Docela mě mrzí, že úvod reportáže z povedeného koncertu Evidence One, Salamandry a Nightwish revival Praha vyzní poněkud otravně. Tenhle negativní začátek se absolutně netýká dění na pódiu. Už kolikrát jsem na stránkách webu žehral nad tím, jak ve východních Čechách fanoušci kašlou na živou muziku. A najednou zjišťuju, že v porovnání s Prahou jsou ty hradecké či pardubické třiceti-čtyřicetihlavé davy v podstatě výhrou. Návštěva, která se objevila v pražském Exit Music Hall na Chmelnici na vystoupení výše zmíněné trojky mi totálně vyrazila pojistky a bylo tristní sledovat, kterak Evidence One, kteří se na pódiu objevili jako poslední, málem hrají v přesilovce proti vytrvalcům pod pódiem. Ne, nechci z Evidence One dělat přeborníky, na jejichž vystoupení by se měl milionový dav rvát o vstupenky. Ale stejně mi vrtá hlavou, jak je možné, že na kapelu, která dělala a dělá společnost na koncertech takovým jménům, jako jsou Scorpions, Saxon, Alice Cooper či Gotthard (a to nikoliv z důvodu nějaké tlačenky, ale jednoduše proto, že umí) dorazí v Praze taková hrstička lidstva… V čem to je? V lenosti, v nezájmu, v neznalosti, ve snadné dostupnosti náhražek, díky nimž se člověk podívá a poslechne na internetu všechno, co ho zajímá i nezajímá? Bylo mi z toho vážně smutno. Smutno za hlavního pořadatele Ivana (jak dlouho vydrží podobným bláznům jejich entuziasmus?) a smutno za Evidence One (ti přijeli do Prahy natěšení z koncertu v Třinci a po nedělní epizodě se asi vraceli domů značně rozladění - ale dle následné korespondence s Carstenem Schulzem to kluci nebrali nijak tragicky a pobyt v ČR si užili ), kteří se v mých letošních statistikách stali nejnedoceněnější (alespoň v Praze) koncertní kapelou. Ale to jen tak na okraj, odmyslím-li si tragickou návštěvnost, tak se jednalo o povedenou akci.
Diskuse o (ne)smysluplnosti existence revivalů, která nedávno proběhla na stránkách webu, byla dostatečně vyčerpávající, takže na toto obecné téma se už rozepisovat nebudu. Co se Nightwish revivalů týká (a že se jich v naší domovině urodilo už „nepočítaně“), myslím, že jejich správná doba přichází až nyní, kdy originálové natočili své první album nové éry a je tak definitivně jasné, že chtě nechtě (spíš chtě) svůj výraz změní. A že se tak paradoxně otevírá možnost revivalům znít staronightwishovsky víc než Tuomas, Anetka a spol. je patrné z kdejakých záznamů koncertů Nightwish. Co naplat, revivaly byly, jsou a budou.
Vzhledem k tomu, že Nightwish Revival Praha patří k tomu lepšímu, co naše úrodná revivalová půda nabízí, nebylo to tak špatné setkání. Aspoň z toho nemnoha, co jsem měl možnost shlédnout. Částečně díky provozním problémům (no co, lehce jsem selhal coby navigátor…) jsem prošvihl začátek a částečně díky rozhovoru s Carstenem a Hutchem z Evidence One jsem úspěšně propásl i závěr vystoupení Nightwish Revival Praha. Co mě potěšilo na jejich setu nejvíc, byl fakt, že pěvecký part Marca Hietaly ve „Wish I Had An Angel“ dostal na starost (ve „Wish I Had Angel“) povolanější zpěvák, než je basák kapely Cracen, jehož zpěv v „The Beauty And The Beast“ mi jednoduše nesedí. Na skok se na pódiu objevil Milan Hloucal z Rimortis a najednou jsme se zase posunuli o kousek jinam. Neříkám, že blíž k originálu, ale rozhodně do o dost zajímavější polohy. No a když k tomu připočtu, že za největší eso v řadách Nightwish Revival Praha mi stále vychází kytarista David Vaněk (ale blíží se chvíle, kdy na post žolíka v kapele brzy zařadím zpěvanduli Elizabeth), mohlo by to znamenat, že vlastně znovu chválím Rimortis :-), ale zasvěcení vědí, že vzhledem ke změně v sestavě Rimortis tomu tak není. (Mimochodem, jak to bude se sestavou Nightwish Revival Praha?). Vystoupení Nightwish Revival Praha mě nijak zvlášť neoslovilo, ale klidně to připočtu na vrub vlastní rozlítanosti, posluchači (v tuhle chvíli to vypadalo, že by se mohla sejít hodně solidní návštěva) si kapelu poměrně užívali, zvuk až na občasné zahvízdání byl velice slušný, takže silný rozjezd.
Set list (tentokrát jen na půl ucha): Elvenpath, Kinslayer, Beauty And The Beast, Bless The Child, End Of All Hope, Gethsemane, Deep Silent Complete, Stargazers, Nemo, Wish I Had Angel, Over The Hills And Far Away, …?
Jedním z důležitých hybatelů s mojí leností při rozhodování, zda do Prahy vůbec vyrazit, byla zmínka na plakátech o křtu nového cédéčka ostravské Salamandry. Ještě než jsem se stihl začít pořádně těšit, oznámila Salamandra na svých stránkách, že křest se o nějaký týden posouvá (jen na okraj, ještě před koncertem mě kytarista Karel Řepecký stihl ujistit o tom, že novinkové album bude vynikající a tak se stále víc těším). Samotné vystoupení kapely otevřela první z chytlavých novinek, kterými Salamandra toho večera rozhodně nešetřila. 
Bylo to docela překvapení, že Salamandra nevsadila na nějaký již osvědčený otvírák, ale tenhle krok jen svědčí o sebevědomí kapely a spokojenosti s vlastní prací. Zprávu o křtu desky dementoval hned na úvod zpěvák Ivuša návrhem, že pokřtít by v téhle chvíli šlo alespoň nějaké dítě (ani na to bohužel nedošlo) a pak už Salamandra suverénně předváděla, kdo že je speedovou špičkou v naší domovině. I přes zábavné protesty přihlížejících při ohlášení jedné z novinek, se kterými se Ivuša vyrovnal typicky svérázným komentářem: „tak to ani nebudeme tu desku vydávat…“, i přes občasné problémy s technikou, Ivuša: „chvíli chrchlaj, chvíli nechrchlaj, asi budou nachlazený…“ (Ivuša je vůbec úžasný speaker, jeho hlášky, viz. např. hledání hrdiny večera před skladbou „Hero“ „u baru tam jsem vždycky hrdina a největší hrdina jsem, když se pak vracím domů“ , jsou sem tam hodně podařené a trefné), i přes záhadné výlety bubeníka Dana v pauzách mezi písničkami kdovíkam (naštěstí pokaždé dokázal najít cestu zpět), působila Salamandra velice svěžím dojmem. Bavil se nejenom dav pod pódiem (při vystoupení Salamandry návštěvnost v klubu vrcholila), bavila se i kapela a řekl bych, že nejjasnějším odrazem toho, v jakém rozpoložení se zrovna Salamandra nachází, je klávesanda Hanka, která nešetřila úsměvy na všechny strany a našla si čas i na tanečně kreativní blbinky s Ivušou. O skvělém rozpoložení a dobré náladě kapely svědčil i fórek kytaristy Pavla při vybírání závěrečné písně, kdy na řečnickou otázku, čím že to tedy má Salamandra ukončit, začal si vybrnkávat nesmrtelný motiv z „Future World“. Jsem moc rád, že Salamandra, i přes našlapaný setlist, ze kterého na úkor novinek zákonitě musely vypadnout osvědčené hitovky, nezapomíná na Hankou zpívanou „The Singer“. Před touhle dámou jednoduše smekám. Překvápko bylo i zařazení pomalé „Silent Memory“, je vidět, že Salamandra má vskutku kam sáhnout. A z novinek na mě zabrala nejvíc závěrečná (zřejmě)„Atlantida“.
Byl jsem hodně zvědav, v jaké formě se Salamandra představí. Tušil jsem, že netřebické vláčnější vystoupení Salamandry bylo výjimečnou záležitostí, ale i tak mi na jedné straně razantní dynamická fazóna a přesvědčivost a na straně druhé uvolněnost a radost z hraní brala dech. Hodinka a čtvrt se Salamandrou uběhla velice rychle a moje očekávání naplnila do naprosta.
Set list: novinka, Forefaster´s Realm, Nothing But Dust, novinka, Everlasting Fame, novinka, The Singer, The Coward, Silent Memory, novinka („War Of Evil“?), Hero, The Blackest Wings, novinka („Atlantida“?)
Evidence One zamířili do České republiky poprvé ve své kariéře, aby zde představili své třetí album „The Sky Is The Limit“. Sestava kapely, poskládaná z ostřílených borců z kapel jako Domain či Justice, doznala pro koncerty v České republice dvou změn, kdy kytary se místo Jörga Wartmanna ujal Barish Kepic z Jaded Heart a za bicí na místo Rami Aliho usedl Achim Keller z Victory. Pro znalce všech tří alb kapely se nabízela otázka, jak asi Evidence One budou znít, protože za dobu svého působení na scéně se neustále posunují od hard rocku směrem blíže k metalu a jejich zatím poslední album nebylo přijato až s takovým nadšením, jako dřívější, hardrockem výrazně načichlé desky. Ale už jen účast Carstena Schulze, považovaného za jednoho z nejlepších německých zpěváků mohla být tutovým lákadlem.
Kluci pojali své vystoupení jako hodně reprezentativní vzorek vlastní tvorby, téměř spravedlivě vybrali hitovky ze všech tří alb a i přes postupně řídnoucí dav (i když nutno přiznat, že ohlas na odehrané skladby byl, vzhledem k té hrstce lidstva pod pódiem, poměrně důstojný), na sobě nedali znát nějaké rozčarování. Nepřítomnost kláves při živém vystoupení i velice razantní způsob hry krapet setřel z Evidence One nádech melodické přístupnosti, zvuk proti Salamandře byl přece jen hutnější a intenzivnější a pokud něco Evidence One příliš neprospělo, byla to přezvučenost. A i skladby, ze své podstaty hardrockové, zněly docela agresivně. Evidence One hráli jako o život, Carsten Schulz potvrdil svoji pověst nejen coby dobrý zpěvák, ale hlavně jako showman, který si svoje vystoupení umí užít i prožít a dát do něj srdce. Jeho nasazení, vypjaté i uvolněné grimasy, tělesné vlnovky, evokující pistolníka Axla a stále dobrá nálada působily velice sympaticky a pokud ho snad ho smích při pohledu před sebe přecházel, rozhodně na sobě nedal nic znát, stejně jako zbytek kapely.
S Evidence One došlo i na krátké rozeřvávání lidu (vcelku úspěšné), došlo i na technické problémy, kdy zejména kytarista Schimmi měl tendence stále něco štelovat, došlo i na vcelku netradiční pivní a následně panákový dýchánek, kdy si kluci v průběhu vystoupení nechali na pódium přinést tekuté osvěžení, aby si v pauzách mezi písničkami i s domorodým „na zdraví“ připili. Carsten Schulz si při závěrečné „In The Beginning There Was A Fire“ odskočil do hlediště, ohlídat, jestli všichni strunokrotitelé předvedou pořádně své umění (předvedli) a pak, jak razantně na pódium vletěli, tak stejně rychle, bez přídavku (ono taky v podstatě nebylo pro koho přidávat… :-( ), Evidence One zmizeli z pódia.
Naprosto profesionální výkon v tom nejlepším slova smyslu. Ti kteří odešli v průběhu koncertu, můžou jen litovat. Snad Evidence One na Českou republiku nezanevřeli a zase se tu někdy ukážou. V tom případě si jejich vystoupení nenechte ujít.
Set list: The Sky Is The Limit, Tattooed Heart, Written In Blood, Frozen In Time, Mr. Madness, Won´t Sleep Alone, When Thunder Hits The Ground, Criticize The Truth, Perfect Love, Virus In My Veins, In The Beginning There Was A Fire
|
