Od punk rockového souboru by asi málokdo čekal nějaké překvapení, i když má za sebou slušnou řádku let na scéně, podobně jako švédští Misconduct. A opravdu, EP „Raise your voices“ je v podstatě punk rock zcela normální. Takový, jaký známe od desítek dalších, podobných lepších kapel. Přeci jen ale umí trojice muzikantů v čele s hlavním tvůrcem Fredrikem Olssonem svoji zkušenost prodat a udělat hudbu nejen řemeslně dobře, ale dokonce se pokusit vytěžit z žánrové pokladnice co se dá.
Jednotlivé skladby nejsou dělány přes kopírák a v detailech jsou odstíněny různými žánrovými nuancemi, což poukazuje na sympatický fakt, že Švédové při psaní hudby zřejmě přemýšlí. Je tu otvírák „Peace love & unity“ s parádní ústřední melodií jak z teenagerského filmu made in USA, který je jednoznačně nejchytlavější věcí na desce, zároveň ale nejvíce zaměnitelnou. Dále syrovější „Wasted life part II“; „Raise your voice part II“, kam se vloudil žánrový patos a modernější "Side by side", pro změnu s jakousi „nu“ příchutí.
Samozřejmě hlavním atributem je zpěv, který je jistý, poměrně mírný a hlavně příjemný (Misconduct nemíří zrovna do burcujích vod). Je s ním dokonce pracováno v docela široké škále – od různých poloh přes časté vícehlasy až po občasné efekty. Většinou to zní dobře, pouze s výjimkou chlapáckých výkřiků, které často podporují hlavní vokální linku a ne vždy jsou použity se zrovna pozitivním efektem. Plně a kvalitně znějící kytary písně dobře prokreslují a mají i místa vyhrazená čistě pro sebe, se kterými se vypořádají velmi sebejistě. I ty, přestože umí docela ostře zariffovat, podporují spíše mírumilovné vyznění kapely a přispívají k příjemnosti, která její hudbu charakterizuje asi nejlépe. Možná jsem už příliš zdeformován extrémním metalem, ale celé EP mi připadá jako dobrá, sladká limonáda.
Pozoruhodný je ovšem závěrečný akustický bonus, který mi svojí emocionalitou deštivého odpoledne trochu připomněl současné Skyclad. Rozhodně příjemné překvapení. Jen textově (když už je srovnáváme) za bravurními Angličany Misconduct silně pokulhávají. Celé album se nese, pochopitelně, v angažovaném duchu agitky za humanitu, sociální odpovědnost a podobné hezké věci. Je to milé, ale pod povrch věcí se to nedostává a vtipné, obratné verše od toho také nečekejte. Zkrátka takový lepší standart, ve kterém uvízlo trochu toho chutného punk rockového kouzla.
|
