Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
Festival Masters of Rock se probudil do svého druhého dne, a přestože se bylo na co těšit, počasí veškerý optimismus trochu kazilo. Více než kdy jindy proto zafungovala věta, kterou během svého odpoledního vystoupení pronesla Marta Jandová z Die Happy: „Nestěžujte si pořád a radujte se i z maličkostí.“ Její slova vlastně docela zabrala. Krátce po jejich koncertu totiž vysvitlo slunko a až do neděle bylo hezky. Tolik ale informací o počasí, jdeme na hlavní dění...
April Weeps – takový smutný název a přitom mi udělali velkou radost. Vlastně jméno kapely i trochu napovídá, v jakém hudebním odvětví se pohybují. Jejich hudba je silně atmosférická, chvilku doommetalová, jindy deathově zahřmí a ten „pláč“ je v ní také obsažen, i když rozhodně depresivně nepůsobí, spíš naopak.
Slovenská kapela vznikla v roce 2010, i když kořeny sahají až do roku 2004. Vloni vydala první desku „Outer Calm, Pain Within“ a radostně volám „konečně!“ Dostala se i ke mně. ..
Dvanáctý ročník vizovického festivalu Masters of Rock byl pro mě výjimečný hned v několika směrech. Zaprvé se jednalo o mou jubilejní pátou návštěvu. Některé interprety jsem proto na Ronnie James Dio Stage neviděl poprvé. Zadruhé se pořadatelům podařilo přilákat velkého headlinera, kterého čekal málokdo. A za třetí - atmosféra! Ta byla z mého pohledu v porovnáni s předešlým ročníkem daleko bouřlivější (za což jistě může i početnější obecenstvo)..
Když posloucháte „High Road“. možná byste ani nevěřili, že Night Ranger kdysi byli souputníci Mötley Crüe. Co souputníci, spíše ti, kteří se vezli ve vleku za pány Neilem, Sixxem, Marsem a Leem. Už tehdy ale spíše kladli důraz na lehčí tvář hair metalu s výrazným akcentem AOR, než na divoký výraz, který má mnohem blíže k punku než k Toto nebo Journey. Night Ranger ale se svým jemnějším podáním hair metalu měli přece jen úspěch..
Stále tvrdím, že na Slovensku je metalová půda maximálně úrodná.
Tady je další důkaz – April Weeps z Dunajské Stredy. Fakt, že úspěšně bojují v naší Metalparádě už třetí měsíc je z těch úspěchů ten nejzanedbatelnější ( :-) ), daleko důležitější je řada velmi pozitivních ohlasů na jejich debutové album „Outer Calm, Pain Within“ (jak to vidí Supermartonátor se dozvíte už příští týden) i samotné zapálení a entuziasmus kapely. ..
Jejich hudba vychází z jejich vášně pro rock se spoustou různých odstínů, od alternativy k punku, od hard rocku k popu. Aspoň to tvrdí promo materiály. A když v roce 2011 představili své první EP, měly je mnohé magazíny označit za malý rock´n ´rollový drahokam. Teď přišli se svojí debutovou deskou „Batteries Are Not Includes“ (a zároveň se znovu prohnali Evropou, včetně několika zastávek v ČR). Sice nevím, jestli zrovna na stránkách tohoto plátku to bude dvakrát úspěšná výzva, ale přesto to zkusím:..
Když se vrací kapely z Nové vlny britského heavy metalu, většinou to bývá průser. Samozřejmě tady nemluvíme o ikonách stylu jako Judas Priest, Iron Maiden nebo Saxon, které vlastně de facto nikdy nezmizely, ale o druho až třetiligových kapelách, které na začátku osmdesátých let, díky popularitě výše zmíněných formací, získaly smlouvu na natočení desky. Ta nakonec zoufale propadla a muzikanti ztratili chuť do další práce. ..
V době, kdy Metallica byla na svém absolutním vrcholu, tedy po vydání Černé desky, se její členové jen nevyvalovali na kalifornských plážích a nepopíjeli drinky v některém z přilehlých mázhausů, ale kupodivu i pilně tvořili. Jak tehdy řekl Lars Ulrich, kapela vytvořila tolik materiálu, že to vydá na několik desek. Nakonec z toho byly dvě. Pochopitelně následovník Černého alba „Load“ a jeho o rok mladší bratříček „Reload“. ..
Když před sedmnácti lety uváděl Piet Sielck do života svoje Iron Savior, dělal mu u toho společnost i legendární Kai Hansen a sem tam bylo možné zaslechnout hlasy, že ta životaschopná energie, která z desky tryská, je z nemalé míry právě Kaiova zásluha. Sice ten vztah mezi Pietem a Kaiem nelze až tak úplně pasovat do pozice učedník a jeho mistr, ale kdyby ano, bylo by letošní album Iron Savior „Rise Of The Hero“ praktickou ukázkou toho, jak je učedník schopen převálcovat mistra. Pravda, zásluhu na tom má i ne zrovna ..
Rok se s rokem sešel a matador české rock metalové scény vydává nové album. Opět se setkáváme s novým označením Brichtovy kapely. Ta tentokrát dostala přídomek "Trio" s vysvětlením, že "Aleš Brichta Project" bude zaměřený na metal a "Aleš Brichta Trio" na pop rock. Zní to logicky, ale otázkou je, jak dlouho to Alešovi vydrží, neboť něco podobného jsme slyšeli i u "Aleš Brichta Bandu" či "AB Bandu". Název necháme stranou a zaměříme se na to nejdůležitější a tím je hudba...
Jsou kapely, které už zažily takřka všechno. Vzestupy, pády, slavné chvilky, zlatem a platinou pokrytá alba, úmrtí členů, odchody do důchodu… Právě všechny tyhle věci postihly i Uriah Heep. Je to neuvěřitelné, ale tahle kapela se na scéně pohybuje skoro padesát let a novinka „Outsider“ je už jejich čtyřiadvacátým studiovým albem. Oproti předchozí, tři roky staré desce „Into The Wild“ došlo k nucené změně v sestavě, když zemřelého basistu Trevora Boldera vystřídal novic Dave Rimmer...
Revolution Harmony. je netradiční hudební projekt, za kterým stojí jediný člověk, a to Roy Holroyd. Kanadský muzikant, který se rozhodl pomáhat jiným muzikantům. Výtěžek ze singlu „We Are“ jde na konto Buskaid, které pomáhá mladým africkým hudebníkům v jejich vzdělávání a rozvoji.
Už od debutu „Cherno“ považuji Kypck za jednu z nejoriginálnějších kapel, které se za poslední dobu na scéně ukázaly. Je to proto, že dokáží svou hudbou navodit dusivou atmosféru stalinských gulagů a v neposlední řadě proto, že, ač se jedná o finskou kapelu, zpívají zásadně jen rusky. Obě jejich alba, ať už debut „Cherno“, tak jeho následovník „Nizhe“, vykazovala známky velice kvalitně zahraného doom metalu, kde není zapotřebí žádných elektronických efektů k tomu, aby na vás z jejich poslechu padla stísněná nálada.
..
František Štorm je velice svérázná osobnost. Poté, co se svými Master´s Hammer vybudoval kult jako hrom, kapela jej brzy sama začala devastovat co to šlo. Dnes jsou Master´s Hammer už nějaký ten pátek mezi živými, zbavili se čistě blackového výrazu a textově se od okultismu oprostili už dávno nadobro. František dnes píše texty ze života, ovšem s neskutečným nadhledem a poetikou, kterou by mu mohli závidět i ti nejprotěžovanější textaři. ..
Dva a půl roku trvalo nezávislákům Deadend In Venice, než se od debutu dobrali k jeho následovníkovi. Za tu dobu protočili v kapele dalšího basáka, ale to je jediná zásadní změna. To podstatné, tedy muzika samotná, sice drobný chuťový odstín nabrala také, ale ten naštěstí není nikterak zásadní. Deadend In Venice si stále drhnou ten chameleonsky pestrý pel mel žánrů, jehož hodně silnou ingredienci (ale ani v tomhle případě bych neměl potřebu označovat ji za základ všeho dění) tvoří Švédskem načichlý melodický ..
Vydání nové desky Judas Priest, ať už by byla jakákoliv, je vždy největší událostí metalové sezóny. Ne nadarmo jsou Judas Priest jednou z nejdůležitějších metalových kapel všech dob a jejich alba „British Steel“, „Screaming For Vengeance“, „Defenders Of The Faith“ nebo „Painkiller“ se zapsala do historie takovým písmem, že jen těžko budete hledat důležitější desky pro celý heavy metal. Ovšem je také pravda, že od vydání slavného „Painkillera“ byla kvalita judasovských desek všelijaká..
Hodně se toho na scéně změnilo od doby, kdy Metallica vydala svou Černou desku. Její astronomický úspěch si samozřejmě vyžádal daň v podobě dvouletého turné, kdy málem přišel James Hetfield o život, když na jejich společném koncertě s Guns n´Roses v jeho těsné blízkosti explodovala pyrotechnika a na pár koncertů jej tak musel na místě kytaristy zastoupit John Marshall z Metal Church. Ovšem Metallica v té době byla na svém absolutním vrcholu. Ulrich si plácal játra v televizi, ..|
Dnes je 20.10.2025, svátek má Vendelín
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Kern se vrací k nejúspěšnějšímu období debutového alba „...od narození“. To nyní vychází na CD znovu,
rozšířené o singly z osmdesátých let, a my vám nabízíme tři kusy alba, které poskytla firma Supraphon.
K tomu, abyste byli zařazeni do slosování, stačí správně zodpovědět otázku:
Po albu „…od narození“ se v kapele Kern udála důležitá změna na kytarovém postu. Kdo odešel a kdo kapelu posílil?Odpovědi zasílejte do 20.10. do 12 hodin na adresu jan.skala1979@gmail.com |
Masters of Rock 2014 - pátek (11. července) - Vizovice
|
[22.07.2014] |
APRIL WEEPS - Outer Calm, Pain Within
|
[22.07.2014] [hodnocení: 9/10] |
Masters of Rock 2014 - čtvrtek (10. července) - Vizovice
|
[21.07.2014] |
|
[21.07.2014] [hodnocení: 6/10] |
|
[20.07.2014] |
WAKEUPCALL - Batteries Are Not Included
|
[19.07.2014] [hodnocení: 6/10] |
|
[18.07.2014] [hodnocení: 5/10] |
|
[17.07.2014] [hodnocení: 5/10] |
IRON SAVIOR - Rise Of The Hero
|
[16.07.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
ALEŠ BRICHTA TRIO - Papírovej drak
|
[15.07.2014] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[15.07.2014] [hodnocení: 6/10] |
|
[14.07.2014] [hodnocení: 10/10] |
|
[14.07.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
František ŠTORM (MASTER´S HAMMER) - Předlohou misantropa jsem si byl i já sám
|
[13.07.2014] |
DEADEND IN VENICE - A View From The Above
|
[12.07.2014] [hodnocení: 7/10] |
JUDAS PRIEST - Redeemer Of Souls
|
[11.07.2014] [hodnocení: 8/10] |
|
[10.07.2014] [hodnocení: 7/10] |