Když na mě z obálky vypadlo CD kapely RED BARON BAND, ani v nejmenším jsem nečekal, jakou mi to udělá radost. Kapelu jsem měl někde vzadu v podvědomí zafixovanou jako hard rockové uskupení a tahle fixace byla naprosto správná. Není tajemstvím, že miluji sedmdesátá léta a RED BARON BAND mě do této krásné doby dostali naprosto úžasným způsobem.
Přijde vám, že kapely DEEP PURPLE nebo třeba URIAH HEEP dneska točí desky spíš pro potěšení? Doby velkých a nepřekonatelných hitů těchto part jsou nejspíš v nenávratnu... A proto tu máme kapelu jako RBB. Uskupení čtyř maníků, kteří se absolutně nebojí sáhnout si do dřevních rockových let a v dnešní době natočit naprosto klasicky znějící nahrávku. Je to děláno s takovou volností a noblesou, že vám může být absolutně jedno, že se píše rok 2006. V době poslechu jste totiž nejmíň o třicet let zpátky...
Úvod obstarává velice svižná hitovka „Remedy“, kterou možná někdo z vás zná z Óčka. „Remedy“ stojí trošku někde jinde než zbytek materiálu. Zní moderněji a má blíže spíše k dnešním stoner rockovým partičkám. To následující „Like A Fool“ už je jiný píseček. Intimněji znějící, s vévodícími klávesami a atmosférou totálně specifickou pro danou dobu. V téhle skladbě ožívají nejvíc asi URIAH HEEP. V hitovce „Burning Ray“ se zase upozorňuje na LED ZEPPELIN, jejichž vliv je zde nepřeslechnutelný. Tahle věc musí být jasná koncertní pecka. Berme jí jako přípravu před totálním vrcholem „Music Must Change“ a to skladbou „Zero For Ever“. Takřka titánské blues s naprosto uvolněnou a nádhernou atmosférou. Ten zvuk hammondů prostě miluji a tady jsou použity velmi pečlivě. Sedí to jednoduše jako prdel na pořádně příjemném prkénku. Pro mě adept na pecku roku. Pánové, zvysoka smekám. Titulní kousek nasadí vesele houpavé tempo. Takový hard rockový pochoďák. Též trefa do černého. Člověk si říká, že už to snad není ani možné. Kapela hází výborné pecky, jak kdyby to byla naprostá normálka. S „ Pictures From The Highway“ se vracíme zpátky k LED ZEPPELIN. Tentokrát se párkrát ozve takřka QUEENovská kytara (Samozřejmě k tomu potřebujete vydatnou dávku představivosti...). Krátká věcička, ale svoje opodstatnění má. Dříve nebyl žádný problém, využít i nějaké ty dechy, což nám RBB demonstrují sedmičkou „I´m Gonna Be Your Star“. Opět pomalejší věc na pomezí rocku a blues. Gradovaná právě těmi dechy, které mi trošku vrací vzpomínky na mojí milovanou nahrávku „Soft Parade“ od THE DOORS. „Here Comes The Night“ začíná celkem nenápadně, ale asi tak v půlce se utrhne do totálního exhibičního pekla, které uměli na svých koncertech pěkně rozvést DEEP PURPLE. Skladba má silný psychedelický nádech. Nebyla by to pravá hard rocková placka, kdyby se kapela nerozloučila pěkně rozsáhlým kusem. Takřka desetiminutová „Brother“ tuhle zásadu splňuje na 100%. Potemnělé blues, jehož ústřední riff tentokrát upozorňuje na mistra Iommiho a jeho BLACK SABBATH... Skladba jako taková je náladově ale o něco jinde. Výborná tečka za naprosto dokonalou deskou...
Když to celé shrneme, tak je zvláštností, že jako nejslabší kousek bych určil právě úvodní „Remedy“, která zní prostě trošku jinak než zbytek alba. RED BARON BAND je kapela, která u nás nemá obdoby. Naprosto bezchybní muzikanti – nenápadné, ale naprosto přesné bicí Radka Horníka, výborná basa Mechyho, která mi u dnešních rockových seskupení tak moc chybí (Schválně chvíli vnímejte pouze jeho hru. Fanoušci FREE jistě ocení...), charismatický a od rockovch titánů poznamenaný hlas Mirka Jecha a hlavně nespoutaná a vévodící kytara Paula Kowacze, který stojí za veškerým obsaženým materiálem. Zapomněl jsem ještě klávesy, které podle dostupných informací má na starosti též Paul. Ty mi udělaly z celé nahrávky snad největší radost. Prostě lahoda...
Možná vám tahle recenze přijde spíše jako rocková encyklopedie a svým způsobem vás od kapely může odradit, protože evidentně postrádá originalitu. Z toho vás teď vyvedu. Zmínění rockový dinosauři jsou zde jen pro přiblížení. Netvrdím, že kapela objevila další Ameriku, ale má prostě svojí tvář a to je pro mě hlavní. Může se vám zdát, že jste to už někde slyšeli, ale přesto RED BARON BAND poznáte mezi mnoha. „Music Must Change“ je u mě zatím adept na desku roku... Ač to říkám nerad, tak stylově podobní SAD HARMONY a FLOOD dostali mírně na zadek. Ale opravdu mírně, protože jejich poslední zářezy jsou též velmi kvalitní. Rok 2006 je prostě pro skvělé rockové desky velice bohatý. Díky za to!
|
