Aby bylo jasno, nikdy jsem neměl moc rád jejich desky ze sedmdesátých let a nejlepší sestava Kiss je pro mě ta s Brucem Kulickem a Ericem Carrem. Takže pokud tohle čte fanatický obdivovat Kiss, pro kterého kapela zemřela nejpozději s odmaskováním, budu asi osočován nejrůznějšími jmény hospodářských zvířat. Nicméně se do té nevděčné práce pustím. Psát recenzi na Kiss je leckdy jako ruská ruleta. Nepochválíš, kopej si hrob.
S chválou budu šetřit, ale s ostrými výrazy rovněž. "Sonic Boom" totiž není deska, za kterou by se Kiss museli stydět, i když to soudě podle pilotního singlu "Modern Day Delilah" tak vypadalo. Na druhou stranu "Sonic Boom" není ani nikterak objevná. Prostě armáda Kiss-fans si bude spokojeně podupávat do rytmu, ale nového fanouška tahle nahrávka zaujme jen stěží.
Uslyšíte tisíckrát slyšené postupy a melodie které jste zaregistrovali třeba na "Love Gun" nebo "Rock n´Roll Over". Uslyšíte i Stanleyho mečivý vokál, který sice léty trochu ztrácí na síle, ovšem je stále dobře rozpoznatelný.
Je to právě Stanley, který na desku přispěl těmi nejlepšími melodiemi a táhne jí kupředu. Jeho "Never Enough", "Danger Us" a "All For The Glory" (tu si pěvecky rozdělil s bubeníkem Ericem Singerem) je rozhodně to nejlepší co mohou dnešní Kiss nabídnout. Na druhé straně tu stojí skladby z pera Genea Simmonse ("Russian Roulette" nebo "Yes I Know"), které jsou skutečně jen rutinní kousky, postrádající špetku invence, moment překvapení a jakýkoliv silný melodický motiv. Ale to také není novinka. Na to už jsme si u Kiss mohli zvyknout dávno. Jedinou skutečnou novou věcí (kromě roku vydání) je pouze skladba "When Lightning Strikes", kterou zpívá kytarový novic Tommy Thayer (ex-Black n´Blue).
Podtrženo, sečteno. "Sonic Boom" je jen dalším zářezem do kissácké diskografie. Je to zářez sice vykalkulovaný (jako celá kariéra Kiss), ale kapela se za něj, na rozdíl od jiných vrstevníků, stydět nemusí.
|
