Jestliže se podíváme do minulosti, Tankianova cesta vede zajímavým směrem. S tvrdými rock/metalovými System of A Down sklidil nevídané úspěchy. Po „rozpadu“ kapely vydal rockové album „Elect The Dead“, následně tuto nahrávku obléknul do orchestrálního kabátu a dal vzniknout kotouči „Elect The Dead Symphony“. A co přijde teď? Teď přicházejí „Imperfect Harmonies“...
Pokud někdo předpokládal, že Serjův odskok od pořádného rocku k orchestru byl jen malý úlet, tak se šeredně spletl. Nové album je postaveno na intimních ale silných partech, které sice rockové kořeny nezapřou, avšak prim hraje vokál a orchestr. Občas vykoukne dravá tvrdá síla, která klidné vody naruší, to by však nebyl experimentátor z Východu, který originálně přiskočí s jazzovou náladou a pak se zpět stáhne k jemnému rocku. Takže závěr první: kdo holduje experimentům a hudebním mixům, tomu nahrávka šmakovat rozhodně bude.
Na jedenácti skladbách se tedy vydáváme na Tankianovu dobrodružnou stezku po „údajně“ neperfektních harmoniích. Komu by nepřeběhl mráz po zádech, když v písni „Gate 21“ neskutečně emotivně pěje jen za doprovodu klavíru a smyčců: "Please follow me/to the borders of destiny". Nebo v tracku „Yes, Its Genocide“ procítěně zpívá v arménštině o genocidě v jeho domovině. Opakem je zase píseň „Left Of Center“, první singl, kde si hlavní slovo bere tvrdší muzika. Závěr druhý: album je nejen pestré, ale i silné a plné emocí, zkrátka srdcervoucí.
Jak vůbec shrnout tento počin? Těžce i lehce zároveň. „Imperfect Harmonies“ jsou svým způsobem neperfektní, neboť je zde hudebně smícháno opravdu všechno možné. Na druhou stranu je tato směska bezvýhradně dokonalá. Serj Tankian je genius a jeho cit pro hudbu je obdivuhodný. Pevně věřím, že jemu dech nikdy nedojde.
|
