V recenzi na poslední album RR jsem Tima Tolkkiho nařknul z nudného rockového pragmatismu. Jenže u tohohle chlápka si prostě člověk nemůže být nikdy jistý a u novinky je zase všechno naopak. Zjednodušení kompozičního procesu, návrat k přímočarým melodickým kořenům, silná hitovost a chytlavé klenutí všude, kam ucho doslechne, to je v pořadí třetí deska RR!
Po zkušenosti s předešlou plackou jsem tu novou počal poslouchat s pramalým očekáváním. Leč první skladba „Marching With The Fools“ okamžitě napřímila moji pozornost a zbytek alba jí už ochabnout nedovolil. Power šlehy vystavěné na glam a hair metalové pompě působí proti unylým songům z „Age Of Aquarius“ jako pěsťovka do vnitřního ucha a jsou také pořádným důvodem ke kání a studu, že jsem mistra Tolkkiho už málem odepsal. Jeho psychická nevyrovnanost se do tvůrčího procesu vtěluje s takřka osudovou symbolikou a na houpačce nálad tak s Timem zákonitě dovádí i jeho posluchači. Tentokrát se tedy ocitáme nahoře a je to pocit přímo parádní!
Každá skladba v sobě ukrývá melodický magnet, který přisaje a za nic na světě nepustí. Co na tom, že to čaSTOKRÁT připomíná STRATOVARIUS (na což má ostatně Timo právo), nebo že hlavní kytarový motiv titulní skladby až příliš kopíruje riffy skladby "Revelations" od IRON MAIDEN. Všechno to je nic proti entuziasmu, který z písní přímo pekelně sálá a v ledovém klidu nemůže nechat nikoho, kdo to s melodickým metalem myslí jenom trochu vážně. K tomu se dokonce občas zrychlí a nebude chybět ani typicky prokřehlý sentiment ("Trinity" a "Frozen Winter Heart"), kterým Timo dojímá naprosto automaticky, neboť se jeho prapůvod nachází v bezpočtu depek, kterými si musel v životě projít. No a něco takového se prostě nedá vylhat.
Všechna pochvalná slova vyřčená na adresu této kapely jsou už ale bohužel tak trochu in memoriam, neboť Timo v červenci RR rozpustil. Po druhém albu by mně to bylo jedno. Po poslechu „Trinity“ mě to opravdu hodně, skoro až bolestivě mrzí.
|
