Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
Byť to Accept zřejmě neměli v úmyslu, obálkou sedmého alba „Russian Roulette“ dokonale předpověděli události, které po jeho vydání nastaly. Carské uniformy a nabitá pistole – někdo půjde z kola ven. Do tvorby kapely začala promlouvat snaha zaměřit se na americký trh. Na „Russian Roulette“ tento cíl teprve začíná lehce prosakovat, Accept svojí touhu ještě dokáží ukrotit natolik, aby nahrávka v sobě ještě stále držela svůj typický náboj, ale i tak je deska zřetelně líbivější..
Tato kapela je zajimavá a atypická dvěma věcmi. Prvně to, že se v podstatě jedná o revival stejnojmenné japonské kapely. Zajímavější je ovšem geneze jednotlivých skladeb, obsažených na albu. Některé jejich fragmenty jsou znělky a písničky z japonských omalovánek, z čehož vyplývá, že kapela měla od začátku materiál a šlo jen o to jej vhodně zaranžovat. V praxi vše potom vypadá tak, že sloka je znělka ze seriálu o zelených potvůrkách s emo účesem, bridge znělka ze seriálu o žlutých potvůrkách ..
Kapelu Dalriada istotne nemusím nikomu z vás predstavovať. Títo Tatári, pôsobiaci na metalovej scéne nejaký ten piatok, si za ten čas vybudovali dobré meno medzi fanúšikmi folk metalu a vytvorili si nezameniteľný “folklórny štýl,“ ktorým sa odlišujú od ostatnej konkurencie. Na ich novom albume sa znovu stretneme s niekoľkými známymi melódiami a opäť sa vrátime do doby, kedy zažívala folklórna hudba rozkvet a bola takpovediac jediným zdrojom zábavy. Nemusíte sa báť, kapela ani tentoraz nezaspala v čase. Opäť si raz berie z tejto kultúry to najlepšie a so zručnosťou ..
Turné s prozaickým názvem „European progressive assault“ v čele se špičkovými showmany Leprous opravdu dostálo svého jména, protože kapely vzaly Prahu útokem. Perfektně vybavení dokonce svým vlastním pultem, který sice zabíral podstatnou část maličkého Exit-usu, ale zato dopomohl k výrazně lepšímu zvuku, než jaký bývá v tomto klubu zvykem, si na defacto první společné zastávce dokázali muzikanti excelentně poradit nejen s omezeným prostorem a po precizních přípravách, ..
Píše se rok 2000. Na metalové scéně získává popularitu nový proud, zvaný female fronted metal. Nikoho asi nepřekvapí, že jednou z hlavních příčin byla finská kapela Nightwish, která se v té době radovala z úspěchů svých alb „Oceanborn“ a „Wishmaster“. Nicméně bych chtěl upozornit i na druhou „linii“ tohoto žánru. Zmínit musím kapelu Theatre of Tragedy, která vznikla už v roce 1992. Tato norská formace v čele s půvabnou Liv Kristine byla jedna z prvních (možná úplně první), která vytvořila kombinaci dvou vokálů,..
Říká vám něco název desky „Wheels On The Fire“? Před měsícem bych vám taky odpověděl, že ne. Nějak mi tahle deska, kterou v loňském roce vydali hraničtí Iron Army, úplně unikla (hm, takových bylo…). No, a pokud budete jako určité vyjádření kvality jejich letošního promo CD „Silent Army“ brát skutečnost, že mě právě ten letošní kousek nakopl k tomu, abych zapátral i po kapelní prvotině, třeba se shodneme na tom, že o těch Iron Army by v budoucnu ještě mohlo být slyšet...
Naprostí zabijáci! Jestliže ještě před pár lety zněli NEFESH rozháraně a bez názoru, na desce „Shades And Lights“ je všechno jinak. Pánové ze sebe vymačkali maximum a ve studiu evidentně potili krev. Jejich novinka je totiž naprosto luxusní, vynikajícími momenty napěchovaná nahrávka. NEFESH vás do svého světa vtáhnou hned při prvním poslechu. Okamžitě si zamilujete všechny ty změny nálad, nekonečné melodie, krásné aranže. „Shades And Lights“ je jeden veliký hudební výlet, kdy si říkáte, že už to lepší být nemůže, jenomže další song vás nakonec přesvědčí,..
V seriálové procházce po diskografii Accept se právě teď musím posunout jednak k úvodním řádkům prvního dílu, jednak do roku 2009. Sílu tohoto alba, potažmo jeho titulní hymny, tehdy demonstroval (sice pod hlavičkou U.D.O., ale i tak zaplaťpříroda za to) na královéhradeckém letišti Udo Dirkschneider a přesto, že šlo o první skladbu večera, několikasethlavý dav burácel spolu s legendárním frontmanem ústřední motiv skladby a podsaditý skřítek Udo, aby ještě podtrhl symbolicky přenesené poselství skladby..
Anathema vydala tento rok vynikající album s názvem „Weather Systems“. Právě tento počin mě přinutil, abych si tuto partičku pořádně naposlouchal a zároveň je navštívil v rámci jejich světového turné v Praze. Počáteční obavy, že se pražský klub Futurum nezaplní celý, byly zbytečné. Mnoho natěšených fanoušků si udělalo čas i v neděli a vytvořili nezapomenutelnou atmosféru...
Je to skoro přesně dva roky, co jsem na tomto místě sepsul tehdejší novinku Linkin Park „A Thousand Suns“. Dodnes si za výsledným hodnocením stojím a fakt, že se ta deska prostě nepovedla, přiznávají - sice jen na půl huby - i samotní umělci. Jenže nejsme kacíři a každá, i sebehorší kapela, si rozhodně zaslouží šanci na reparát. A jelikož Linkin Park rozhodně nepovažuji za nějakou neposlouchatelnou sračku, je ta šance jasná. Kapele neustále bude předhazováno srovnávání s jejich slavným debutem „Hybrid Theory“ ..
Když němečtí Axxis vyhlásili turné k desce „reDISCOver(ed)“, dost jsem se obávala, co nás bude čekat. Naštěstí se ale žádné cover songy nekonaly. Bernhard Weiss dokonce během show několikrát zdůraznil, že kapela covery nesnáší. V tom případě mi zůstává záhadou, co sledovali jejich vydáním. Ale nejsem tady ani od hodnocení desky, ani jejich záměrů. Jsem tady od hodnocení zlínského koncertu, který měl poctivé dvě hodiny a nabídl snad nejdůkladnější průřez historií kapely, jaký si dokážete představit...
Pátá deska Accept, nazvaná „Balls To The Wall“, jasně ukazuje, jak ne zcela logicky může fungovat spojení obchodu s uměním. Gaby Hauke splnila svou misi naprosto dokonale, v důsledku excelentního „Restless And Wild“ Accept uzavírali smlouvy s prominenty hudebního byznysu a získali tak maximální podporu pro prodej novinky. Důsledkem jsou nejvyšší prodejní čísla řadového alba s logem Accept. Na tom by nebylo nic divného, „Balls To The Walls“ bez jakýchkoliv pochyb..
Hudbu této kapely jsem vždy měl rád. Dokázali světu dát poměrně významné množství hard rockových, a v posledních letech i power metalových hitů. Každý jejich koncert je hlavně díky svéráznému a vtipnému tanečníkovi Bernardu Weissovi vždy příjemný relaxační zážitek, u kterého se člověk jak zasměje, tak i pobaví a je hudebně ukojen. Této tradici by odpovídal i zajímavě pojatý název právě recenzovaného alba, složený z několika slov a zcela jasně říkající o co jde. Je to tak, jedná se o třináct předělávek..
Pokud by ten brouček z rodu střevlíkovitých, jejichž jméno nosí pražský Abax ve svém názvu, byl při hledání potravy stejně aktivní, jako jsou jeho hudební jmenovci při vydávání desek a tvorbě vlastní muziky, asi by záhy pošel hlady. Posuďte sami – ke zrodu kapely došlo ještě za socíku, v letošním roce kluci vydali épíčko „Paranoia“, které – pomineme-li všemožná dema, samplery a nevydané LP – je teprve třetím nosičem (předchůdcem bylo stejnometrážní album před čtyřmi lety a tři roky stará deska, zahrnující ..
„Dny, týdny, měsíce uplynuly od chvíle, kdy začalo naše dobrodružství. Zatímco se řítíme do neznáma, pokaždé když spatříme nové světlo, novou planetu, držíme palce a doufáme. Zatím ale naše loď, tahle archa, byla naším jediným domovem a vypadá to, že jím bude ještě hodně dlouho… možná navěky.“
|
Dnes je 25.10.2025, svátek má Beáta
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Soutěž o jednu ze zásadních desek tuzemského porevolučního hard rocku má vítěze.
Na otázku Po albu „…od narození“ se v kapele Kern udála důležitá změna na kytarovém postu. Kdo odešel
a kdo kapelu posílil? většina odpověděla, že sestavu opustili kytaristé Tony Vodička a Slávek Karásek
a na jejich místo přišel Miroslav Horňák, který natočil následující desku „Lovci žen“.
Z odpovědí jsme vylosovali tři výherce: Jiří Bauer (Karlovy Vary), Antonín Raulím (Lučany nad Nisou)
a Lukáš Hlaváček (Opava), kteří dostanou CD „…od narození“, jež věnovala společnost Supraphon. Gratulujeme!
|
|
[18.10.2012] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.10.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.10.2012] [hodnocení: 8,5/10] |
LEPROUS, LOCH VOSTOK, PERSEFONE, ØRKENKJØTT - 6.10.2012 - Praha, Exit-Us
|
[15.10.2012] |
AFTER FOREVER - Prison of Desire
|
[14.10.2012] [hodnocení: 10/10] |
|
[13.10.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
ITALSKÝ UNDERGROUND: Nefesh, Rockrace, Grim, Secretpath
|
[12.10.2012] [hodnocení: -/10] |
|
[11.10.2012] [hodnocení: 10/10] |
ANATHEMA, A DOG CALLED EGO - 7.10.2012 - Praha, Futurum
|
[10.10.2012] |
|
[09.10.2012] [hodnocení: 8/10] |
AXXIS, MERCURY FALLING, SEBASTIEN – Zlín, Masters of Rock Café, 29.9.2012
|
[08.10.2012] |
|
[04.10.2012] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[03.10.2012] [hodnocení: 3,5/10] |
|
[02.10.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
VISION DIVINE – Destination Set to Nowhere
|
[01.10.2012] [hodnocení: 9/10] |