Vejděme do pradávných časů, do mýtické země Hyperborei…
Ne, opravdu se nejedná o kýčovité intro z alba nějakých rádoby temných umělců; jen Vám chci nabídnout pozvání k poslechu debutového alba moravské formace Hyperborean Desire.
„Hyperborejci“ jsou opravdu kvalitní seskupení, jejichž hudba spočívá v temně tajemných melodiích a autentické atmosféře, kterou umějí vyvolat. Hyperborean Art, jak sami svoje umění nazývají, je na české poměry opravdu výtečný black metal s progresivními prvky. Jejich dílo je založeno na silném agresivním pocitu korunovaným temnou a hlubokou náladou. Prostě jen čistá síla v umění zakotvená.
Na albu se nachází 10 tracků, přičemž skladby Sága o neuchopitelné ryzosti a Demiurg:“Bílý antikrist“ jsou vzaty z jejich předchozího promo cd.
Kvalitní melodie mají pevný základ v perfektní rytmické sekci, kterou tvoří baskytara a bicí. Kytary mají hutný valivý zvuk, který přestože je poněkud zastřenější, tak nemá pražádný vliv na celkový výsledek.
Na albu najdeme jak zběsilé skladby, tak i songy melancholičtější. Rozmanitost jejich produkce je podpořena proměnlivým zpěvem vokalisty Radalfa, který ač zpívá česky, tak vůbec nepůsobí nepříjemně, ba naopak. Jako jedinou slabinu shledávám čistý vokál, který podle mne není stoprocentně stabilní.
 Za nejsilnější skladbu považují první track „Sága o neuchopitelné ryzosti“ zřejmě proto, že je tzv. vstupní branou do Hyperborei, vláká Vás a vtáhne dovnitř... Zanechá v člověku nejsilnější dojem..
Neopomenutelnou součástí jejich umění jsou i texty, na kterých se autorsky podílí především kytarista/vokalista Radalf a baskytarista dalias qelhma. Texty jsou inspirovány zejména mýtickou zemí Hypeboreou, která leží na hranicích reality, na konci kosmu, a také voluntaristicku filosofií. Neboť sám její představitel, Friedrich Nietzsche, použil koncept Hyperborei jako názorný příklad pro své myšlenky - dle něj je Hyperboreia zemí, kde žijí lidé dle animální přirozenosti, bez křesťanské morálky.
Již dlouhou dobu jsem neslyšela tak hodnotný hudební materiál pocházející z české kotliny. Troufám si říci, že po starých SSOG, Root či Forgotten Silence se objevila další formace, která v sobě snoubila hudební cit, kvalitu hráčského umění, odhodlání a inteligenci.
|
