Nedávno jsem brečel jak želva na pomyslném internetovém rameni Metal Mana, že mě krátkometrážními promomateriály kapel týrá. Ne snad, že bych si je rád neposlechl, ale napsat něco, co by alespoň v náznacích trpělo hlavou a patou, o třískladbovém materiálu, není zrovna sranda. A jak už to bývá, netrvalo to ani tak dlouho, kdy se z redakční obálky vykutálel promo materiál plzeňské Panychidy. Jak kdyby kluci tušili, že mě třískladbové promáče uvrhávají do tesknosti, zachovali se jako chytrá Horákyně a na album umístili skladby dvě. A abych se já tonoucí měl čeho chytat, přihodili stéblo v podobě dalších třech skladeb, zachycených kamerou při živém vystoupení kapely. Panychida se v brzké době chystá do studia, takže berme jejich promo jako ochunávku toho, co by nás mohlo potkat v porci podstatně větší. A po systematickém a dlouhodobém panychidodráždění mých sluchových čidel konstatuji, že přes počáteční nedůvěru si chystanou novinku určitě ujít nenechám.
Drsně posmutnělá nálada slavnosti na počest zemřelých v pohanské vesnici, krákorající šaman (či který duchovní se u pohanů stará o svoje ovečky), velebící svou dávnou kámošku Moranu, bublání heavy kytar a rozvláčné tempo v úvodní „Beneath The Gate Of Sempiternall Bliss“ je hodně slušná návnada. Moment, kdy jsem se zachytil na panychidovský háček definitivně, přišel s nástupem kláves. Hu, všichni strašidláci, kteří jen pomrkávali zpoza stromů najednou zhmotněli a atmosféra skladby tím jemným, jednoduchým a chytlavým motivem krásně zhoustla. To je soundtrack ke Kladivu na čarodějnice, kdy v nočních stínech, vděčni za to, že jste zrovna v bezpečí obýváku, jen přitáhnete peřinu pod bradu a budete si blaženě tetelit v pachu syrového strachu.
Druhá skladba „Dream About The Roaring Sky“ lehce přišlápne rychlostní pedál, straširybkovská atmosféra se rozjasní do přímočařejší agrese, mikrofoňák GHM si krkavčím krákorem mele stále svou a nekompromisnost parního válce se zastaví – hádejte čím…, no samozřejmě – klávesovým motivem. To je snad ta geniálně jednoduchá slucholapka z „Beneath… „ zahraná pozpátku! Třepte si hlavou jak chcete, tyhle klávesy z tý palice prostě nevyženete. Již několikrát jsem naznačoval, že jsem nebyl a nejsem vyznavač černého metalu, a tak je pro mě barevný zvuk kláves mostem z nedůvěřivého přešlapování a nesmělého seznamování k bratrskému poplácání po zádech.
Z video části mě chytla především „Dračí úsvit“, kde se Panychida za zvuků dud zvrhne z rozevláté melodie do uřvaného kvapíku a hlavně ukáže světu, že čeština může tomuhle stylu muziky slušet. Díky zařazení video pasáže si snadno uděláte obrázek i o tom, že to, co zní lákavě v prostoru vaší chýše, má i naživo svoje grády a Panychida spolehlivě šlape. Výpravný mix blacku a heavy metalu se starověkou atmosférou a občasným olíznutím kosy, ledabyle uložené na rameni postaršího playboye. Charakteristický, troufám si říct nesnadno zaměnitelný chrčák mistra pěvce a hlavně, smyslně a účelně použité černobílé klapky. Trefa!
Snad jen pro úplnost dodávám, má počáteční nedůvěra vycházela z pocitu, že výše opěvované hrčení mistra GHM nenabízí zrovna moc barevných možností. Takže ten můj věčně nespokojený nitrolební našeptávač projevil obavu, zda na ploše výrazně delší než nabízí zmíněné promo nezačne tenhle krákor působit poněkud monotónně. Hele, ty šťouro, víš ty co? Pokud si pořádně poslouchal, tak můžeš tyhle starosti klidně hodit za hlavu. Jsem přesvědčenej, že se s tim Panychida „v poho“ vyrovná. Uvidíš sám. A jestli nepřestaneš s tim věčným pruděním, budu ti každej večír krákorat: „Morana, guide of all…“
No jo, ale to by přece nebyl žádnej trest…
|
PANYCHIDA atakovala naší scénu opravdu silně. Ještě nedávno o ní snad nikdo nevěděl a nyní je o ní slyšet víc než dost. Koncertní podia brázdí takřka po celé republice a jejich vystoupení jsou hodnoceny většinou kladně. Co za tím stojí? Určitě to, že PANYCHIDA je opravdu kvalitní zjev na naší pagan scéně. 
