Promo materiály by obecně měly sloužit k tomu, aby si člověk udělal představu o tom, co jej může potkat při srážce s plnohodnotným albem. První závěr, který jsem si udělal z poslechu třískladbové desky „Promo 2007“ od kapely Gate Of Sorrow z Uherského Ostroha je ten, že Gate Of Sorrow budou zřejmě velcí megalomani. Přesto, že se nejedná o žádné zelenáče (pod původním názvem Gate vydali od roku 1998 již tři CD), nemůžu se zbavit dojmu, že výběr skladeb na loňské promo nebyl úplně nejideálnější. Takové množství motivů, cestiček, zákoutí, změn a kombinací na ploše pouhých patnácti (a třičtvrtě) minut, navíc ve značně monumentálním kabátě, vedlo k tomu, že jsem se (a to i přes vskutku řádné množství poslechů), jen s vynaložením maximálního možného úsilí pokoušel udržet v závitech zapamatovatelnou myšlenku. Ne že by na albu nebyly, ale jedna za druhou se systematicky navzájem vytloukají s takovou rychlostí, že mi z toho nakonec zbyl poměrně nepřehledný miš-maš.
A co že to Gate Of Sorrow vlastně provozují za muziku? Už jen základní prvky, na kterých Gate Of Sorrow staví, tedy bombastická symfoničnost, vysoko položený ženský hlas, doplněný hrubým a drsným mužským vokálem, by mohly dát jasnou odpověď. Kdo pátrá po kříženci ranných Trail Of Tears (to pro goticko-doomovou kombinaci oboupohlavních vokálů) s Nightwish (to pro nadýchanost a monumentálnost symfonií), asi by neměl váhat. Tradiční kontrast krásky a zvířete je z vláčných doomových vod a melancholických palouků popohnán kvapíkovým tempem do šlapající agresivity, rozevlátost a majestátní vznešenost symfonických kláves je neúprosně krocena razantními kytarami. Výsledkem je mohutná záplava zvuků, které se vzájemně slučují, propojují a přelévají, až vytvoří rozlehlou masu, valící se ze všech stran a mající sílu dezorientované dušičky naprosto zahltit. Tento vzorec platí pro všechny tři skladby. Bez ohledu na to, zda dominuje ženský nebo mužský zpěv, případně zda se navzájem doplňují, bez ohledu na to, zda Gate Of Sorrow systematicky bouří či devastují zběsilým tempem, zda laskavě hladí nebo konejší takřka akustickými motivy, stále mají tendenci něco kutit, obohacovat a nenechat posluchače ani na moment vydechnout či vstřebat právě prožité. Jako přehled myšlenkových pochodů a chutí možná reprezentativní, jako prostředek zábavy poněkud náročné a vysilující.
Jsou jen dvě možnosti. Buď Gate Of Sorrow vybrali dokonale reprezentativní vzorek a pak se obávám, že Čapkův motiv domácích zvířátek, s vervou hrnoucích všechny pochutiny do jednoho chutného dortíku zase jednou nabude na aktuálnosti. A nebo vybrali skladby, na které nejvíc sázejí a dál se už může jen jemně ředit a dochucovat. Po poslechu „Proma 2007“ vážně nevím kudy kam. Mám pocit, že Gate Of Sorrow mají chuť vytvořit komplexní a ucelený přehled toho, co všechno lze najít v porodnici nápadů stylu gothic-doom-symphony a předložit doslova a do písmene vyčerpávající studijní materiál. V tom lepším případě by z toho mohlo být docela zajímavé album. V tom horším případě (houpačka mých pocitů je zatím spíš na téhle straně) bychom nad ním, ve snaze proniknout alespoň do některých detailů, taky mohli zbytečně strávit mládí.
|
