Čekal někdo něco jiného? Copak byste snad chtěli, aby Falconer začali znovu experimentovat a dopadli jako před třema lety? Tedy lehkým nárazem na nos o zeď ve slepé uličce…? S návratem zpěváka Mathiase Blada se sokolníci stabilizovali a drží se svého, již při první Mathiasově účasti, definovaného stylu. Bodejť by ne, když (a nemůže za to jen Mathiasův nízko položený hlas) díky šťavnatému mixu pompézního power metalu s folkmetalovými vlivy (nažeňte do jedné místnosti Rhapsody a současné Elvenking a uvidíme, jestli nevylezou s něčím podobným) jsou jednou z nezaměnitelných kapel. Pokud ve vás snad tohle tvrzení vyvolává pocit, že se kluci zakopali na dobitých pozicích a nemají zapotřebí je zbytečně opouštět, buďte v klidu. Falconer stále intenzivně využívají ten samý severní vítr, který jim foukal do plachet na „Northwind“. Ale tak, jak dřív v rámci své image neváhali sáhnout k důstojné róbě s fiží a teď pózují v ušmudlaných šatech žebráků a zlodějů, tak i v hudbě se dopracovali ke změnám. Pravda, nijak radikálním, za to ale sáhli i po zbraních, které jim dosud nebyly vlastní.
Kde tedy hledat posuny? Obecně ubývá folkových prvků (i když ono už prakticky není příliš z čeho ubírat, ta špetka píšťalek a námětů, která na této i minulé desce zbyla, už je vlastně nezbytností, aby se ještě dalo mluvit o folkovině). Lidové vlivy lze tak vystopovat především díky použití domorodého jazyka. Písně ve švédštině tentokrát Falconer rozházeli pěkně po celé desce, takže vás opakovaně zatáhnou do své domoviny. A nutno přiznat, že v drsné severštině zní Mathiasův impozantní vokál velice důstojně. Posun netřeba hledat v hráčských dovednostech, tam jsou Falconer jistí setrvale. Posun netřeba hledat ani v rukopise hlavního autora Stefana Weinerhalla, kterému evidentně spolupráce s Mathiasem svědčí a Falconer dávají definitivně zapomenout na rozpačité bezbladovské období (ač v bonusové „Dark Ages“ vzpomínají víc než intenzivně). A jsou pevní v kramflecích při vší své rozmanitosti. Klidně zabrousí do specifického speedu („Pale Light Of Silver Moon“), s přehledem blackovsky rozbzučí kytaru („Vargaskall“), s grácií rozehrají pompézní epické představení („Dreams And Pyres“), lehce zabrousí k vikingsko-heroickému metalu („Mountain Man“) a bez ostychu zahrají na city („A Beggar Hero“). A přitom jsou stále sví. A když do toho střihnou typické excelentní chorálové nápěvy, znovu naplno rozehrávají své nekonečně barevné divadlo.
Změna největší? Ženský vokál. Na „Among Beggars And Thieves“ tvoří Mathias Blad s hostující Evelyn Jons excelentní pár. Je s podivem, že takhle oživující (a to prosím považuju Mathiase za jednoho nejzajímavějších metalových pěvců) finta nenapadla Falconer dřív. A je chvályhodné, že s využitím něžného hlásku kapela zbytečně neplýtvá a využívá jej poměrně střídmě a přitom účelně.
Falconerská novinka přes svou evidentní metalovou příslušnost zní noblesně. Hledáte-li metalové šlechtice, kteří vám poskytnou dostatek drsné romantiky, zahrnou vás melodičností, pompézností, razancí i teatrálností, s důvěrou zamiřte mezi tyhle žebráky a zloděje. Oni nemají nejmenší zájem vás o cokoliv připravit. Naopak, rozdávají plnými hrstmi. A znáte to, hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere… :-).
|
