„Vždycky je obtížné po velkém úspěchu udělat něco nového…“
Úspěch předchozího alba byl v Evropě neoddiskutovatelný. A Pretty Maids začali pošilhávat po zámořském trhu. Tahle snaha se dokonale odrazila na třetím albu „Jump The Gun“. Je ovšem otázkou, jestli kompromis v podobě „zamerikanizovaného“ (rozuměj komerčnějšího) soundu byl tím pravým ořechovým. „Jump The Gun“ je albem, na kterém je spousta skvělých melodií, ale podstatně méně metalu, než co nabízela alba předcházející. Posměváčci, v narážce na producenta desky Rogera Glovera (důsledek turné k „Future World“, na kterém Pretty Maids předskakovali Deep Purple), se ušklíbali, že deska je podezřele dopárplovaná. A zatímco světem hýbaly špinavé kytary výtržníků z Guns´n´Roses, Pretty Maids dokázali znovu natáhnout vydání desky o pěkných pár pátků proti plánovanému termínu. Ideální podmínky pro to, aby „Jump The Gun“ sklidilo docela negativní ohlasy. Za sebe však můžu říct, že tuhle desku rozhodně nevnímám jako nějakou zásadní slabou chvilku Pretty Maids, či snad, nedej bože, propadák.
Na desce začala kapela pracovat už na podzim roku 1988 a v lednu 1989 se začala společně s Rogerem Gloverem připravovat její finální podoba. Plánovanému letnímu vydání však zabránila autonehoda bubeníka Phila Mora (vl. jménem Henrik Andersen). Na jedné straně pro kapelu rána, na straně druhé dostatek času na to, aby se k nahrávání přidal i Ian Paice (Deep Purple). Těžko říct, nakolik jeho podíl (vyjma bicích v „Young Blood“) vlastně zůstal zachován, třítýdenní práce (údajně pekelně drahá) z Hit Factory Studios šla postupně do kytek a v kodaňském Werner Studio se vydatně přemixovávalo… A aby nebylo potíží málo, z historického hlediska vytrvale průchozí klávesák Alan Owen (vl. jménem Allan Nielsen) oficiálně opouští (i když se na studiových nahrávkách bude ještě dlouho podílet) z osobních důvodů (snad problémy se zrakem) kapelu.
Jeden by řekl, dost důvodů na to, aby „Jump The Gun“ zavánělo průšvihem. Ovšem už úvodní „Lethal Heroes“ určitě vyrazí z rukou pochybovačů jakékoliv argumenty. Jedna z nejlepších věcí, které kdy Pretty Maids spáchali. Působivé intro, ostrý vokál stále vyzpívanějšího Atkinse, chytlavé klávesy, řezavý riff i šťavnatá melodie – skvěle agresivní kombinace všeho dobrého, co kdy bylo možné na pohledných služtičkách obdivovat, doplněná navíc i přemýšlivým textem. Jak jedním dechem splnit povinnost a přitom nadchnout Pretty Maids předvádí v baladě „Savage Heart“. První závan dospělosti, na které budou kluci v budoucnu často stavět, vyzrálá hra s emocemi a skvěle vypjatým vokálem, lehce balancující na hraně přeplácanosti (to když se v závěru přidají chorály v podání New Jersey Mass Chorus i dívčí vokál). Intenzivní, vyzrálé a zároveň komerční. K mým osobním tipům (i když podobně laděných věcí se na desce najde víc) patří i dvojka „Partners In Crime“, jakýsi obživlý Bonnie a Clyde po dánsku, svojí melodikou přibližující se k Domain a fanfárově útočná rychlovka „Attention“. Amerika, holé baby… S tímhle tipem možná souvisí i fakt, že následující zbytek desky mi k charakteru Pretty Maids příliš nesedí. „Hang Tough“, cover od Icon je jednoduše cizí, i když se mu Pretty Maids pokouší vtisknout vlastní ksicht, závěrečná bluesem i bary načichlá „Dream On“ jako zábavný závěr nějak zásadně nevadí, ale víc by slušela kovbojům Warrant. A mezi touhle dvojkou se ztrácí obyčejné „Over And Out“.
Pokud vám někdy zavoněli Bon Jovi z konce osmdesátých let, cestu k „Jump The Gun“ máte prošlápnutou. Pokud jste ulítávali na prvních počinech Pretty Maids, i na „Jump The Gun“ se najde dostatek okamžiků, které vás přivedou k nadšení. Jednoduše povedená melodická záplava a naleštěná symbióza kytar a kláves s výborným zpěvem. Určitě (cíleně) líbivější než desky předchozí. I přes to se komerční úspěch tentokrát nekonal. Důsledkem bylo zemětřesení v řadách kapely. Po návratu z Japonska a ze šňůry s Alice Cooperem se po Alanu Owenovi poroučel Phil More, basák Allan Delong (vl. jménem Allan Jensen) i kytarista Ricky Marx (Henrik Mark) a železné jádro Pretty Maids osamělo. Naštěstí ne nadlouho. I tak se (vzhledem k budoucím změnám) dá album „Jump The Gun“ považovat za poslední stránku první kapitoly života Pretty Maids.
|
