SOBOTA
Už od začátku jsem měl plán sobotního hudební dne předem jasně daný - odpoledne zabrat místo u hlavní stage a vydržet tam až do pozdních večerních hodin. Proto jsem ranní hodiny věnoval spíše odpočinku a v areálu mě přivítal až HARLEJ jehož vymezený čas na pódiu se pomalu chýlil ke konci. Nálada panovala stejná, jako asi na většině koncertů téhle kapely. Tancovalo se, zpívalo a kotel se slušně ozýval. Ale pro mě přece jen ta pravá live show skončila odchodem Láďi Šafránka ze skupiny a ani poslední desky mě příliš nepřesvědčily, že by se zase blýskalo na lepší časy. Škoda...
EVIDENCE ONE byli první kapelou z heavy smršti, která se měla ten den strhnout. Dost dlouho jsem si vyčítal, že jsem si nechal ujít jejich vystoupení v našem hlavním městě, ale teď jsem si vše vynahradil. Byť bych se vůbec nezlobil, kdyby byla atmosféra ještě trochu přívětivější, ale doufám, že i tak si tentokrát kapela odvezla více zážitků než z koncertu v Praze. Nemohu se zbavit dojmu, že přes své nesporné kvality jsou EVIDENCE ONE, alespoň u nás, zatím dost nedoceněnou kapelou a přitom songy jako „The Sky Is the Limit“ nebo „Virus In My Veins“ by si zasloužili trochu více místa pod metalovým sluncem a doufám, že se s nimi ještě co nevidět setkám – byť by to mělo být třeba jen v roli předskokanů před nějakým profláklejším jménem.
A na stejné vlně pokračovali i francouzští NIGHTMARE. Jen ještě více zatlačili na pilu, přidali trochu hutnější riffy a celkově agresivnější pojetí přilákalo ještě více zvědavců. Asi tak v polovině setu už publikum slušně bouřilo. Škoda jen, že jsem se o nich prvně doslechl až těsně před akcí, a tak nebylo moc času na seznámení se všemi šesti řadovými deskami, co už stihla kapela vydat. Ale už po několika ochutnávkách z nejnovějšího počinu „Genetic Disorder“ mi bylo jasné, že se budu muset téhle bandě při nejbližší příležitosti podívat ještě pořádně na zoubek. Největším překvapením pro mě pak byl zpěvák Jo Amore, kterému to nejen perfektně pělo, ale ve volných chvílích pobíhal sem a tam a po vzoru Sammeta či Dickinsona si střihl i menší horolezecké číslo na konstrukci pódia. A když pak jako poslední věc zazněl cover „Fear Of the Dark“ od IRON MAIDEN, bylo vše připraveno k nástupu kapely, která mě z celého festivalu zajímala nejvíce...
PRIMAL FEAR přijeli do Poříčí z Třince, kde den předem odehráli vystoupení na Noci Plné Hvězd v rámci turné k „New Religion“ a jejich příjezd jsem netrpělivě očekával už od rána. Řádně natěšen jsem se krátce po půl desáté večerní konečně dočkal. Ralf Scheepers začal svým ječákem otvírák „Sign Of Fear“ a pak už následovala jízda hodná mistrů. Nestačil jsem se divit, jak se Ralf od svého působení v raných dobách GAMMA RAY pěvecky vytáhl – resp. na albech to slyšet bylo, ale nečekal jsem, že dokáže stejný výkon předvést i naživo. Marně hledám co vytknout, ale nenapadá mě zhola nic. Vlastně jednu chybu to mělo... Necelá hodinka čistého času byla na PRIMAL FEAR opravdu málo a když si všichni svorně zakřičeli „Metal Is Forever“ byl pomalu čas se zase rozloučit. Doufám, že co nevidět se tu někde poblíž objeví znovu a nejlépe s plnohodnotným koncertním setem.
Nevím, zda jsem byl ještě tak namlsán německým heavy metalem, nebo jsem od mnoha lidmi očekávaného vystoupení americké legendy QUEENSRŸCHE chtěl trochu moc, ale dlouhé přípravy, alespoň zpočátku dost špatný zvuk (zpěvák nebyl téměř slyšet) a pomalejší tempo způsobily, že jsem se asi po čtvrté skladbě vydal směr tábořiště. Možná bych za jiných okolností vydržel až do konce, ale tentokrát jsem se přesvědčil o tom, že přílišná očekávání někdy nejsou ku prospěchu věci. O to větší překvapení mě pak čekalo v podobě českých ŠKWOR. Dříve jsem před nimi prchal a schovával jsem jak to jen šlo, ale co se mi tak doneslo do stanu, tak novější skladby by mě možná i donutily vrátit se zpátky do areálu, ale spánek byl mocnější nepřítel...
|
