V Itálii se objevila nová dravá rocková kapela Steelawake a pouhý rok po vzniku vydává stejnojmenné debutové album. Steelawake
tvrdí, že nejsou zaměřeni vyloženě na jeden jediný žánr, který by mohl být v současnosti trendem. Jsou hrdí na každou skladbu a věří, že všechny z nich jsou jedinečné. Je pravda, že Steelawake jsou pestří, ale základ jejich hudby tvoří rock amerického střihu s neučesanou produkcí a zdánlivou syrovostí.
To předvádí hned úvod desky. „Run And Hide“ je přímočarou rockovou písní, jež evokuje americkou alternativně rockovou scénu z počátku devadesátých let. Trochu glamu a určité vlivy kapel jako Seether nebo dokonce i Pearl Jam. Následují dva největší hity desky „Who You Are“ a „Hot Mess“, které pokračují v rockové jízdě ve středním tempu, přičemž skvěle fungují refrény a zpěv. Hlavním hlasem je Matteo Piacenti, ale šikovně ho doplňuje kytaristka Daline a právě její hlas patří k největším kladům nahrávky. Matteo zpívá rádoby „frajersky“, jako by chtěl být rockový hrdina z osmdesátek. Jeho hlas je svým způsobem syrový, ale ne uvolněný a mnohdy je to až nepříjemné, jak se snaží být drsný. Co naopak vcelku funguje, jsou jeho přechody do coreovějšího výrazu, jako například „Dragging You Inside“. V těchto momentech se kapela přibližuje například Three Days Grace.
Po „Hot Mess“ deska upadá do stereotypu. Matteo škrtí hlasivky, ale hudebně je to stále stejné. Tempo se nemění a riffy jakbysmet. V závěru může zaujmout částečně akustická balada „Lost Forever“, jež se velmi šikovně rozvíjí, ale již nezmění poněkud rozpačitý dojem. Za ten může fakt, že i když kapela krom rocku přidá i trochu coru, špetku nu-metalu nebo glamu, výsledek je alternativní rock, který však nejpozději v polovině alba začne nudit.
Steelawake jsou mladí a energie jim nechybí. Ani čich na dobré skladby - „Who You Are“ a „Hot Mess“ budiž toho důkazem. Rovněž přitvrzení v „Dragging You Inside“ je vítané, bohužel album má třináct písní a jako celek je deska „jen“ průměrná. Matteův hlas není přirozený, až příliš tlačí ve svém „tvrďckém“ zpěvu na pilu a muzice Steelawake by prospěla větší rytmická pestrost. Drtivá většina alba jede ve stejném tempu a to není zábavné. Nicméně, kdo má rád alternativní rock amerického střihu, najde si tu své a za zkoušku Steelawake rozhodně stojí. Však jsou teprve na začátku cesty.
|
