Předpokládám, že teď už ani svého uctívaného šéfredaktora Vencu nepřesvědčím o tom, že to nedělám naschvál. No jasně, zase jsem si vyrazil na Rimortis. Ale uznejte sami, že když se na jednom pódiu sejde elita domácího speedu, tedy Salamandra a Rimortis, že se jedná v domácích podmínkách o akci téměř srovnatelnou s něčím tak monstrózním a nepravděpodobným, jako je společné turné Helloween a Gamma Ray (hahaha, copak by se tyhle dvě kapely někdy někde mohly potkat…?). Vizi dokonalých melodicko-rychlostních orgií mi nabourávala jediná obava, a to kolik příznivců se na téhle akci sejde. Přece jen o nějakých pár kilometrů dál probíhala podobně prestižní akce (samozřejmě mám na mysli Masters Of Rock) a tak hrozilo, že se fotbalový stadion v Netřebicích u Poděbrad nepodaří zaplnit až do posledního volného místečka. Tedy, ještě nějaký využitelný plac by se tady asi našel, ale dle informací z míst nejvyššího centrálního řízení panovala s čtvrttisícovkou návštěvníků maximální spokojenost.
Program zahajovala jedna z mých srdečních záležitostí, moravská Salamandra. Naposledy jsem se s kapelou potkal vloni v Havlíčkově Brodě a její výkon mi tehdy vzal dech. Termín vydání albové novinky je už na spadnutí, a tak jsem byl hodně zvědav na to, jestli je Salamandra stále v tak famózní formě a jak asi budou znít nové skladby. Salamandra mě nezklamala. Tvrdit, že všechno bylo tak vypilované, vychytané a nadupané jako v případě brodského vystoupení by bylo ode mne poněkud odvážné. Ať už to bylo následkem probdělé noci po předchozím koncertě v Bukovině, či odpoledního lenošení na koupališti v Netřebicích, první zvěst, která mi na stadionu spadla do ucha, byla ta, že Salamandra je poněkud „vláčná“. I hláška, která přiletěla od stolu, kde se zrovna část kapely nacházela „…se mi nechce, asi budeme dneska hrát jen ploužáky… :-)“ signalizovala, že den strávený u vody možná přispěl k uvolnění a relaxaci, ale znáte to, komu by se pak chtělo v takovém horku makat.
Ať už se chtělo nebo nechtělo, Salamandra vletěla na svůj set s intenzitou mistrů svého řemesla. Samostatnou (a nejrozporuplnější) kapitolou tohoto příběhu byl zpěvák Ivan Borovský. V první řadě mi vzal dech svým až naštvaně agresivním zpěvem, kdy už tak značně nabroušené hlasivky dokázal drásat silou neskutečnou. A jsem vážně zvědav na nové album, zda se jedná o již setrvalý stav, nebo aktuální koncertní dispozici. To, že se Ivan sem tam pral ve výškách - statečně a většinou i úspěšně - sám se sebou („…Ivuša už je prostě taková…“) mi přišlo sympatické a (z pohledu mé až určité nedotknutelnosti Salamandry) zlidšťující. Co jsem nemohl příliš zkousnout, byly Ivanovy brzdící proslovy („…mám zakázáno komunikovat s lidmi…“) prokládající jednotlivé skladby. Pokud jsem velebil v Brodě Ivanovu spontánnost, v Netřebicích se mu svou nespoutaností dařilo, zpočátku hodně opatrný a postupně se rozjíždějící dav příznivců, spíš vyhazovat z kolejí. Naštěstí, jednak síla muziky Salamandry je opravdu úchvatná a jednak projev kapely je natolik živočišný, že dokázal lidičky vždycky znovu a znovu vtáhnout zpátky do víru událostí. I tak se nemůžu zbavit dojmu, že Salamandra utnula svůj set poněkud dříve, než bylo původně zamýšleno. Závěrečný vyskadovaný přídavek v podobě skladby „Hero“ tak nějak charakterizoval celovečerní boj kapely. Nejdřív z ní dokázal zamyšlený Ivan udělat poloinstrumentálku, aby ve chvíli, kdy všechna kolečka zapadla tam, kam měla, z toho byla zase strhující jízda. Celkové shrnutí: novinky (pokud jsem dobře počítal, zazněly dvě) vypadají velice schopně a silně. Jsem u vytržení z Hančina zpěvu a tajně doufám, že na chystaném albu (na které se hóóódně těším) bude mít v tomto směru dostatek prostoru. Z hrdinů se stali normální smrtelníci, kteří se přes všechny zádrhele úspěšně popasovali sami se sebou a dav pod pódiem dokázali pobavit, rozdovádět a strhnout. A o to koneckonců přece jde.
Set list: Intro - Up For The Past And Future, Forefather´s Realm, Nothing But Dust, The King/Skarremar´s , Everlasting Fame, The Toady/All Hope Abandon, Never Give Up, The Singer/Remember The Legend, novinka, The Blackest Wings, novinka, Hero
No ano, moji milí, dočkali jste se. Konečně je tu další povídání o Rimortis :-))). Upřímně řečeno, předpokládám, že nikdo z vás neočekává, že bych se do Rimortis pustil, až z nich budou chlupy lítat a snažil se na jejich vystoupení za každou cenu hledat alespoň drobnou chybičku. Inu, nezklamu vás. Ano, opět mě Rimortis přesvědčili o svých schopnostech a ano, opět jsem z nich byl naprosto odvázaný. Věřím, že už může být únavné, znovu pročítat veškeré superlativy, které jsem o Rimortis dokázal nadrásat, a tak jsem tentokrát (aby alespoň nějaká změna přišla) úvod vystoupení téhle kapely strávil povídáním s kytaristou Salamandry Karlem Řepeckým. Vklouznout do křepčícího davu při tónech mnou favorizované „Ve jménu kříže“ bylo velice jednoduché, všechno, co mělo v Netřebicích ruce a nohy v té době už pařilo pod pódiem. Bylo znát, že Rimortis jsou tady doma, i když tahle parta si dokáže poradit s davem i bez výhody domácího prostředí. Rimortis zahráli stejný program jako nedávno v Hradci Králové (ti zdatnější z vás už brzy budou setlist jistě znát z paměti…). Znovu musím zmínit už nezbytné, a přece neokoukané součásti programu, tedy sólové Davidovo kouzlení i Martinovo hecování, které sice zvolňují kapelou nasazené tempo, ale ani tady nemáte možnost byť jen přešlápnout, aby vám neujel rozkulený Rimortis-vlak. Energie, kterou kapela sype do davu, vám nedá čas vnímat takové drobnosti - a pokud jsem to přeslechl už někdy minule, tak je to přesně o tom, že podstata zůstává zachována, ale vyplatí se sledovat drobnosti (i když na to v tom kalupu není absolutně čas), jako přearanžování některých instrumentálních partů - konkrétně mě chytla za uši klapkohra hra v „S.O.S.“. Možná tady je námět na příště (a spolehněte se, že v případě téhle kapely nějaké příště zase bude) místo strhující smrště sledovat hračičky a finty, které Rimortis do live verzí proti zažitým albovým postupům dokázali zanést. Čím mi Rimortis vyrazili pojistky tentokrát, byla neskutečně zrychlená a brutální verze „Neznámého vojína“. Za chvíli nám kluci udělají z Kryla-speedaře Kryla-trashera a ono to stále bude mít hlavu, patu, srdce, duši i šťávu. Co Salamandra rozjela, to Rimortis vynásobili a každá dušička, libující si v rychlosti a melodiích, se musela tetelit blahem.
Set list: Zvony fantazie, Stín křídel, Buď vůle tvá, Rozcestí osudu, Ve jménu kříže, Vesmírem plout, Sedmý syn, Černý kůň, S.O.S., Rimortis II, Píseň neznámého vojína, Pláč andělů, Hunting High And Low.
Následující řádky jsou silně ovlivněny mým předsudkem vůči veškerým revivalům. Co naplat, žádnou zvláštní důvěru k nim nechovám. Ani po setkání s Nightwish revival Praha jsem tento názor nezměnil. Jistě, coby náhražka běžně nedostupných hvězd je to ideální způsob, jak alespoň zpovzdálí přivonět k tomu, kterak naživo znějí oblíbené songy. Při vší úctě k šikovným pořadatelům v Netřebicích, Nightwish na místní stadion asi těžko kdy dorazí. Nightwish s Tarjou těžko kdy dorazí kamkoliv. A tak buď beze zbytku přijmete hru na „jako“, nebo, ať chcete nebo nechcete, se neubráníte porovnávání originálu s kopií. Což v případě Nightwish by bylo téměř jisté vraždění neviňátek, takže budu jen naznačovat. Autentičnost revivalu bych si dovolil rozložit do tří úrovní. Stupeň první: přimhouřené oči, nastražené uši, stupeň druhý: oči pevně zaklapnuté a uši ve střehu, stupeň třetí: „pojďte pane, budeme si hrát“. Nightwish revival Praha bych sice zařadil do stupně číslo tři, nicméně jejich vystoupení určitě splnilo účel. S udržením plně rozhicované atmosféry po Rimortis by asi měli potíže i větší střelci, takhle jako dojezd pro pomalé vychládání byli Nightwish revival Praha v podstatě ideálním řešením a postupně řídnoucí zástup pod pódiem při skladbách pařil, při proslovech váhal. Vybírat z repertoáru Nightwish velké pecky je velice jednoduché, takže set list byl vybrán znamenitě, pitválek jako já mohl alespoň docenit sílu originálu. Zejména mi doklaplo, jak znamenitý a jedinečný zpěvák je Marko Hietala, jak Tarja (ano, pochopitelně, patřím k vyznavačům téhle dámy) vládne ve výškách – i když i zpěvandule Elizabeth je dobře trefovala - neskutečně silným hlasem a jak tahle dvojka dokázala namíchat nenapodobitelný hlasový koktejl. Uvidíme, třeba nová tvář v Nightwish změní charakter kapely tak, že ještě s chutí budu jezdit okukovat pražský Nightwish. Tím tedy chci říct asi tolik: nebylo to špatné, Nightwish revival Praha kupu lidiček pobavili a mě dohnali k tomu, že jsem si celou neděli lebedil s oprášenou diskografií Nightwish.
Set list: Elvenpath, Kinslayer, Beauty And The Beast, Bless The Child, End Of All Hope, Gethsemane, Deep Silent Complete, Stargazers, Nemo, Wish I Had Angel, Over The Hills And Far Away, Passion And The Opera, Wishmaster, Wonderlust, FantasMic
P.S. Zaplaťpámbu za podobně vydařené akce, díky moc všem, kteří se ní podíleli. Jen tomu pacholkovi, který nezapomněl zanechat na našem autě svůj podpis, ať uši zkamení!!!
|
