K nové desce RAGE pro mě vedla cesta poměrně dlouhá a trnitá. Po prvním poslechu jsem ji málem zatratil do míst, kde dodnes pod nánosy prachu leží její předchůdkyně „Speak Of Dead“. Tohle že má být předem oznámený návrat k hudebním nádherám „Unity“ a „Soundchaser“?! Sice zmizeli orchestrální pasáže a Victorova kytara tu opět hraje prim, avšak nějak to prostě nebylo ono. Na jednu stranu jsem byl rád, že Peavy a spol. pochopili, že doba "Lingua Mortis" se již vrátit nedá, ale zároveň jsem nemohl najít ten neuchopitelný kousek čehosi, co donutí člověka opět roztočit CD v přehrávači a nechat se vtáhnout do magického světa tónů, a co činí z dobré desky něco víc. Po nějaké době jsem zkusil štěstí znovu a výsledek byl ten, že celý den se nesl ve znamení „Carved In Stone“. Pomalu se na povrch dostávaly melodie a zajímavější pasáže, které mě zprvu neoslovily. Nezbývalo než ještě prozkoumat textovou stránku „Carved In Stone“, která také není vůbec špatná. Ať už se jedná o otázky novodobých válek, v nichž nejen krev i ropa teče proudem, kletby dávných faraónů či problémy dnešního světa, nepouští se RAGE do žádných složitých metafor a skrytých významů, ale hezky zpříma vyjádří své pocity, což dobře koresponduje s poměrně přímočarým hudebním obsahem. Jediné zmírnění v podobě polobalady „Without You“ sice zahraje na trochu melancholičtější strunu, ale jinak jde o metalovou jízdu, na jakou jsme u tohoto tria zvyklí. „Long Hard Road“, „Drop Dead“ i „Lost In the Void“ se myslím určitě dočkají i živého provedení, protože tyto 3 skladby mají asi největší hitový potenciál. Jen jsem zvědav, jak obstojí po boku takových pecek jako „Down“ či „War Of Worlds“. Ale na jednu věc si stále nemůžu u RAGE nějak zvyknout, a to na místy dost „trhavé“ vsuvky v kytarových sólech. Chápu, že takový už je styl pana virtuóza Smolského, ale je škoda tímhle brzdit dobře rozjeté tempo. Což ale vůbec neberu jako nějakou vadu na kráse. Další oblast, na kterou jsem se zaměřil, byly party bicích. S novým bicmanem jsem už měl tu čest loni ve Vizovicích, ale byl jsem zvědav, jak se mu povede nahradit Mikea Terranu ve studiu. Jeden poslech jsem tedy věnoval pouze perkusím a přiznám se, že mi Mike přeci jen trochu chybí. Jeho hudební dar se dá jen těžko napodobit, ale ani André Hilgers nepředvádí špatný výkon. No nezbývá než zatlačit slzu nostalgie a smířit se s novou sestavou.
Kolem a kolem máme před sebou další metalovou porci ukuchtěnou značkou RAGE. Ovšem i přes všechny klady tohle vše funguje jen do doby, kdy se vedle sebe postaví „Carved In Stone“ a jeho předchůdci „Unity“ a „Soundchaser“, protože v tomto souboji novotina rozhodně nevyhrála a asi nezanechá tak trvalou stopu jako starší alba…
|
