První poslech. Ten Ozzy se asi zbláznil. Vyčnívá jedna jediná skladba a to singlovka „Let Me Hear You Scream“. Zbytek jen šeď průměru, naprostá vata. Poslech druhý. Ona třeba „Time“ není špatná. A „Let It Die“ taky ne. Prostě „Scream“ je deska, které musíte dát víc poslechů. Pokud ji odsoudíte po prvním, tak se připravíte o celkem slušnou muziku. Pokud jí dáte šanci, tak je možné, že na ní objevíte skutečné perly. A nakonec i zapomenete na to, že v sestavě chybí charakteristický, i když v poslední době invenčně vyčpělý Zakk Wylde. Novic s kytarou v ruce Gus G. odvádí slušnou práci. Ale přece by nikdo nečekal, že na Ozzyho desce bude hrát kytarista z nějaké zapráskané zábavovky.
Ono je to s Ozzyho alby v poslední době (přesněji bych řekl po „No More Tears“) skoro stejné. Všechna jsou nadprůměrná, ale srovnatelná s těmi legendárními z osmdesátých let nejsou. Tytam jsou samozřejmě doby kdy Ozzy („Blizzard Of Ozz“) kousal hlavu holubicím a netopýrům nebo na šíleném turné k „Bark At The Moon“ vylizoval z chodníku chcanky Nikkiho Sixxe. Dnes už je dvaašedesátiletý Madman předvídatelný. Záleží jen na tom, kolik se na desku posbírá dobrých nápadů a kolik vaty. Tady převažuje zaplaťpánbůh víc těch dobrých věcí. Ale je to na hraně.
Deska startuje vynikající "Let It Die". Na Ozzyho poměrně tvrdá věc, která je jakýmsi křížencem mezi starými Black Sabbath a jejich následovníky. Řekněme třeba Fear Factory (toto srovnání je kvůli těm kulometným kopákům v druhé polovině skladby). Hlas samotného leadera je minimálně z poloviny hnán přes krabičku. Proč? To už ukázala další skladba, singlovka „Let Me Hear You Scream“. Ve vypjatých polohách, které mu třeba ještě na „Down To Earth“ nedělaly problémy, Ozzy už jen skučí a sípe. Ale to se nikdo nemůže divit. V tolika letech a po tom, co má za sebou je vůbec snad ještě zázrak, že „Scream“ vyšlo.
První dvě skladby se tedy stoprocentně povedly. Horší už je to s třetí „Soul Sucker“, což je jen nuda na ploše čtyř a půl minut. Stejně tak jako „I Want It More“. Rozhodně dvě nejhorší věci. Na opačné straně pak stojí už dvě zmíněné úvodní pecky, baladická „Time“, „Diggin´ Me Down“ uvozená romanticky znějícím klavírem, která se pak zvrhne do blasfemické kytarové bouře a poklidná „Life Won´t Wait“, kterážto by klidně mohla být jakýmsi volným pokračováním „See You On The Other Side“. Z deseti skladbové kolekce (pokud nepočítám závěrečnou minutovou zbytečnost „I Love You All“) je to vcelku slušná práce.
„Scream“ nejde pod svůj standard. Člověk nemůže čekat, že se Ozzymu ještě někdy povede takový štych, jako byl debut „Blizzard Of Ozz“ či kasovní trhák „No More Tears“. Novinka po minulé, až rock n´rollově skotačivé „Black Rain“ spíše navazuje na devět let starou „Down To Earth“. Oproti ní ale nabízí více kvalitního materiálu. Takového, jaký nebude jménu Ozzy Osbourne dělat ostudu
|
