Už jen zpráva o návratu Jorna Landeho do Masterplan je na oslavný taneček. Jakkoli se mi totiž líbila i předchozí deska „MK II“ s Mikem DiMeo za mikrofonem a jakkoli mám ráda sólovou tvorbu Jorna, spojení jeho hlasu a muzikantského a skladatelského umění Rolanda Grapowa je přesně tou pravou chemií. Proto jsem celkem s jistotou očekávala důstojného nástupce prvních dvou desek – a tím pádem i hudební dílo, které pořádně rozvíří melodické vody.
Už singlovky „Far from the End of the World“ a „Lonely Winds of War“ napověděly, že můžeme očekávat kombinaci mezi prvními dvěma alby – skladby nejsou úplně přímočaré a jsou okořeněny progresivitou (stejně jako na eponymním debutu) a přitom jim nechybí to zásadní – totiž mistrovsky tkané melodie a refrény, které udělaly takovou perlu z desky „Aeronautics“. Už v úvodní „Fiddle of Time“ si můžeme všimnout, že významnou roli tentokrát dostaly klávesy, které jen podtrhují mnohovrstevnatost skladeb, jež ve své složitosti ovšem zásadně nezapomínají na melodie – v krátké písni tak najdeme dva, někdy i tři různé refrény. Magický recept, jak udělat progresivní desku plnou originálních a neotřelých postupů, která je zároveň chytlavá na první poslech a obsahuje od začátku až dokonce nevtíravě působící refrény, které ovšem jen tak z hlavy nevytřepete.
Má cenu vůbec zmiňovat, že jedním z hlavních klíčů k úspěchu je Jornův hlas a opět ho vychvalovat až do nebe? Myslím, že ani ne. Každý, kdo má uši, tak to slyší sám. Jen bych opět chtěla vyjádřit svůj názor, že jakkoli je Lande skvělý na přímých rockových albech, spojení jeho hlasu s progresivní hudbou je ještě o mnoho lepší. Už jen proto, že musí používat hlas variabilněji a my máme možnost si ho vychutnat ve větším rozsahu, než obvykle (což potvrzovala za jeho působení i tvorba Beyond Twilight).
Na albu prakticky nenajdete slabší věc, kdybych měla naopak vypíchnout ty nejlepší, přikláněla bych se k těm v táhlejším, pomalejším tempu – tedy „The Dark Road“, „The Black One“ či „Under the Moon“. Hodně mi přirostla k srdci i singlovka „Far from the End of the World“ a to hlavně kvůli nádhernému textu na moje oblíbené téma generačních letů. Za zvýšenou pozornost stojí i vrstevnatá „The Sun Is in Your Hands“. Absolutním vrcholem je ale trochu paradoxně bonusová skladba v závěru alba. Když jsem prvně slyšela pohodovou „Kisses from You“, hned jsem se začala poohlížet, která že to kapela ze 60. let ji původně nahrála. A jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že to není cover, ale původní tvorba Masterplan. Tady musím skutečně smeknout. Skladba má úžasný náboj, hravou melodii, čiší z ní pozitivní energie a na Landeho hlas padne jak ušitá. Bez obav tak můžu konstatovat, že důstojný nástupce se skutečně podařil a „Time to Be King“ si v ničem nezadá se zbytkem skvělé diskografie Masterplan.
|
