Tak tohle je zase jednou povzbuzující zpráva. Jestli na druhém břehu panuje tak příjemná atmosféra, jak naznačují posmrtníci z Prahy (tedy kapela Post Mortem) na svém debutovém EP „Soul Collector“, tak ne že bych se na tento stav začínal kdovíjak těšit, ale rozhodně z něj nemám žádnou hrůzu ;-). Šestipoložková kolekce totiž dovedně míchá osvědčené rockové i metalové postupy (tu líznuté klasickým heavíkem, tu brutálně přišlápnuté téměř thrashovou agresí) a nebýt závěrečného infantilního fórku, hledaly by se nějaké výrazné minely docela obtížně. A vzhledem k tomu, že závěrečné „Thanksgiving“ nemá s muzikou pranic společného, je zřejmé, že vysvědčení za první krok prostě musí být pozitivní.
Důvod je prostý, Post Mortem mají dost dobře zvládnutou základní metalovou abecedu a do svých skladeb (bez rozdílu, jestli jde o nátlakové šlehy nebo pohodové houpáčky) dokáží nacpat spoustu energie, plno různobarevných nálad a navíc mají talent na tvoření melodií, které chytnou a důkladně se zavrtají do závitů, i na schopnost měnit tempo skladby tak, aby zvýšili napětí a přitom nevypadli z dané atmosféry. A to platí pro všech pět položek, ze kterých na mě nejvíc zabrala úvodní „After Dark“, citlivě kombinující emotivní vyprávění, drtivé nástupy, nekompromisně a zároveň maximálně přitažlivě agresivní refrén i vyzývavě nápadité kytarové sólování, v úvodu zasněně vláčná, ve finále strhující duetovka „Incomplete“ s nádhernou kombinací smyslného vokálu Terezy Sudové a hrubého hlasu Lukáše Pocha (snad jen při společném zpěvu by stálo za to Terezu vysunout krapet dopředu) a kvapíkovka s důvtipnými tempovými výhybkami „Abandoned Temples“.
Vše drží spolehlivě pohromadě a díky autentickému závanu z minulého století v soudobě úderném, výborně čitelném soundu i zásluhou umění a nasazení členů kapely není problém se povznést i nad takovými maličkostmi, jako je klouzání do „tuzemské“ angličtiny.
Moc příjemná dvacetiminutovka. Milí Post Mortemáci, já doufám, že podobné skopičiny (jako ve finále „Soul Collector“), které zbytečně kazí dojem, si necháte při nahrávání plnohodnotného počinu od cesty.
Že vůbec nepochybuji o tom, že dojde na velkou desku? No, ono to samozřejmě záleží na spoustě faktorů, ale pokud by platilo pravidlo, že když kapela na EP ukáže, že na to má, tak není nic přirozenější, než udělat další (a větší) krok, tak ve vašem případě bych si klidně na pokračování vsadil (a doufám, že aktuální odchod Terezy tuhle sázku nijak neohrozí). Už jen proto, že váš „Soul Collector“ si díky mé maličkosti připsal další položku do své sbírky.
|
