Nightwish si udělali přestávku ve světovém turné a spočinuli na pár chvil ve vlasti, aby odehráli velkolepé vystoupení u příležitosti premiéry filmu 'Imaginaerum'. A taktéž představili novou zpěvačku, na turné vystupující Holanďanku známou z kapel After Forever nebo ReVamp, Floor Jansen.
Krátce před akcí kolovaly fámy o tom, že koncert bude v podstatě naživo odehrané album 'Imaginaerum'. Tak to bylo plánováno s Anette. Jenže časy se mění (někdy ze dne na den), a tak jsme si v sobotu mohli užít setlist víceméně předvídatelný: asi tak polovina odehraných skladeb byla z posledního alba "Imaginaerum", polovina průřez tvorbou Nightwish od 'Ever Dream' přes 'Ghost Love Score' po 'Amaranth'. Musím říct, že celé 'Imaginaerum' a v podání Anette bych slyšela moc ráda, ale co se dá dělat, budeme si užívat i tak...
Koncert začíná stejně jako akce na jarním turné k albu "Imaginaerum" - skladbou 'Taikatalvi', kterou zpívá Marco v houpacím křesle, stále za oponou z cárů bílého tylu. Na jejím konci se setmí a v publiku to vře. Kapela nechá nadšené fanoušky ještě chvilku čekat a pak se rozezní, též stejně jako na jarním turné, intro skladby 'Storytime'. Zanedlouho se zpoza opony rozezní to, co z koncertu všichni očekávají asi s největším napětím: hlas Floor Jansen.
Před začátkem druhé sloky opona padá a uprostřed pódia stojí Floor v kožených šatech se sukní vepředu do půli stehen, vzadu ke kotníkům. Musím přiznat, že až do konce koncertu mě ten vlající cíp vzadu nepřestává iritovat. Tak nějak by ten model fungoval líp prostě jako minišaty. No nic, zpět ke koncertu..
Co se mě týče, zrovna v úvodní skladbě by stěží někdo mohl překonat Anette. 'Storytime' jí sedí jako prdel na hrnec, a tudíž jsou moje uši v maximálním pozoru. Floor zpívá o poznání níž než Anette, toho si všímám během prvních veršů písně, což mi ale až tak nevadí, protože zároveň moje uši okamžitě zachytí i to, že Floor má nádherný hlas. Porovnávat zpěvačky však budeme později, tady se omezím jen na to, že ve skladbě "Storytime" pro mě Anette zůstává nepřekonána.
Následují skladby 'Dark Chest Of Wonders', 'Amaranth' a 'Scaretale', kde Floor podává velmi slušný výkon. A pak se rozezní povědomé klavírní intro a já na židličce nadskakuju radostí - konečně uslyším naživo 'Ever Dream'! A Floor exceluje. "Ever Dream" patří k těm skladbám pěvecky náročnějším, ale Holanďanka s ní nemá nejmenší problém, i když vysoké tóny na konci skladby jí trochu ujíždí. Nevadí, Floor stejně dostává plusové body.
A pak přichází kámen úrazu v podobě džezové skladby 'Slow, Love, Slow'. Tahle věc je psaná na tělo křehké, éterické Anette, a tam se Floořin zvučný metalový hlas prostě nehodí. A byť se všichni moc snaží a publikum přijímá i tuto skladbu s nadšením, já dávám dva body z deseti. Za snahu.
Následují skladby 'I Want My Tears Back' a 'Last Of The Wilds', kde kromě Nightwish vystupuje už z dřívějších koncertů známý mistr Troy Donockley s nástrojem, který jsem v předchozím reportu nedokázala pojmenovat. A nedokážu ani teď. V Hartwall Areně byl pak na pódiu přítomen ještě Pekka Kuusisto, který okamžitě získal přízvisko 'šílený houslista', protože vzhledem k tomu, s jakou vervou řezal do strun svých houslí, jsem se divila, že během první sloky nevzplály plamenem.
Před následující skladbou se zhasne a za bubny něco hoří. Na chvilku zpanikařím, že se zbláznily pyroefetky a bude se evakuovat, ale vzhledem k tomu, že plameny v zákulisí jsou čím dál větší a nikdo nic nedělá, soudím, že asi vše probíhá podle plánu. A to se potvrdí v následujících okamžicích, kdy se rozezní skladba 'Arabesque', na pódium vystoupí dvě dámy a dva pánové s pochodněmi v rukou a začne, jak jsem se později dozvěděla, světová premiéra vystoupení taneční skupiny, jejíž název se mi zatim nepodařilo zjistit. Příjemné zpestření šou, kdy se diváci po rozumnou dobu baví a kapela zatím odpočívá v zákulisí.
Následují 'Planet Hell', 'Ghost River' a 'Song Of Myself', které si užívám. A pak přichází zlatý hřeb večera (tedy koncertu) - skladba 'Ghost Love Score'. Na všech fórech (dobře, obou fórech), která jsem procházela, byla tato věc zmiňována nejčastěji a očekávána s největším napětím. A skutečně, když Holopainenuv patnáctiminutový opus v podání Floor skončil, hledali fanoušci čelisti po podlaze.
A pak už Floor uvádí jen závěrečnou 'Last Ride Of The Day'. Ještě si vzpomene na trochu finštiny a popřeje fanouškům dobrý večer, škoda jen, že večer s živou kapelou už je u konce. Nicméně ještě si dáme zmíněnou 'Last Ride Of The Day', na jejímž závěru i většina diváků na tribunách tleská ve stoje.
A jak jsem slíbila, teď budeme porovnávat zpěvačky. Ale nebojte se, nebudu vám vnucovat, která je lepší a která horší, to by bylo jako tvrdit, že hruška je lepší než jablko (v případě Tarji vs. Anette by to bylo možná jako hruška vs. pomeranč). Jen se pokusím tu tak nějak načrtnout, kde jsou silnější stránky obou dam.
Už v začátku mé uši nemohly nepostřehnout fakt, že Floor evidentně nevlastní přirozený soprán (což ale v žádném případě není špatná vlastnost). Většinu skladeb z alba 'Imaginaerum' zpívala výrazně níž než Anette, což bylo skoro ke škodě v refrénu sklaby 'Storytime', a naopak fungovalo neuvěřitelně dobře ve sklabě 'Song Of Myself'. A právě zmíněná věc se mi v podání Floor líbila dokonce víc, než v podání její původní zpěvačky.
Co se týče projevu na pódiu, u mě vede Anette, která působí, jako by se na pódiu narodila. Přestože i Floor působila velmi sebevědomě a většina pozornosti mířila přirozeně k ní, přece jen se ji nepodařilo zaplnit svou přítomností pódium beze zbytku, jako se dařilo Anette.
Není pochyb o tom, že Floor Jansen je vynikající zpěvačka, stejně jako Anette. Nevýhodou pro ní bylo, že většina skladeb z alb 'Dark Passion Play' a 'Imaginaerum' je psaná v tóninách, které ji nesedí (to si prosím nevykládejte jako negativní kritiku, každý máme v hlasovém rozsahu dvě oblasti, kde se nám zpívá hůř než v jiných tóninách). Oproti tomu je Floor silnější v kramflecích v některých skladbách psaných pro Tarju Turunen, které až tak nesedí Anette.
Trochu mimo téma, novinkou pro mě byla existence vína od Nightwish. Kolega, v jehož autě jsme já a moje kamarádka strávily cestu do Helsinek, nám sdělil, že ho seženeme v prodejnách alko za zhruba 15 Eur za láhev. Ve Finsku celkem běžná cena u lepších vín. Zda je víno Imaginaerum 'lepší', jsem zatím ještě nezjistila, protože láhev ještě pořád stojí na polici a vypadá tak hezky, že se mi nechce ji otevírat.
I v baru v přísálích Hartwall Areeny jsme mohli ochutnat víno Nightwish. Za 8,5 Eur 12cl nebo celou láhev za 48 Eur. Pro ty z nás slabší v počtech, to je cena, za kterou byste v supermarketu měli láhve tři a pytlík brambůrek k tomu. To považuji za nehoráznost, nicméně fanoušci neznalí věci pili v baru předražené Imaginaerum o sto šest.
Co říci závěrem? Moment, tohle vlastně není žádný závěr, ještě následuje film Imaginaerum...
Setlist: Taikatalvi, Storytime, Dark Chest Of Wonders, Amaranth, Scaretale, Ever Dream, Slow, Love, Slow, I Want My Tears Back, Last Of The Wilds, Arabesque (playback), Planet Hell, Ghost River, Song Of Myself, Ghost Love Score, Last Ride Of The Day
|
