PEARL JAM - Dark Matter
to Demonick: člověče už si přešlápni, tys to...

PEARL JAM - Dark Matter
Moje velice oblíbená kapela. Je pravda, že...

PEARL JAM - Dark Matter
Zvykni si, tento "redaktor" inak pisať ani nevie...

PEARL JAM - Dark Matter
Jsem fanouškem od roku 1993. Když vynecháme Když...

IMPERIAL AGE - New World
No, je vidět, že co člověk, to názor. Protože za...

NIGHTBLAZE - Nightblaze
Pro vyznavače AOR/melodicrocku nebude od věci...

Ronnie ATKINS - Make It Count
...nejlepší Atkinsova sólovka. Tady se Sava...

BIG BIG TRAIN - The Likes of Us
Skvelá a výpovedná recenzia, Jirko. Album je...

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky, takový koment samozřejmě potěší :-)

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky za tento seriál. Toto a předchozí...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

ROUGH ANGEL - Hear The Angels Rock


Představte si tu frustraci. Jste jednou z mnoha amerických kapel přelomu poslední desetiletky minulého století, konečně se dokopete k tomu vyrazit do studia a najednou přijde totální vichřice, která vám tyhle vytoužené dveře razantně přibouchne před nosem, div vám ho neurazí a následky jsou takové, že se do studia sice podíváte, ale o to málo, co tam vznikne, už stejně nikdo nemá zájem. Tahle křivda vám téměř dvacet let leží v palici…, no co je po těch letech jednoduššího, než v době, ..více

[recenze]

[14.07.2012]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


DELAIN - We Are The Others


Delain nejvíce sluší hitovky. Vypadá to, jako kdyby bylo Holandsko kolébkou kapel, které mají v čele charismatické zpěvačky. Nejinak je tomu právě i u Delain se sympatickou Charlotte Wessels, jejíž kvality nespočívají jen v příjemném vzhledu (jako u některých), ale i v hlasovém projevu, který možná není kdovíjak rozsáhlý, či zvláštně zbarvený, za to ale položený do zpěvavé tóniny, která se dobře poslouchá..více

[recenze]

[13.07.2012]

[Veronika]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


LITA FORD - Living Like A Runaway


Když Lita Ford odhlásila nové album, nevzbudilo to ve mně žádné nadšení. Přestože její alba „Lita“, „Stilleto“ a „Damgerous Curves“ považuji za to nejlepší, co kdy jaká žena za rockovým mikrofonem nabídla, poslední desky mě rozhodně nepřesvědčily. „Black“ z pětadevadesátého absorbovala vlivy tehdy populárního grunge a alternativní hudby. Navíc album zabila absence hitového singlu. Pak je čtrnáct let ticho po pěšině. Lita se provdala za Jima Gilletta (druhdy předáka zoufale průměrných Nitro) a dlouhá léta se věnovala jen rodině. ..více

[recenze]

[12.07.2012]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


ASSESSOR - Štvanice


Zdá se to neuvěřitelné, ale pražský ASSESSOR je zpátky. Že je tomu tak naživo, je věc už nějaký ten pátek stará, ale že se kluci vydají i do studia, jsem nečekal. Ovšem, dobře tak! Nechápu reuniony, kdy kapela pouze přehrává starý materiál a na nové věci kašle. O lecčem to mluví. A ačkoliv ASSESSOR žádný klenot nevyprodukoval, jejich krok je minimálně sympatický. Bylo totiž zřejmé, že všichni budou srovnávat s legendárním debutem „Invaze“, který byl, pokud se nepletu, prvním opravdu extrémním metalovým nosičem, který u nás vyšel...více

[recenze]

[11.07.2012]

[Venca Votruba]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 4/10]


STUKA SQUADRON - Tales Of The Ost


Vzpomínáte na film Dvojčata? Možná se členové britských Stuka Squadron ve způsobu početí inspirovali a namíchali totální genetický koktejl. Takže na společné fotografii stojí v první řadě tatíci Iron Maiden, Judas Priest, Saxon a Manowar (druhá řada nositelů genetických informací je trochu rozplizlá, ale s trochou fantazie můžete dosadit i další hrdiny klasického heavy metalu), kteří obklopují matičku Sabaton. A nám zbývá zodpovědět jedinou otázku – jestli se na „Tales Of The Ost“ skrývá dokonalý Julius..více

[recenze]

[10.07.2012]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


Rock Rebellion – 29.-30. 6. 2012 – Vojenská pevnost Josefov, Jaroměř


První víkend letních prázdnin, nádherné prostředí Josefovské pevnosti, skvostné počasí a zvučná jména na seznamu vystupujících kapel. I přes jistou šuškandu, která tvrdila, že s festivalem Rock Rebellion není všechno úplně v pořádku (především šlo o kauzu kolem zrušení účasti kapely U.D.O.), vypadalo to ještě v pátek ráno dost nadějně. Většina hvězd a zároveň kapel, kterých jsem se nemohla dočkat (především Delain, Grave Digger, Primal Fear, Xandria, Slade nebo Blaze Bayley) měla sice přijít až v sobotu, ale i pátek vypadal lákavě, v první řadě kvůli Pretty Maids...více

[reporty]

[09.07.2012]

[Ray]

[9 komentářů ]


TUFF - What Comes Around Goes Around Again


Je to více než dvacet let, co se americká kapela Tuff dostala na svůj vrchol, když vydala desku „What Comes Around Goes Around“. Tehdy sice hair metalové grupy vyklízeli své pozice nastupujícím grungeovým hvězdám ze Seattlu, ovšem Tuff byli jednou z posledních kapel této vlny, která zažila komerční úspěch. Lví podíl na tom měla rozhodně balada „I Hate Kissin´ You Goodbye“, kterou si oblíbilo MTV a nasadilo ji vedle stálic té doby. Jak už to v příbězích hair metalových kapel bylo, přišel úspěch, pak rychlý pád na hubu. Hádky, drogy, neúspěch a rozpad. ..více

[recenze]

[09.07.2012]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


CRASHDIET, Spálené Poříčí (Basinfirefest), 30. 6. 2012


Přestože reportáž z Basinfirefestu jsme už přinesli, považuji za nutné vypíchnout jednu kapelu, která se v Čechách představila poprvé a kvůli které jsem se na Basinfirefest vypravil. Pochopitelně Destruction, Apocalyptica, Children Of Bodom, Lacuna Coil nebo Cannibal Corpse jsou na rock/metalové scéně pojmy, ovšem všechny tyto kapely u nás hrály už několikrát, ale švédské hairmetalové stars Crashdïet tu byly poprvé. Pro většinu návštěvníků Basinfirefestu představovali Crashdïet velkou neznámou, přestože už i v sousedním Německu jejich hvězda strmě stoupá...více

[reporty]

[08.07.2012]

[Jan Skala]

[1 komentář]


GENUINE RELIEF – Behind The Smile


Na dlouhohrající debut pražské smečky GENUINE RELIEF jsem se těšil. Zhruba dva roky zpátky jsem kluky viděl naživo a jejich set mě velmi mile překvapil. Black metal s výraznými klávesami, řada nálad, změn. Přesně tohle mi chutná! Jenomže od té doby se u kapely leccos změnilo.

A tím leccos myslím hlavně muziku. GENUINE RELIEF v první řadě výrazně přitvrdili. Nevím, jestli je to úbytkem velkých klávesových ploch, nebo jestli byl tento nástroj na zmiňované akci ..více

[recenze]

[08.07.2012]

[Venca Votruba]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


BASINFIREFEST - část druhá, Spálené Poříčí, 29. 6. - 1. 7. 2012


Jestliže páteční den bylo opravdu k padnutí, sobotní odpoledne teplotní rekordy kulminovaly. Na scénu nastupuje zpocená chilská deathová trojice Thornafire, která se stěhuje z menší scény přímo na Áčko. Trochu mi tento krok přišel zbytečný, protože pro změnu na Béčku se představuje kytarová legenda Radim Hladík se svými Blue Effect. Ale co... Thornafire hraje death metal toho nejobyčejnějšího ražení a jejich vystoupení po několika skladbách působí monotónně až nudně.
..více

[reporty]

[07.07.2012]

[Jan Skala]

[1 komentář]


LUCA TURILLI´S RHAPSODY - Ascending To Infinity


Letošní rok je pro kluky patrně nejzlomovější v jejich dosavadní kariéře. Patnáct let funkční autorský tandem Turilli – Staropoli se rozešel s tím, že každý posbíral část muzikantů z původní kapely a sestavu doplnil novými. Díky tomu vlastně máme dvoje RHAPSODY, jen s drobnými nuancemi v názvech.

Původní RHAPSODY OF FIRE má nyní pod taktovkou klávesák Alex Staropoli, zatímco kytarista Luca Turilli pouze přidal ..více

[recenze]

[07.07.2012]

[Hermes]

[16 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


BASINFIREFEST - část první, Spálené Poříčí, 29. 6. - 1. 7. 2012


Asi nejhvězdnější obsazení za celou kariéru festivalu. A naprosto extrémní vedra. Přesně tyhle dvě věci zůstanou v paměti návštěvníkům jubilejního desátého ročníku Basinfirefestu ve Spáleném Poříčí. To, že se festival stává rok od roku vyhlášenějším, je jasná věc. Aby také ne, když se na jeho letošní ročník podívali takové kapely jako je Apocalyptica, Children Of Bodom, Crashdïet, Lacuna Coil, Cannibal Corpse nebo Destruction. Déšť, jak bývá už v Poříčí zvykem, čáru přes rozpočet pořadatelům a fanouškům tentokrát neudělal, ale ani extrémní vedra..více

[reporty]

[06.07.2012]

[Jan Skala]

[1 komentář]


ŠAŠCI V MANÉŽI – Naštěkaný f bódě


Nevím, kdo vymyslel název kapely ŠAŠCI V MANÉŽI, ale měla by se na něj hodit síť. A na kluky ze skupiny ostatně také, že něco tak hloupého přijali. Nechci malovat čerta na zeď, ale kapela se tím defakto odsoudila na pokraj zájmu. Ruku na srdce, co byste čekali od souboru, co se takto jmenuje? Technicky velmi vyspělý progresivní metal? Já teda v žádném případě. Aby toho nebylo málo, v kapele jsou takoví masochisté, že svoji desku nazvali „Naštěkaný f bódě“. O smutně amatérském grafickém provedení..více

[recenze]

[06.07.2012]

[Venca Votruba]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


WIG WAM - Wall Street


Je asi v Norsku v současné době málo kapel, které by vzbuzovaly takový rozruch, jako právě hair metalisté Wig Wam. Tento fakt může mít různé důvody. Jedním z nich je rozhodně skutečnost, že hair metalu se v současné době daří. Ovšem kdyby Wig Wam neuměli napsat dobrou věc, bylo by jim to platné asi jako chlupy na zadnici. Navíc provokativní image čerpající částečně i z homosexuálního vzevření Village People jim už od začátku kariéru zaručovala pozornost médií...více

[recenze]

[05.07.2012]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


MANOWAR - The Lord Of Steel


Manowar načnuli se svým aktuálním albem „The Lord Of Steel“ druhou desítku své řadové diskografie. Čím to je, že tahle kapela, která v minulém století patřila k těm, na které se přísahalo, sklízí v posledních letech tolik negativních ohlasů na vše, co udělají? Hrají pořád to samé (ale takových je spousta) a když zaexperimentují, dávní příznivci to nerozchodí (ale to je vlastně úplně normální). Jejich desky jsou jedno velké klišé (no jo, ale když hrají pořád to samé, jsme vlastně v nijak překvapivém kruhu). ..více

[recenze]

[04.07.2012]

[Savapip]

[82 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


KREATOR - Phantom Antichrist


Kreator lze brát za thrashmetalovou jistotu asi jen skutečně s rezervou. Pochopitelně, v osmdesátých letech byli spolu s Destruction a Sodom řazeni mezi silnou evropskou thrashovou trojku, která nabízela odpověď na zámořské dění, ale na rozdíl od Destruction a Sodom byli Kreator vždycky kapelou, které byla thrashová škatulka příliš těsná. To dokázali deskami jako „Renewal“, „Outcast“ a zejména „Endorama“, kdy se kapela dotkla gotického metalu natolik, že si na desce zahostoval i předák ..více

[recenze]

[03.07.2012]

[Jan Skala]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


JORN - Bring Heavy Rock To The Land


"Když si koupíte album JORN, víte přesně do čeho jdete!" ...hlásá již po několikáté Jorn Lande o novém počinu své skupiny, a v této větě se de facto skrývají všechny klady i zápory sólové produkce tohoto hlasového titána.

Přinejmenším od "Lonely Are The Brave" se totiž Lande neskrývaně stylizuje do role nástupce Ronnieho Jamese Dia. Na tom by ještě nebylo nic špatného, pokud by si však nevybral za hlavní zdroj inspirace spíše pozdější alba skupiny DIO,..více

[recenze]

[02.07.2012]

[George Rain]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


Listování : << < 458 / 615 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.19916 sekund.