Když v roce 1986 vyšel debut „Look What The Cat Dragged In“, stal se z něj rázem hit. Stačilo pár měsíců a deska byla platinová. Matadorům losangeleské scény Mötley Crüe či Ratt vyrostl další zdatný konkurent. „Každý si myslí, že jsme se tenkrát vylíhli tak najednou, ale to není pravda. Tři roky jsme dřeli jak psi, chrápali ve sklepích, kde se to šváby jen hemžilo, měli jsme sotva na žrádlo, ale věřili jsme si,“ vzpomíná na začátky zpěvák Bret Michaels. Dřina se vyplatila a hned po vydání „Look What The Cat Dragged In“ vyráží kapela na turné s Ratt a ovace se jí dostanou i na obřím festivalu Texas Jam (zde se také natáčeli fragmenty klipu „I Won´t Forget You“). Všechno ale není tak růžové. Z turné s Def Leppard v roce 1987 se kapela musí dekovat, protože hlavní hvězdy přišli na to, že basista Bobby Dall a hlavně kytarista C.C. DeVIlle nemají nosní dírky zdaleka tak čisté, jak si možná mysleli.
Takový incident ale kapelu nemohl zastavit a proto si to namířila rovnou do studia. Stejně jako u debutu na ně dohlížel Tom Verman. Když v dobovém rozhovoru na nahrávání dvojky „Open Up And Say... Ahh!“ vzpomínal, zářil blahem. „Předtím jsem dělal na desce Mötley Crüe „Girls Girls Girls“ a když to srovnám s prací s Poison, bylo to jako očistná kůra. S Mötley nešlo nic. Nikki byl věčně nadrátovaný, Vince a Tommy byli mimo jakoukoliv kontrolu. Ne že by Poison byli jako z nedělní školy, to ne, ale práce s nimi byla úplně jiná. Bret Michaels je profesionál každým coulem, C.C. sice není ten nejchytřejší a nejstřízlivější chlápek na světě, ale pracovalo se s nimi na jedničku.“
Dnes, když si člověk poslechne desku „Open Up And Say... Ahh!“ a vzpomene si na Vermanova slova, je jasné, že z alba září pohodová a uvolněná atmosféra. To dokumentuje hned úvodní „Love On The Rocks“, která neprostrádá dostatek energie, ale zároveň na vás ani nijak netlačí. Jako otvírák je tato skladba skoro až ideální. Tedy když si odmyslíme, že minulou desku startovala bomba „Cry Tough“. Pilotní singl „Nothin´ But A Good Time“, zároveň také druhý největší hit desky, se hned po vydání usídlil na šesté příčce hitparády. Hudebně se samozřejmě jedná o klasický Poison, tedy jednoduchý kytarový, riff, úderný refrén, sólo jak z repertoáru Keitha Richardse nebo Ace Frehleyho. To, že tahle skladba má něco do sebe, dokladuje fakt, že se hodila i filmařům do snímku Mr. And Mrs. Smith. Vzpomínáte jak Brad Pitt jede s naládovanou bouchačkou napříč pouští a v autě mu burácí právě tahle věc?
„Back To The Rockin´ Horse“ je prostě další skladba v řadě. Má dobrý refrén, ale s tím už se u Poison tak nějak počítá, jinak se v klidu dá přeskočit. „Good Love“ je bluesovější vsuvka, kde rozhodně zaujme foukací harmonika, která se proplétá celou skladbou. „Tearin´ Down The Walls“ je opět zbytečná věc, která na rozdíl od „Back To The Rockin´ Horse“ nemá ani tak dobrý refrén. Pravděpodobně nejslabší kousek desky. A v tomto momentě se Vám začne zdá, že se ti Poison začínají nějak opakovat. „Look (But You Can´t Touch)“ má naštěstí ostrý riff jako kdysi „Look What The Cat Dragged In“, ale přednosti této věci už jaksi postrádá. Michaels ve sloce jen monotónně deklamuje, a i když refrén věc zase zachraňuje, taková sláva to také není. Jakoby Poison chyběly nápady z debutu.
Naštěstí přichází „Fallen Angel“, jedna z nejlepších věcí Poison vůbec. Klasický DeVillům riff doprovodí naprosto geniální vyhrávka a Rockett rozjede přesně to tempo, co dokáže pohnout davem. Tady sedí naprosto všechno. Sloka, riff, vyhrávka, refrén, sólo. „Fallen Angel“ se pochopitelně také brzy stává hitem, který se koncem osmdesátých let donesl až k nám, kde se z této věci staly odporné zrůdnosti typu „Bigbít, ten nás všechny baví... Bigbít, nikdo nesmí stát...“ Kurvadrát...
Prostinký, akustický úvod... „We both lie silently in the dead of the night...“ Kdo by neznal největší hit kapely, baladickou „Every Rose Has Its Thorns“. Skladbu, která se hned po vydání stává obrovským hitem jak v Americe, tak i v Evropě, kde hairmetal nikdy neměl na růžích tak ustláno, jako za oceánem. Skladbu dodnes hrají komerční rádia a sám Bret Michaels přiživil v uplynulých měsících její slávu, když ji jako sólový umělec znovu natočil s mladičkou zpěvačkou a idolem dnešních teenagerů Miley Cyrus. Ostřejší tempo se zase vrací s „Your Mama Don´t Dance“, rozdováděnou věcičkou z pera skladatelského dua Loggins/Messina, která absorbuje vlivy klasického rock n´rollu šedesátých let. Závěrečná „Bad To Be Good“ ve výsledku působí z hudebního hlediska nejpropracovanějším dojmem. Má v sobě samozřejmě klasický „jedovatý“ duch, ale nechybí jí ani trocha blues či funky.
Z dnešního pohledu je „Open Up And Say“... Ahh!“ nejúspěšnější nahrávkou Poison. Jen v Americe se jí prodalo na pět milionů, což znamenalo úspěch, který kapela už nikdy nezopakovala. Samozřejmě ještě nějaká ta platinová deska v budoucnu na její konto přibyla, ale bylo to právě tohle album vedené baladou „Every Rose Has Its Thorns“, které je dostalo na absolutní vrchol. Je s podivem, že se jedná o jedno z jejich slabších děl. Úrovně debutu nedosahuje ani náhodou, na druhou stranu obsahuje zmíněnou multiplatinovou baladu, ale i dva výborné hity - „Nothin´ But A Good Time“ a „Fallen Angel“. Je to stejná situace jako u, v této recenzi už jednou zmíněného, alba Mötley Crüe „Girls Girls Girls“. Také tři velké hity a zbytek prostě jen výplň. Někdy vcelku dobrá, jindy až k uzoufání nudná.
V roce 1988 tak byli Poison největší losanagelskou kapelou. Mötley Crüe se po smrtícím předávkování Nikkiho Sixxe a ubíjejímu alkoholismu Vince Neila a Tommyho Lee dávali ztěžka do kupy, Guns n´Roses teprve nabírali sílu, jakou právě ztratili Ratt. Jenže, jak sami zpívali: Každá růže trny má... A Poison se o tom přesvědčili sami. Bret Michaels je nalezen v kritickém stavu na ulici se zabodnutou stříkačkou v ruce. I přes prvotní spekulace se nejedná o drogovou závislost (Michaels nikdy ani drogy nebral, i když chlastu v nejlepších dobách vypil za čtyři), ale zhoršující se cukrovku. Zanedlouho je v Palm Springs zastřelena za záhadných okolností přítelkyně C.C. DeVilla a při nehodě umírá i dívka Rikkiho Rocketta. Poison začínají poznávat, že úspěch má i odvrácenou stranu mince...
|
