Úvodem tohoto elaborátu k novému albu brněnských Eagleheart si primárně dovolím oslovit nikoliv věrného čtenáře, nýbrž hudební konkurenci. Milé kapely, vážně si myslíte, že máte dobrého zpěváka? Tak sedněte ke kompu, pošlete tři čtyři maily na Slovač do kouzelnické dílny Rolanda Grapowa, dohodněte si tam audienci a pak patrně zjistíte, že ten váš křikloun je v podstatě neopeřené pískle, které své hrdlo používá nikoliv jako hudební nástroj, ale jako hračku, ke které navíc kdosi zašantročil návod k použití… Kurňa, jak to ten Roland dělá, že dokáže kopnout už takhle dobrého pěvce o třídu-dvě výš?
Předně, Eagleheart zůstali svoji. Nejen progresivně a poměrně hruběji vyšponované hlasivky Vojty Šimoníka jsou tím, co se ve tvorbě Orlích srdcí pozměnilo. Bráno postupně, tak jak to padá do uší, tím prvním, co vás možná překvapí ještě víc než Vojtovo přitvrzení, je poměrně vydatná záplava náladotvorných kláves. To, že jich je plné úvodní intro „Insomnia“ by se snad i dalo čekat, leč klapky nás tentokrát provází celým děním a rozhodně nehrají roli pouhého statisty. Jejich chytlavé motivy (vrcholem je úvod v „Nothing Remains“, náladou lehce evokující dýňovské pokusy o létání) průběžně prosvětlují desku, přirozeně (byť Eagleheart jsou primárně o kytarách) na sebe strhávají pozornost a dodávají temněji laděným příběhům špetku projasněné atmosféry. Jak již naznačeno, dalším, co vás postupně podráždí ve sluchovodech, jsou důrazné a mnohem agresivnější vokální linky. Snad pouze s výjimkou uvolněného úvodu „Nothing Remains“ a lehoučkého „Creator Of Time“, tlačí pěvci – k Vojtovi se byť jen sporadicky přidává Mike i Roland, leč i jejich příspěvky jsou značně ostré – vytrvale na pilu a díky tomu jsou Eagleheart značně agresivnější, než tomu bylo na jejich debutu. Nicméně – a to je to podstatné – zdaleka nejde o samoúčelnost. Změna třetí je v pesimističtějším pohledu na svět a z toho vyplývajícího temnějšího vyznění celé nahrávky. Eagleheart ve svých textech filozofují a nabízejí svůj (ve finále pozitivní) pohled na neradostná témata lidského života, a již sama tato změna vybízí k dospělejší a komplikovanější (a vlastně i hrubější) muzice. Změna čtvrtá a ta nejzásadnější – tak jak jsem si u „Moment Of Time“ stěžoval na to, že všechny karty (byť šlo o plnou ruku králů, es a žolíků) byly strašně rychle vyložené a debut postrádal rozmanitější chuťový ocas, na „Dreamtherapy“ je tomu přesně naopak.
Trvá poměrně dlouho, než se vnitřní krása odhalí, a upřímně řečeno, nemám odvahu použít termín „naplno odhalí“, protože po týdnu intenzivního nasávání mám pocit, že tenhle stav ještě poměrně dlouho nenastane. Ale abych vám to hledání usnadnil, pokud vám učarovalo album „Moment Of Life“, učte se nové Eagleheart od chytlavé kapitoly „Creator Of Time“. Pokud hledáte hloubku, emotivně vypjaté okamžiky, či přitažlivě rozmanité hudební dobrodružství, sáhněte rovnou po nejnáročnějších kapitolách – teskné „Nothing Remains“, vztekle vyzývavé „Taste My Pain“ či dramaticky výpravné sáze „Wheel Of Sorrow“ a ve všech těchto peckách (klidně doplňte i zbývajících šest kousků, včetně intra) si užijte dokonale vychytaný průrazný zvuk.
Eagleheart, byť zůstali sví, prodělali poměrně dramatický vývoj. „Dreamtherapy“ není deska pro dnešní uspěchanou dobu, vyžaduje plnou pozornost a intenzivní nasávání. Za těchto podmínek však můžu říct, že její název se pak skutečně stává realitou. A i když je deska plná otázek o smrti, finální pocit, který po téhle procházce mám, je obsažen v úryvku z „Shades Of Nothing“ : „…all now I feel is I´m alive…“ O letošním domácím albovém trůnu mám s vysokou pravděpodobností jasno…
|
