapelu, jejíž název je klišovitý, zvuk archaický, skladby začínají ohranými heavy metalovým riffy a na obalu desky vidíme miliontou variaci s motivem hodin? Takové myšlenky mě napadaly při velmi rychlém nástřelu alba "Time", druhého studiového zápisu německých Skull & Crossbones, kterou stvořili bývalí hudebníci relativně známé party Stormwitch. Jenže již u druhého - mnohem soustředěnějšího - poslechu se můj názor začal drasticky měnit ..více

[recenze]

[28.11.2025]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

LYNCH MOB - Dancing With The Devil

Tohle je už druhá deska, o níž se nepředpokládalo, že někdy vyjde. Před pár lety slovutný kytarista George Lynch prohlásil, že v souvislosti s negativními konotacemi, které se objevily v souvislosti s militantními aktivisty z hnutí Black Lives Matter po smrti černošského feťáka George Floyda, navždy upustí od názvu Lynch Mob. Byl to krok nečekaný, ale v přecitlivělé Americe docela logický. Jenže George, vědom si toho, že jde o zavedenou značku, která sice neprodává miliony alb, ..více

[recenze]

[28.11.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

Richard Andersson´s SPACE ODYSSEY - Embrace the Galaxy

Na začátku projektu Space Odyssey stálo opětovné setkání švédského klávesáka Richarda Anderssona s kytaristou Magnusem Nilssonem. Dva kamarádi a samouci, kteří spolu hráli už ve třinácti letech, se rozešli předtím, než Richard nastoupil do Majestic. Spolupráce s Magnusem mu ale nedala spát, protože mělo jít o hudebníka, jenž "dokáže hrát s talentem a lehkostí Malmsteena". V roce 2002 už existovala Anderssonova druhá skupina Time Requiem, kýžená kooperace s Nilssonem, ..více

[recenze]

[27.11.2025]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

TIAMAT - Judas Christ

Obrovský respekt, jaký měly Paradise Lost, Anathema nebo Tiamat v polovině devadesátých let, kdy vydávali svá klasická díla, na konci stejné desetiletky takřka zmizel. Souviselo to s dramatickou změnou stylu, kterou si všechny kapely prošly a během ní se snažili znít spíše jako Pink Floyd (Anathema), Depeche Mode (Paradise Lost) nebo The Sisters Of Mercy (Tiamat), čímž ztratily část osobitosti a většinu toho, za co je fanoušci obdivovali. Všechny formace s tímto přístupem narazily a v případě Tiamat se tak poprvé stalo s albem „Skeleton Skeletron“,..více

[recenze]

[27.11.2025]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]

ÜLTRA RAPTÖR - Fossilized

Kanadští heavy / power metalisti Ültra Raptör zabodovali před čtyřmi lety s famózním debutem „Tyrants“. Tehdy se o kapele mluvilo v superlativech a jejich první dlouhohrající deska, odkazující především na německou heavy metalovou školu osmdesátých let, sbírala chválu ze všech stran. Po čtyřech letech, během kterých došlo k drobné obměně sestavy (bulharského doprovodného kytaristu Stanislava Stefanovského nahradil Kanaďan Romano Kis-Rabata aka Zoltan Saurus)..více

[recenze]

[26.11.2025]

[Moloch]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]

FROZEN LAND - Icemelter

Poslech třetího alba finských Frozen Land v mém případě připomínal loupání vařeného vejce. Původní stav, který symbolizoval pevnou uzavřenost - možná natvrdlost -, jež zapřičinila nevalná zkušenost s prvními dvěma nahrávkami, byl jemně naťuknut úvodním poslechem. Následné pokusy už měly daleko razantnější efekt, způsobovaly stále větší odlupování skořápky a nakonec kompletní obnažení kulatého vnitřku (provinile se culící hlavy). Finům se podařilo můj zabejčený postoj rozložit a vcelku povedeným albem změnit původní názor. ..více

[recenze]

[26.11.2025]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

Seraina TELLI - Green

Modrá je dobrá, zelená je lepší. A taky hnědá, černá, bílá a zlatá. Švýcarská zpěvačka Seraina Telli nezahálí a v průběhu sólové kariéry drží stálé tempo jedné desky za rok. Co na tom, že vloni si trochu ulehčila život a album „Black `n` White Sessions“ pojala jako akustickou výběrovku (což se částečně propsalo i na aktuální desku) již převážně známých skladeb. Pokud tuhle zdánlivě zklidňující se divoženku pamatujete v řadách Burning Witches, možná vás rozchod sebevědomě rostoucí dívčí kapely, k němuž došlo na konci minulé dekády, překvapil. ..více

[recenze]

[25.11.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

KATATONIA, EVERGREY, KLOGR - Praha, Palác Akropolis, 21.11.2025

Teploty klesají, po ulicích se mnohdy plíží mlha a počasí působí smutně. K tomu se skvěle hodí nějaká melancholická hudba s příměsí progu. Kdo má rád tohle spojení, mohl si ho naplno užít v pražském paláci Akropolis, kde se sešel zajímavý trojlístek kapel.

Klub nebyl vyprodaný, ale neměl k tomu daleko. Jako první měli publikum rozehřát američtí Klogr. Skupina je škatulkována jako alternativní či progresivní metal a s tím lze souhlasit. ..více

[reporty]

[25.11.2025]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

Cristiano Filippini´s FLAMES OF HEAVEN - Symphony of the Universe

"Symhpony of the Universe". "On the Wings of Phoenix". "The Power of Stars". "When Love Burns". "Tears of Love and Hate". Stačí si přečíst názvy několika písní, abychom získali celkem přesnou představu o tom, co se bude odehrávat na albu italského skladatele Cristiana Filippiniho. Obrovský kýč, k tomu hromada žánrových klišé. Ale také prvotřídně zmáknuté řemeslo a neobvyklý, dnes už spíše nevídaný přístup ke komponování skladeb. To vše nabízí "Vesmírné symfonie",..více

[recenze]

[24.11.2025]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

Mick JONES - Mick Jones

Na to, jaký byl Mick Jones v šedesátých a do poloviny sedmdesátých let hudební dobrodruh, nabrala jeho kariéra posléze zcela jiný rozměr. Jeho profesionální dráha s největší pravděpodobností už dojela do konce a ačkoliv jeho vlastní dítě Foreigner stále hrají, dvaaosmdesátiletý Jones u toho chybí. Kdysi tolik pilná a inovativní kapela se v minulé desetiletce stala nadobro vlastním revivalem, což Jonesův odchod v roce 2023 definitivně zpečetil. Dnes trpí Parkinsonovou chorobou, vyhlídky na zlepšení jsou mizivé, ..více

[recenze]

[24.11.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

JOE STUMP`S TOWER OF BABEL - Days Of Thunder

Ortodoxní příznivci raných Rainbow možná budou protestovat, ale životopis kapely Joe Stump`s Tower of Babel mi přijde o něco dobrodružnější, než hudba, obsažená na debutu „Days of Thunder“. Posuďte sami – mrknete-li na působiště, v nichž se objevili členové původního uskupení Tower Of Babel, narazíte na jména Alcatrazz, Scorpions, Firewind, Jorn, Bruce Dickinson, Glenn Hughes, Helloween, Metalium, Holy Hell, Kingdom Come, … Psal se rok 2014, když kytarista Joe Stump se zpěvákem Csabou Zvekanem ..více

[recenze]

[23.11.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

AGNOSTIC FRONT - Echoes In Eternity

V posledních letech se američtí hardcoristé Agnostic Front ocitli v nejtěžší chvilce kariéry. Poslední album „Get Loud!“ vydali ještě před covidem, a když se věci začaly vracet do zdánlivého normálu, přišel frontman Roger Miret se zdrcující zprávou o svém onemocnění rakovinou. Jejich kariéra začala tonout v nejhlubších pochybách, protože bez Mireta si člověk Agnostic Front dokáže představit jen stěží, jelikož vyspěl v jednoho z nejlepších pěvců ve svém ranku. Prakticky celý rok 2021 se stálo, protože zpěvák musel podstoupit náročnou operaci,..více

[recenze]

[22.11.2025]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

DEFENDERS OF THE FAITH - Odes For The Gods

Fakt, že v řadách letos vzniklého spolku Defenders Of The Faith působí téměř kompletní Therion, vede zcela logicky k tomu, že se jménu domovského spolku Christofera Johnssona a jeho ansámblu při zmínce o Obráncích víry nelze vyhnout, nicméně některá média jej rovnou tlačí do závorky za jméno kapely. Což lze v podstatě považovat za klamavou reklamu, a v kontextu toho, po jakých stezkách kráčí hudba Therion a po jakých prvotina Defenders Of The Faith „Odes To The Gods“ i za nepříliš moudrý tah. ..více

[recenze]

[21.11.2025]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]

RAZORBATS - Anthems Of A Lost Century

Už celou dekádu snaživě usilují norští Razorbats o uznání rockového světa, což je velice těžké, ale píle, kterou do věci parta z Osla dává, je obdivuhodná. Je zajímavé sledovat cestu, kterou Razorbats ušli od trochu infantilně punkového (přesto velice roztomilého) debutu „Camp Rock“, přičemž se zdá, že vývojová etapa se ani po deseti letech neuzavírá. Člověk, která sleduje kariéru této party vnímá citlivě posun, který přichází s každým albem. Dokázal proto Razorbats odpustit slabší počin, kterým byla minulá „Hit Crazy“, ..více

[recenze]

[21.11.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

TIAMAT - Skeleton Skeletron

Jak překonat nepřekonatelné? To už si Tiamat zkusili, když po nedostižné „Wildhoney“ přispěchali s geniální „A Deeper Kind Of Slumber“ a málem se jim historický kousek z roku 1994 podařilo vyrovnat. Johann Edlund, ač zmáhán drogovými experimenty, které přerůstaly v regulérní závislost, se vybičoval k takovému výkonu, že Tiamat jednou pro vždy zapsal do dějin rockové hudby velice výrazným písmem, a i když pravověrní fanoušci (příznivci extrémnějších odrůd metalu) ..více

[recenze]

[20.11.2025]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]

TIME REQUIEM - Optical Illusion

Tvorba čehokoli od švédského umělce Richarda Anderssona byla vždy pověstná podobností s hudbou Yngwie Malmsteena. Někdy kolem roku 2005 se ale zřejmě Ríša zamyslel, jak by se slavnému krajanovi mohl přiblížit ještě víc. A tak navzdory tvrzení z počátku milénia o tom, že nesnáší výškaře, angažoval Görana Edmana, jenž má hlas čistý jako první sníh a s Malmsteenem nazpíval dvě alba. V tu chvíli nabrala situace lehce komický rozměr, což by ničemu nevadilo v případě, že by třetí deska spolku Time Requiem byla úžasná, jedinečná a strhující.....více

[recenze]

[20.11.2025]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

MARILYN MANSON, DEAD POSEY - Praha, Fortuna Aréna, 15. 11. 2025

Člověk od koncertu Marilyna Mansona může čekat cokoliv. Z pódia může přilétnout kýbl plný chcanek, může vám nadrátovaný zpěvák skočit do úsměvu, napálit jí bubeníkovi, provádět orální sex s kytaristou nebo všechno předčasně ukončit, jen když něco nedopadne podle jeho představ. Vše ale také může proběhnout naprosto hladce a frontman a jeho nájemná kapela mohou zanechat profesionální dojem. Přesně tak to bylo v případě pražského koncertu, který ukázal, ..více

[reporty]

[19.11.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]