Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
Uplynulý rok kolem mě prakticky přesprintoval a přinesl nejen spoustu nečekaných věcí a zajímavých zážitků, ale i nadprůměrné množství kvalitních alb, obzvlášť u těch kapel, které svým stylem fušují do progu. Výběr byl tedy nesmírně těžký, překvapivě však spíše na nižších příčkách. U pvních tří jsem neváhala ani minutu. ..
Letos jsem si řekl „budu na sebe přísnej“, takže žádné tipy pod čarou, prostě vyberu desítku toho, co mě letos oslovilo nejvíc. A protože to vybírání je námaha už sama o sobě, trochu jsem si povolil a rozhodl jsem se nevážit, jestli tahle deska byla lepší než támhleta. Prostě pokud se mě zeptáte, kterou desítku alb za letošní rok bych s sebou chtěl mít na takovém tom klasickém pustém ostrově, kam je zavedená elektrika a k dispozici je špičková aparatura, byla by to tato:..
Předpokládám, že všichni příznivci melancholie a zároveň klasického modelu krásky a zvířete si ještě vzpomenou na chorvatskou bandu Ashes You Leave. Je pravdou, že ta v tomto tisíciletí ze svých dosavadních pěti desek vydala jejich pouhé dvě pětiny (a to ještě přelomovka „Fire“ vyšla dvaadvacet měsíců po startu nového milénia), ale rozhodně na doomovém poli nehrála jen druhé housle. Aktuálně se Ashes You Leave vrací na scénu s čerstvým (ehm, raději řekněme aktuálním…) ..
Největší událostí loňského roku bylo vydání pět let starého comebackového koncertu LED ZEPPELIN. Pod názvem Celebration Day dostali fanoušci naprosto fantastický živák s úchvatným zvukem – a to jak v audio, tak ve video verzi (doporučuji blu-ray). Cítíte každé vazbení, každý dotyk struny, úder do činelu, nádech Roberta Planta... Snad žádný koncert mě nedokázal tak silně vtáhnout jako Celebration Day. Když jsem při Since I´ve Been Loving You cítil, jak se mi hrnou slzy do očí, ..
Stvořit letošní bilanci byl pro mě opravdu náročnbý proces. Kapely sice vydávaly jednu skvělou desku za druhou, přesto mě žádná neuchvátila natolik, abych ji hodnotila bodování nejvyšším, takže obsadit prvních pár příček byl opravdu oříšek a zároveň podělit všechny ostatní pozice dalšími skvělými deskami, kterých naopak vzniklo nesčetně. Takhle prosím vypadá to, co mě letos zasáhlo nejvíce...
A tak se Udo Dirkschneider definitivně osamostatnil. Jeho druhá zteč pod vlajkou U.D.O. se od té první odlišovala ve dvou, na první pohled zřetelných, bodech. Jednak se mu rozpadla sestava, se kterou natočil první desku, věrný mu zůstal pouze kytarista Matthias Dieth. Ovšem ulovit v Německu kvalitní náhradu zjevně není problém, vždyť jména jako Thomas „Bodo“ Smuszynski (Running Wild, Axel Rudi Pell), Stefan Schwarzmann (Accept, Helloween, Running Wild, …) ..
Není nic neobvyklého, že si muzikanti ze své domovské kapely sem tam odskočí, aby si mohli zahrát s někým jiným či něco jiného. Poněkud neobvyklejší už je, když si převážně ti samí muzikanti rozjedou souběžně dvě kapely, ve kterých se pohybují přibližně v podobných stylových hranicích. Ale tři kapely najednou, to už je unikát. A ještě navíc, když mluvíme o třech kapelách, z nichž každá má na svém kontě alespoň jednu desku, která by mohla zaujmout důležité místo..
Je to trochu jako z „bylo, nebylo“. Na jedné straně kapela, která natočí dvě desky, kritikou vysoce ceněné, a to nejen proto, že v jejích řadách funguje skvělý křikloun světového formátu. Na straně druhé šikovný zpěvák s charismatickým hlasem, který se vyloupl prakticky odnikud. A protože strana první se zásluhou zaneprázdněnosti svého slavného kolegy nemůže dostat na pódia, domluví se se stranou druhou na společných koncertech. Vzájemná chemie evidentně dobře funguje a tak by se dal čekat typický konec..
O anglických Haken se hovoří jako o nové senzaci na progresivní metalové (rockové) scéně. Není se ani čemu divit, protože jejich debut „Aquarius“ z roku 2010 je po umělecké stránce vysoce ambiciózní dílo, na kterém byste těžko hledali nějaké nedostatky. Osobně mi Britové v některých pasážích připomínají polský Riverside, většina posluchačů je spíše srovnává s velikány jako Dream Theater či Porcupine Tree. Je třeba ale říct, že i přes tyto zřetelné vlivy zní tato formace naprosto originálně. Dokáže však zaujmout i se svým druhým albem „Visions“?
..
Tak se mi zdá, že si pánové z Kamelot extrémně oblíbili zpěváky ze Skandinávie. Když Roy Khan opustil kapelu, nějakou dobu na koncertech vypomáhal Fabio Lione. Ačkoli zvládal vystoupení velmi obstojně, prostě to není hlas pro takovouhle kapelu a já se modlila, aby si vybrali někoho jiného, pokud možno s hlasem, který bude sedět do progu. Švédský zpěvák Tommy Karevik byl u Kamelot už delší dobu takovým mužem v pozadí, viděla jsem ho s kapelou zpívat jednu skladbu, a když jsem se dozvěděla o Khanově odchodu, jako úplně první jméno ..
Je mnoho věcí, pro které lze Udo Dirkchneidera obdivovat. Já mezi ně řadím i skutečnost, jak se tenhle chlapík musí neustále vyrovnávat s tím, že je ustavičně na všech možných frontách přetřásán jeho minulý, současný i budoucí vztah k Accept. A je celkem fascinující (jistě, ono k tomu vydatně přispívá i to, že Udo dvakrát vystoupil z jedoucího rychlíku, aby se mohl vrátit do náruče mateřské kapely), že zřejmě snad už definitivní vyřešení téhle otázky trvalo čtvrt století. ..
Tak tohle je praktický případ toho, k čemu může vést škatulkování. Coby starého konzervativce by mě do svých sítí pražští Proximity tvrzením, že hrají metalcore či moderní metal jen těžko nalákali. Dokonce ani fakt, že tři pětiny kapely (v době nahrávání desky přesná polovina, neb již současný kytarista Petr Voháňka si v té době pouze hostovsky zasóloval) mají u svého jména i poznámku o působení u progresivců Dirty Game nevypadalo jako dostatečné lákadlo. Až okamžik, kdy na mě vykoukla ze schránky obálka..
Švédské bandě Avatar se konečně objevila poslední deska "
Spontánní živá energie, svérázně recesistické a občas důkladně potrhlé texty (podtrženo) s někdy velice překvapivou pointou a harmonika jsou největší devízou lánovských (převážně) punkerů Driák, kteří zakončení první desetiletky své existence slaví svým druhým albem, nazvaným „Kam to saháš!“. Proč převážně punkerů? Jak kluci konstatují v refrénu songu „Kravál kolem sebe“: „…hardcore, oi, punk, metal, ska, vždycky v srdci budem mít…“ a tomuhle tvrzení se dá beze zbytku věřit. ..
Po „Ghost Opera“ trvalo kapele tři roky, než přišla s jejím následovníkem. Bylo vcelku předvídatelné, že se dá cestou ještě větší epičnosti a teatrálnosti. Bylo jen otázkou, jestli se to napodruhé podaří lépe. Zároveň se zbylí členové museli vypořádat se situací, kdy po mnohaleté spolupráci odešel basák Glenn Barry. Byl nahrazen Seanem Tibbettsem, který rozhodně nebyl špatnou volbou – o jeho muzikantských schopnostech nelze pochybovat a naživo dodal kapele na akčnosti. A jak dopadla snaha na „Poetry for the Poisoned“? ..
Před necelým půlrokem jsem si při psaní recenze na CHARLIE SHRED povzdechnul v naději nad tím, že Tommy "ReinXeed" Johansson světu opět ukáže něco ze svých skutečných schopností v projektu GOLDEN RESURRECTION. O takové zvěrstvo, jako je výše zmíněné album, se nejedná, ale o bombu zrovna tak ne. Jako hlavní důvod se mi jeví to, že Christian „Pohlreich“ Liljegren melodika Tommyho k autorským otěžím prakticky ani nepustil a nechal ho své kompozice pouze doplnit o neoklasicistní běhy, ..
Když se jeden zahloubá do historie kaliningradské kapely DeformitY (tedy pouze za předpokladu, že onen šťastný jedinec je mimořádně jazykově zdatný, a nebo si, jsa dříve narozený, pamatuje ještě nějaké to slovíčko ze školní ruštiny), možná trošku zapochybuje o tom, že kluci mají jasno v tom, co vlastně chtějí hrát. V roce 1994, když začali společně notovat, věnovali se death metalu. Pak si dali dvouletou pauzu, aby se zkusili vypořádat s vlivy prog metalu a svou několikaletou..|
Dnes je 25.10.2025, svátek má Beáta
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Soutěž o jednu ze zásadních desek tuzemského porevolučního hard rocku má vítěze.
Na otázku Po albu „…od narození“ se v kapele Kern udála důležitá změna na kytarovém postu. Kdo odešel
a kdo kapelu posílil? většina odpověděla, že sestavu opustili kytaristé Tony Vodička a Slávek Karásek
a na jejich místo přišel Miroslav Horňák, který natočil následující desku „Lovci žen“.
Z odpovědí jsme vylosovali tři výherce: Jiří Bauer (Karlovy Vary), Antonín Raulím (Lučany nad Nisou)
a Lukáš Hlaváček (Opava), kteří dostanou CD „…od narození“, jež věnovala společnost Supraphon. Gratulujeme!
|
Redaktorská bilance roku 2012 (Ray)
|
[17.01.2013] |
Redaktorská bilance 2012 (Savapip)
|
[16.01.2013] |
ASHES YOU LEAVE - The Cure For Hapiness
|
[15.01.2013] [hodnocení: 7/10] |
Redaktorská bilance roku 2012 (Václav Votruba)
|
[15.01.2013] |
Redaktorská bilance roku 2012 (Veronika)
|
[14.01.2013] |
|
[10.01.2013] [hodnocení: 7,5/10] |
Josef WLASCHINSKÝ (TRIGGER) - Rádi bychom, aby naše batole běželo jako dobře trénovaný běžec
|
[09.01.2013] |
|
[08.01.2013] [hodnocení: 8/10] |
|
[07.01.2013] [hodnocení: 10/10] |
|
[03.01.2013] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[03.01.2013] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[02.01.2013] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.12.2012] |
|
[28.12.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
KAMELOT – Poetry for the Poisoned
|
[27.12.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
GOLDEN RESURRECTION - One Voice For The Kingdom
|
[26.12.2012] [hodnocení: 6/10] |
DEFORMITY - When Tomorrow Comes
|
[25.12.2012] [hodnocení: 8/10] |