Myslím, že každý fanoušek rockové a metalové hudby miluje koncerty. Jenže když se tvrdá hudba propojí s divadlem, to je teprve něco! Pro ty kdo mají rádi říznou hudbu a umění je tu Rockopera Praha. Rockopera má vlastní divadlo, které má hlediště ve tvaru trychtýře, uprostřed kterého je jeviště. To má jednu zvláštnost a to hydraulické pódium, které může sloužit i jako vchod, takže do hlediště vejdete skrze pódium. Divadlo působí útulně a prakticky z každého místa uvidíte velmi dobře na děj, ba co víc, často si připadáte přímo v něm.
Oidipus Tyranus, 7 proti Thébám, Faust, Romeo a Julie, Anna Karenina. To jsou opery, které jste zde mohli vidět a nyní k nim přibyla i Bardo Thödol. Premiéra Bardo Thödol slibovala mnohé. Mystický zážitek, výpravu do světa mezi životem a smrtí, skvělou vizuální podívanou, ohnivou show nebo loutky divadla Kvelb. Koncept této opery je už pár let starý a původně se mělo jednat o čistě etnicko-symfonickou hudbu, ale nyní dostala Bardo Thödol rockový kabát.
Úvod je následující. Hlavní hrdina – horolezec – zdolává jednu z hor v Himalájích. Na vrchol se však nedostane a umírá. Scéna, kdy na hlavního hrdinu sněží a on se snaží vylézt nahoru, je poměrně zdlouhavá (pět minut, kdy se nic neděje, je prostě dost) a vystoupení se rozjede až s první rockovou věcí. Bardo Thödol střídá rovnoměrně rockové (až metalové) písně s těmi symfonickými a více než předchozí opery sází na vizuálno a taneční čísla. Rock a metal je zde velmi hutný a pořádně groovy. Na své si přijdou i zatvrzelý metaláci a jsem si jist, že nejednou je přepadne chuť na trochu toho headbangingu.
Příběh samotný vychází z buddhismu, protože Bardo Thödol je tibetská kniha mrtvých. Horolezec umírá, avšak ocitá se ve světě Bardo, kde potkává bohyni Univerzální dobroty, Pána smrti, Velkého slitovníka Avalókitešváru (naprosto famózně namaskovaný Viktor Dyk), mystická stvoření či tibetského mnicha. Je to příběh o znovuzrození a v případě našeho horolezce se jedná o převtělení do kovaného rockera.
Mystické scény se střídají s energickými za doprovodu živé rockové kapely a i díky tomu má vystoupení pořádné grády. Po trochu pomalém rozjezdu vás opera vtáhne do sebe. Musím říci, že při akrobatických scénách se mi tajil dech, stejně tak i při ohnivé show. Zde se projevila i takřka „rodinná“ atmosféra rockopery - tanečníkovi zhasla jedna část ohnivé rekvizity, ale jeden z diváků rychle přispěchal na pomoc se zapalovačem. I když je Bardo Thödol poměrně vážným příběhem, nechyběl ani humor. V závěru první půle vlétli na podium andělíčci, kteří však měli v sobě kus pekelníků a tak začala toaleťáková válka, která neminula ani diváky.
Házeli všichni a brzy bylo celé divadlo plné toaletního papíru. Andílci se nestyděli ani vyjít mezi publikum. A to je jedna z dalších skvělých věcí na Rockopeře. Opravdu se cítíte součástí děje a není výjimkou, když některý ze zpěváků předvádí svůj výstup vedle vás.
V druhé půli se otevřelo hydraulické podium a z podzemí se chystal nahoru dostat Pán smrti, kterého hrál Petr Opava (bravurně zvládnutý buddhistický hrdelní zpěv). Pán smrti zde dostal podobu obří loutky, která vystupovala ven a chtěla si pohrávat s jednou z tanečnic. Tady bohužel nastaly menší technické problémy a loutka se neukázala tak, jak asi měla. Následovaly další skvělé taneční choreografie, za kterou musím pochválit Irinu Andreevu, ohnivá show, kdy se na pódiu ocitly ohnivé loutky muže a ženy. V úplném závěru se snesla dolů zrcadla. Hlavní hrdina se do nich díval, stejně jako jeho budoucí inkarnace: malý chlapec - rocker. Poté už je znovuzrození u konce.
Po konci ještě jako vždy promluvil k divákům skladatel Milan Steigerwald, už s lyžařským vybavením připraven vyrazit do Himalájí. Po děkovačce následoval ještě přídavek v podobě jedné z rockových skladeb. Bardo Thödol je trochu jiná než předešlé rockopery. Je více duchovní, přemýšlivá a také více o vizuálních a choreografických kouzlech. Rock a metal tu má stejné místo stejně jako orchestrální skladby.
Rockopera připravila pro své fanoušky další skvělý zážitek a já ji jen mohu doporučit všem rockerům a metalákům, co mají rádi i divadlo.
|
