 DYING PASSION v čele s krásnou Zuzkou Lípovou mám velice rád. I když předešlé desky byly slušné (hlavně předposlední „Voyage“), tak hlavně poslední zářez „Sweet Disillusion“ naplno odhrnul roušku a ukázal nám největší sílu kapely. Tou je bezesporu schopnost napsat velmi chytlavé a gradující kousky, přičemž si zanechat svojí tvář.. Vliv holandských THE GATHERING je sice stále patrný, ale když srovnám obě kapely v nynější podobě, tak u mě vyhrávají našinci. Nová deska je totiž naprosto kouzelná. Tak silnou a emotivní nahrávku, ale zároveň velmi rozmanitou, jsem u nás již dlouho neslyšel.
Na začátek nás přivítá křupající gramec, aby odstartoval nejpřímočařejší věc – „Song Of Liberty“. Ačkoliv se jedná o otvírák a v multimediální stopě naleznete i klip, tak mi moc tenhle kousek nesedl. Později jsem přece jenom na chuť přišel a dnes ho miluji stejně jako celý materiál. Moje nejoblíbenější věc startuje hned záhy. „Velvet Confessions“ přesně demonstruje sílu celé nahrávky. Pořádná dávka experimentování, plno zvuků, které dohromady tvoří naprosto monumentální celek a hlavně silný náboj plný gradace. Nestydím se přiznat, že když to doma ve věži pěkně opepřím, tak že se i nějaký ten mrazík v zádech objeví. Hlavně mě ale přemáhá pocit naprosté euforie a pohody. Když jsem mluvil o gradaci, tak dalším důkazem budiž „From Them“, která se rozjíždí slušně našláple, ale nepřináší celkem nic převratného. Ovšem orientální prostředek skladbu hodí úplně na jinou vlnu a když Zuzka spustí refrén, tak je vymalováno.. Nejdelší kousek je čtyřka „Do You Want To Fly?“, která za pomoci psychedelických zvuků a potemnělé atmosféry navozuje správnou doomovou atmosféru. Skladba je rozdělená do tří částí, jejichž názvy (mystery, pain, devotion) vypovídají o všem. Hlavně ta závěrečná je nejlepší a i saxík krásně zapadne do celkového konceptu. Další klasický příklad vyvrcholení ála DYING PASSION je pětka „Tender Renown“. Nikdy bych neřekl, jak mi trumpety budou připadat v hudbě krásné. Velmi vzdušná a hlavně zpěvná baladička „Summer Dream“ připravuje půdu pro další velký bod desky – „Him Faraway“. Strašně nervózní charakter, je tu střídán naprosto pohodovým klavírním refrénem. Tuhle věc bych mohl poslouchat neustále. A bláznivá mezihra v polovině mi báječně evokuje staré dobré psychedelické časy. Dočkáme se i klávesového sóla, pod kterým kapela zuří, že to vypadá na pořádný výbuch, ale na to přijde největší zvolnění a sólo na trumpetu. Tomu se říká naprostá tvůrčí svoboda. Nejpohodovější věcička je „Witchin Reach“, která svojí melancholií a uvolněností hladí u srdíčka. Na závěr ještě ale DYING PASSION do kytar pořádně říznou, aby demonstrovali, že jim metal prostě cizí není, i když o tom může kdejaký posluchač po této desce přemýšlet. Až heavy metalové postupy nás na chvíli vytrhnou ze snivé polohy, aby nás tam závěrečný titulní kousek opět vrátil. „Sweet Disillusion“ mám moc rád a byla doba, kdy jsem si jí pouštěl neustále dokola. Neznám emotivnější českou skladbu, která by dokázala být na jednu stranu tak smutná a na druhou tak kouzelně přitahující. Naprosto mě uchvátila ta překrásná melancholie a svoboda, která z písničky doslova sálá. To ale z celé desky a já jsem moc rád, že jsem tuhle báječnou kapelu poznal.
Nelze přehlédnout ani výborně zpracovaný booklet a obal, který je pojatý vcelku originálně. A aby byl zážitek opravdu již stoprocentní, tak jako dáreček připravila kapela i multimediální stopu, kde vedle klipů můžeme nalézt i dvě skladby. Jedná se o akustickou podobu „Microcosmos“ z „Voyage“ a „A Long Night“ ze „Secretaly“. DYING PASSION se prostě do své nové desky pustili s láskou a fanoušek může chrochtat blahem..
Jistě jste si všimli, že jsem v recenzi hodně používal slova jako krása, svoboda, pohoda.. Přesně tyhle slova „Sweet Disillusion“ plně vystihují. Doslova jsem si tohle album zamiloval. Moc se těším na další a jsem zvědavý, kam až vývin DYING PASSION půjde...
|
