Jestliže nová deska „Music Must Change“ je ve znamení toho nejklasičtějšího hard rocku ve stylu DEEP PURPLE nebo URIAH HEEP, předešlá „In The Light“ koketovala s folkovou lehkostí přelomu šedesátých a sedmdesátých let, tak debut „The First Album“ byl svým způsobem ten nejklasičtější rock´n´roll. Již tehdy ale míchal několik elementů, ze kterých kapela převážně dnes vaří.
Melodická „Stone“ navodí správnou atmosféru. Velmi pěkná předehra. Dětský hlas (který mi po x tém poslechu pěkně pije krev) v „I Wanna Be A Rock´n´Roll Singer“ otevře bránu do celého rockového cirkusu. Hned úvodní riff je sice Angus Young přes kopírku, ale písnička šlape dobře. Ian Hunter se evidentně ještě také hledal a spíše se spokojil s polohou ala Bon Scott. Připomíná ho dost silně a ve spojení s kytarou zní RED BARON BAND občas spíše jako kvalitní duplikát AC/DC. To platí pro celou desku. „Water“ je bluesovější věc, ale v této poloze se baroni cítí dobře. Slyším náznaky FREE, což není samo na škodu. „Coda“ je instrumentální mezihra. Nic víc v tom nehledat. „Waiting For The Dying“ konečně představuje vysoký standart, na který jsme dnes u této kapely zvyklý. Krásná melancholická a křehká atmosféra, lahodná flétna sice může stylem hry připomenout JETHRO TULL, ale bez ní by to ztratilo to kouzlo. Krása… Kdo tvrdí, že nejlepší LED ZEPPELIN byli na třetí desce, která byla z poloviny akustická, tak jistě bude slintat nad „Real“. Příjemná věc, která skvěle evokuje již zašlé časy. Jo, tenkrát desky zněly tak neuvěřitelně uvolněně. Kde je dneska ta svoboda a spontánnost? „Reserved“ je pouhé ticho, moc nechápu význam. „Livin´ Behind The Jail´s Door“ opět mírně upozorní na AC/DC, ale už to není tak markantní, jako v případě úvodního songu. „Where Did You Go“ pokračuje v tradici „Real“. „I´m Just A Liar“ je skvěle našlápnutá tvrďárna se zajímavě bublající basou. Skladba se největším hitovým potenciál z této nahrávky. „I Feel So Alone“ je dojemná baladička s krásným klavírem. Sice si občas vzpomenete na závěrečné titulky filmu Robin Hood, ale věřme, že chlapi tenkrát Bryana Adamse ve zkušebně tolik nedrtili (smích).
„The First Album“ má určitou snahu o stylovou rozmanitost, ale ve finále zní ze všech nahrávek RED BARON BAND nejmíň pestře. Už tenkrát ale bylo jasné, že se nám tu narodila kapela, která ví, co chce a nebojí se zatím jít. Ze srdcí muzikantů sálá láska ke staré dobré rockové hudbě a to jejich muziku hodně ovlivňuje. Doufejme, že tedy ještě nějaký ten pátek nevyhasne. Těším se na další kroky těchto sympaťáků.
|
