HEAVENLY. Kapela, které se většina kritiků štítí jako upír cibule, jelikož představuje ten nejesenciálnější výtažek z tolik opovrhovaného speed metalového žánru. Označují jí za pokleslou, kýčovitou, nepůvodní, zastydlou a bůhví jakou ještě, jen aby nepřišli ani o kousíček pozlátka ze svého zavedeného renomé. My si tady na nic hrát nebudeme a v našem seriálu, který zmapuje první tři alba této francouzské party, malinko vyvážíme nespravedlivě vychýlený jazýček kritických vah. Ani my se v našem hodnocení nevyhneme pojmům jako klišé nebo kopie, budeme tak ovšem činit v kontextu objektivního uchopení kapely jako celku, nikoli s předem vykalkulovaným zaujetím a priorativním odporem.
HEAVENLY jsou totiž v mnoha ohledech výjimeční a díky jejich současné pozici to musí vzít na vědomí i ten největší pokrytec. Jejich pojetí speed metalu není polovičaté a opatrné jako u jiných kapel, ale naopak zcela nepokrytě a úmyslně vypichuje všechny elementy, které tento žánr definovaly a pro které ho tolik lidí miluje a ještě více nenávidí. HEAVENLY se nebojí dojít k branám okázale klenutého patosu a v místech, kde by to už dávno vzdal i Kai Hansen nebo Michael Weikath, oni teprve nabírají tempo, které zpravidla dojde až do zcela nepokorných rozměrů velkolepé pompy a několikrát umocněného klišé. A právě tato stylová ortodoxnost jdoucí přes mrtvoly určila nerozbytný status, kterým se tato kapela může pyšnit v současné době. Počátek tohoto úspěchu ovšem spadá až do roku 1994...
...a je úzce spjat se jménem Benjamin Sotto, neboli klíčovou a zcela zásadní osobností této kapely, jíž toho roku spolu s bicmenem Maxem Pilo zakládá. Tito pánové (v té době sotva mladíci) po prvotním rozehrávání v cover bandě SATAN'S LAWYER (!!! - pozn. aut.) brzo přišli na to, že by chtěli skládat svůj vlastní materiál založený na vlivech HELLOWEEN a GAMMA RAY (a je to tady!), a tak ještě s kytaristou Anthony Parkerem nahráli v roce 1998 své první tří skladbové demo. To následně zvítězilo v soutěži zvané „Be Your Own Label Boss“, kterou vyhlásila firma Noise. No a ta díky tomu vydává první album HEAVENLY nazvané „Coming From The Sky“. Už cesta k debutu byla tedy patřičně velkolepá a snad až osudově symbolická.
A v rozšafném tažení se pokračovalo dál. Považte sami – producent desky: Piet Sielck (IRON SAVIOR), host: Kai Hansen. Přesto je nutné dodat, že sound alba není úplně ideální a v přílišném tlačení na producentské knoflíky nakonec většina nástrojů splývá do nezajímavé koule a zvuková rozštěpenost postupně činí z poslechu adynamický monolit. Není to ale žádná hrůza a už vůbec ne taková, aby v ní zanikly první jasně čitelné signály o čem že to bude, které zároveň kapela s každým dalším albem vypiluje do čím dál preciznějšího tvaru. První deska je v tomto kontextu ještě trochu nesmělá, rozkoukávající se, leckdy strukturálně roztříštěná a snad i lehce jalová, přesto TO tam je a kdo chce, ten si to snadno najde.
Řeč je nepřekvapivě o rychlosti a melodiích, což samozřejmě provozuje plno smeček, HEAVENLY na to ovšem jdou nejpatetičtější, nejklišovitější a cukrkandlově nejsladší cestou. Nic pro permanentně nasraný tvrďáky, tady se hraje na haló efekt a nikdo se za to ani trochu nestydí. A proč taky? Ze všeho nejdůležitějí přece je, že ta muzika šlape, graduje ve strhujících pointách a pro fanoušky žánru přináší pravé a nefalšované potěšení. Čím konzervativnější pak posluchač je, tím lépe. Na „Coming From The Sky“ (stejně jako na desce následující) uslyšíme plno melodií a motivů, které byly vymyšleny deset let předtím, ale vše je smícháno v tak příjemně oblbující koktejl, že na to nebudeme mít ani pomyšlení.
Počínaje překrásně vystupňovaným a patřičně dramatickým intrem, přes kvanta podmanivě klenutých melodií, až po několikrát zmíněnou pompu a epičnost. Hlas Bena Sotta je zatím technicky značně nevybroušený a jeho typická uječenost tím pádem ještě více protahuje ušní boltce, ale to je jedno, protože díky jeho specifičnosti ho buď berete hned od začátku nebo vám nesedne nikdy (což rovnou měrou platí i pro jeho hudební kompozice). A že to někdy připomene GAMMA RAY? To přece HEAVENLY avizovali hned od počátku a na rozdíl od jiných se k tomu hrdě hlásí. Tento odkaz potom rozvíjí o vlastní nadšení a talent, který bude čím dál více patrnější a od roztomilého vzdávání holdu ikonám žánru postupně přejde do osobité formy, která se naopak stane vzorem pro řady mladších následovníků. O tom ale až příště.
|
